Ochutnávání už dávno není spojeno jen s útokem na chuťové buňky prostřednictvím lahodných pokrmů a nápojů. Ochutnávají se filmy, fotografie, nové počítačové hry – alespoň titulky vyzývající diváky, čtenáře, hráče ke shlédnutí pořadu či vyzkoušení demoverze tento termín s oblibou užívají pro první kontakt s daným dílem. Ti, kdo přijali pozvání společnosti Spolupráce a dostavili se onoho jarního odpoledne do jejího pražského sídla, Domu managerských studií, se přesvědčili, že ochutnávat se dá i koučování.
Nejprve se představili navzájem – byli to manažeři z firem zvučných jmen, jako např. ČSOB, Staropramen, PPF, ŠkodaAuto, Allianz, TNS Factum... Každý z přítomných koučování znal a měl o jeho významu a smyslu svou představu, někteří dokonce velmi konkrétní, neboť sami už s koučováním začali nebo ho zažili na vlastní kůži. Co si chtěli z akce odnést? Inspiraci, nápovědu, kde a jak hledat dobrého kouče, jak se dobrým koučem stát, rozšířit si pohled na problematiku i poprvé ochutnat základní technologie koučování.
PhDr. Naďa Grosamová ze Spolupráce s.r.o., Iva Pondělíková z ČNP s.r.o. Consulting, MUDr. Mgr. Radvan Bahbouh ze společnosti QED & QUOD a Ing. Milan Bobek z NEWTON Solutions, a.s. k ochutnávání přichystali svůj společný projekt: kurz Výcvik v koučování. Jedno odpoledne samozřejmě nemohlo hladové nasytit, jak v reakci na očekávání jednoho z přítomných odpověděla Naďa: „Dnes to budou jen drobečky, pokud se chcete opravdu ´najíst´, musíte absolvovat celý kurz.“ Program kurzu je rozložen do tří let po stohodinových cyklech – pokud kurz obsahuje méně než 100 hodin, jeho účastník se příliš o koučování nedozví, poznamenal Milan. Čtyři lektoři představují čtyři přístupy k problematice: praktické koučování, psychologické koučování neboli práce s člověkem jako celkem se zaměřením na osobnostní i výkonnostní stránku; jak řekla Iva: „V podstatě děláme všichni to samé, ale každý jinak.“ Cíl je ovšem jasný – pomoci manažerům rozšířit jejich kvalifikaci i o koučování coby významnou pomůcku při práci s lidmi a rozvoji jejich potenciálu.
Umí-li manažer nejen řídit a vést, ale také koučovat, to jest rozumí svým spolupracovníkům a dokáže v nich probudit ukryté schopnosti, jeho pracovní tým pracuje tím efektivněji a úspěšněji. Ovšem dokáže se manažer oprostit od vlastních představ a nápadů, jak problém řešit, a vyprovokovat v kolegovi jeho vlastní představy a nápady, směřující k témuž cíli? On přeci vede a řídí, popřípadě radí a ukládá úkoly... „Řídící manažeři by měli umět koučovat,“ Milan vzpomíná na zkušenosti z praxe, „u dlouholetých vedoucích pracovníků se v důsledku kurzu koučování mění nejen jejich způsob řízení, ale mění se i oni sami – slyšel jsem jednou jednoho manažera hovořit o době před kurzem koučování a po něm, tak významným mezníkem se pro něho výcvik stal. A hlavně tuto změnu vnímá citlivě i jeho pracovní tým. Pak už nejde jen o zvládnutí techniky koučování, jde o víc. Někdy si klient myslí, že v sobě má ty pravé schopnosti, ale trvá třeba celý rok, nežli z myšlení vytěsní sebe sama a začne druhého opravdu poslouchat.“
Samotné ochutnávání probíhalo ve skupinách, lektoři přicházeli se svými pomyslnými talíři a účastníci zažívali, jak nesnadné je pokládat ty správné podnětové otázky – ´proč´ není to pravé slovo, na to se odpoví ´protože´ a Naďa pak jen zdůvodňuje, proč nemá čas učit se anglicky, ale nehledá, jak to udělat, aby ten čas byl a učit se mohla ... jak radit a přitom neradit, když by přitom bylo tak snadné třeba Honzovi, který jsa naprostý laik je nucen vyšít svůj monogram na kousek látky, vést ruku a říkat, kam a jak má píchnout jehlou ... Přitom nešlo o monogram, ale o to, aby Honza na ten správný postup přišel sám, abychom ho jenom inspirovali, naznačovali mu, dávali impluzy. Kouč totiž nepomáhá – nebo ano, pomáhá mi, abych si pomohl.
Milan skupině položil otázku: jaké jsou vaše cíle, kterých byste s pomocí koučování chtěli dosáhnout, ať už ve firmě nebo osobně? Co byste rádi vylepšili?
Honza: aby nás personalisty ve firmě manažeři nebrali jen jako rádce, ale aby přistoupili na naše koučování. Aby nechtěli odpověď na otázku, co dělat, slyšet od nás, ale aby se k ní námi nechali dovést, sami aby přemýšleli a hledali nejlepší cesty.
Zuzana: aby HR úsek byl rovnoprávný s ostatními ve vedení firmy.Cestu vidím v komunikaci a přesvědčování dobrými skutky.
Monika: chci najít způsob, jak být pro firmu užitečná – původně jsem pracovala jako psychoterapeut, nyní personalista. Mít radost z dobře udělané práce.
Tomáš: spokojení lidé, to je můj cíl. Myslím, že se snažím o to, aby u nás vládl týmový duch, chci se víc zaměřit na to rozlišovat různé osobnosti a naučit se s nimi jednat.
Většinou se v životě setkáváme s direktivním způsobem výchovy: musíš, nesmíš, ve škole, v rodině, na pracovišti, přitom k rozvoji vlastního názoru, umění přijímat vlastní rozhodnutí by nejlépe přispěla výchova nedirektivní. Oprostit se od sebe sama při vnímání druhého, nenahlížet na jeho problémy přes své vlastní, neporovnávat se, ale naslouchat, vžívat se, zažít, jaké to je být koučován a co to se mnou samým udělá ... je to velice těžké opravdu se koučování naučit! Výcvik v koučování předkládaný v podobě uvedeného kurzu poskytne tento zážitek vlastního rozhodování a naučí, jak ho pak poskytnout druhým...
Ochutnávka má naladit na konkrétní pokrm či nápoj a vnuknout ochutnávajícímu neodbytnou potřebu: to musím mít, sníst toho pořádnou porci, napít se, co hrdlo ráčí. Nebo vyvolá reakci opačnou – už nikdy více. Zda se účastníci odpolední ochutnávky se společností Spolupráce do kurzu Výcvik v koučování přihlásí všichni, nebo jich bude jen několik, to ukáže až zářijové zahájení „školního roku“. Každopádně pro toho, kdo jako já chtěl detailněji pochopit princip koučování, zkusit si, jaké to je, ať na straně koučujícího nebo koučovaného, to byl zážitek i podnět k zamyšlení – především nad sebou.
Zdena Bočarova
