Doba šílí vymknuta z kloubů a my šílíme s ní. V běžné řeči často slyšíme výrok, že se někdo z něčeho zblázní, že je to šílená situace a nejčastěji větu, že někdo prostě není normální. Chápeme správně, co to znamená?

Víme, co je to být normální? Víme, kdy navštívit psychiatra? Umíme pomoci druhým, když se cítí špatně? A hlavně - umíme si sami účinně pomoci, když svět zčerná, nebo když vidíme rudě? Pokud vás tato témata zajímají, věříme, že vás osloví seriál, který jsme pro vás připravili. Zaměříme se na různorodé problémy související s psychikou, pracovním vytížením a specifickým manažerským stresem. Nejdříve si ovšem musíme odpovědět na otázku, zda se pohybujeme v mezích normy, zda již nejde o patologické chování.
Jsem normální? Americký psycholog R. W. Coan v jedné své úvaze říká, že být trochu společensky "ujetý" je dost možná "normou". Pojem normality je totiž často odvozován od průměru a v tom je háček. Srovnáváme se totiž s nějakým modelem - ideálem. A ideály, jak víme, se mění s dobou i místem pobytu. Proto raději zvolíme jiný pohled.
Záleží na tom, jaký máte pocit psychického zdraví. Zda sami na sobě nepozorujete zřetelně "podivné" pocity a změny v chování. Ty lze popsat přímo jednotlivými symptomy, což jsou vlastně typické projevy chování, prožívání nebo myšlení, které provázejí konkrétní duševní nemoci. Jde například o nespavost, neklid, agresívní výbuchy, závratě, opakovaný nečekaný pláč bez příčiny, nebo třeba i nutkavé mytí rukou či opakované myšlenky o tom, že jsem pronásledován.

Krok od propasti
Pro předcházení "zbláznění se", tedy rozvoji opravdové duševní poruchy, je důležité uvědomit si, v jakém stavu se právě nacházíte. Jinými slovy: vám samotným může situace připadat vážná, a přitom půjde o banalitu. Stejně tak se ale můžete cítit spokojení a v pořádku, a přitom jste na pokraji zhroucení či krůček od stanovení psychiatrické diagnózy.
Lze to přirovnat k fyzickému zdraví. Například při chřipce se mnozí cítí na umření. Přitom obvykle jde o banální nemoc. Na druhou stanu malé a nebolestivé zarudnutí kůže po přisátí klíštěte může znamenat vážné onemocnění lymskou boreliózou. Člověk přitom při jejím počátku vůbec neví, že se něco děje, a hlavně nic negativního necítí.
Zrovna tak se mu může - v oblasti psychického zdraví - zdát, že relativně všechno zvládá. Ale při objektivním zhodnocení odborníkem je jasné, že trpí například obsesí. Proto se neptejte, zda jste normální, ale zda se cítíte dobře a zda se u vás výrazně neprojevují symptomy nějaké poruchy.
Na základě toho můžete snadno rozlišit čtyři stavy:

  • Cítím se fajn a nevyskytují se u mě žádné symptomy. Můžete si gratulovat, aktuálně jste v pohodě. S úsměvem si můžete říci: "Jsem spokojený manažer." Není třeba nic řešit ani měnit.
  • Cítím se mizerně, ale nevyskytují se u mě žádné symptomy. Kolegovi si postěžujete: "Jsem stále utahaný a občas se bojím, co zas bude v práci, ale alespoň dobře spím." Takový stav znamená, že sice jste v ohrožení, ale většinou si můžete pomoci sami.
  • Cítím se dobře, ale vyskytují se u mě symptomy. To znamená, že přestože máte pocit, že je vše v pořádku, nemůžete například spát a probouzíte se úzkostí či hrůzou. V takovou chvíli je již třeba vyhledat odbornou pomoc (psychologa nebo psychiatra). Cílem je porozumět podstatě problému.
  • Cítím se špatně a vyskytují se u mě symptomy. Říkáte si: "Myslím, že nestojím za nic, a navíc už měsíc vůbec nemohu spát." Opět je třeba začít s terapií, porozumět problému a něco s ním dělat.

Co je a co není normální?
Neexistuje psychický jev, myšlenka či pocit, který by za určitých okolností nebyl normální. Pokud pilot ztratí vědomí při velkém přetížení, je to naprosto v pořádku. Pokud ovšem omdlíte pokaždé, když uvidíte na displeji telefonní číslo svého šéfa, to v pořádku není. Pomyslet na fyzický útok vůči svému partnerovi, když vám na letišti sdělí, že zapomněl letenky, je normální. Realizovat takový čin ovšem normální není. Zabývat se nějakou agresívní myšlenkou většinu svého času je symptom. A konečně smutek nad střepy z oblíbeného hrnku na kávu je logickou reakcí. Teprve týdny přetrvávající smutná nálada, která nám brání prožívat život naplno, je symptomem.
Samotné "negativní" jevy v naší psychice jsou přirozené. Není možné se trvale cítit úplně spokojeně. Z toho jednoznačně vyplývá, že negativní a nepříjemné prožívání je v pořádku. Signálem, že už nejde o přirozenou reakci, je nepřiměřenost pocitů a chování a také jejich příliš častý výskyt, navíc většinou bez příčiny.

Stres je branou k nemoci
Platí ale, že jakékoliv - ať malé, či velké nepříjemné prožitky - vyvolávají stres. Stres sice není nemoc, ale je branou k duševní (nebo fyzické) nemoci. Pokud si chcete představit vliv stresu na obecné úrovni, pomůže fyzika.
Co se stane, když vystavíte ocelový list tlaku (neboli stresu)? Pokud jde o velký tlak, list praskne. Na psychiku tak mají vliv aktuální traumata, například živelní katastrofa. Pokud na list působíte opakovaně stejnou silou v místě ohybu, zahřeje se a praskne. Z psychologického hlediska lze hovořit o kumulovaném stresu. Ten mohou vyvolat například opakované hádky.
A do třetice - pokud na list působíte dlouho bez přestávky i poměrně malým tlakem, změní tvar a ztratí některou z vlastností. Stejně působí na psychiku třeba dlouhodobé přetěžování. Proto je při snaze "nezbláznit se" tak důležité naučit se pracovat se stresem, respektive tlakem. O tom, zda a kdy dojde k přechodu od stresu k nemoci, rozhodují samozřejmě genetické a osobnostní předpoklady, odborně se tomu říká vulnerabilita. Slepá víra ve svou odolnost přivedla už nejednoho "odolného" do péče "opravářů duší", tedy psychiatrů.
Nabízí se proto výhodnější strategie. Rozvinout své schopnosti a duševní kondici. Správně je hodnotit, posilovat, trénovat a hlavně si uvědomit, kdy již problém sami nezvládnete a potřebujete odbornou pomoc.
Proto přinášíme rádce s názvem "Jak se nezbláznit". Myšlenka tohoto seriálu je založena na velice jednoduchém principu. Na konkrétních situacích představit určitý psychický jev či problém a odvodit z této situace pomocná vodítka pro hodnocení vlastní duševní kondice. Zároveň v každém tématu ukázat nějakou vhodnou strategii řešení dané situace. Zdaleka si nedělám patent na "zázračný" postup k duševnímu zdraví ani na úplnost vybraných situací. Vycházím však z praxe, a tak věřím v praktický přínos.

Předcházející díl: Jaké zdravotní a psychické potíže trápí české manažery