reklama
reklama
26. 3. 2020 | poslední aktualizace: 29. 3. 2020  17:22

Příležitostí je nyní nespočet, stačí je využít, říká investor Daniel Gladiš

Petr Kain
Petr Kain
šéfredaktor týdeníku Ekonom
Daniel Gladiš, šéf investiční společnosti Vltava Fund
Daniel Gladiš, šéf investiční společnosti Vltava Fund
autor: Lukáš Bíba

Současný vývoj na akciových trzích nabízí investorům obrovské příležitosti, které byly k vidění naposledy za poslední finanční krize v roce 2009. Podle českého investora Daniela Gladiše, šéfa investiční společnosti Vltava Fund, vyletí některé akcie klidně o 200 procent. Investorům, kteří se děsí propadu cen, radí nepanikařit. "Co se týče paniky, vždycky říkám, že pokud má člověk panikařit, musí panikařit jako první. Ne poté, co už panikaří všichni. To je pozdě," tvrdí Gladiš.

Jak říká, současná krize možná přehodnotí i pohled investorů na některé doposud oblíbené společnosti, mezi něž patří například Tesla, u nichž cena akcií letěla vzhůru, ačkoli firma byla dlouhodobě ztrátová. "Do popředí se snad vrátí důležitost zisku jako hlavního cíle podnikání a současně podmínky dlouhodobé existence firem," říká Gladiš.

Co pro vás jako investora současná epidemie koronaviru, která doslova zastavila svět, znamená?

Myslím, že pro všechny je to nová situace a zkušenost. Všichni investoři byli zaskočeni rychlostí vývoje, hloubkou poklesu akcií a hlavně jeho rychlostí. Vždyť ještě v polovině února podle pravidelného průzkumu Bank of America považovali investoři za největší riziko listopadové prezidentské volby v USA. O tom, co se děje dnes, v podstatě nikdo nemluvil.

Stejně zaskočení jsou i manažeři firem. I pro ně je to šok. Doslova ze dne na den museli zcela překopat své priority a řešit, jak přežít období, kdy se potkávají s masivním poklesem poptávky a v mnoha případech musí své provozy přechodně zavírat. O drobných podnikatelích a živnostnících u nás ani nemluvím. Obávám se, že mnoho z nich už nebude schopno svůj byznys znovu otevřít. Všichni jsme se tedy ocitli v neprobádaných vodách.

Od roku 2009 tady nebyly takové investiční příležitosti jako nyní. Některé akcie by měly být o 200 procent výše a také tam budou.

Určitou naději dává vývoj v Číně, kde se život téměř plně vrátil k normálu a obrovský propad ekonomiky a tržeb je střídán rychlým růstem ze dna. Jen pro informaci: v lednu a únoru poklesl prodej automobilů v Číně o 90 procent. Březen už je na 60 procentech normálu a v dubnu se zřejmě vrátí k běžnému stavu. Dokonce možná i krátkodobě nad něj díky nahromaděné neuspokojené poptávce. Obchody Starbucks či Apple, které se dnes zavírají na Západě, jsou už v Číně zase otevřené. V průběhu epidemie může být Čína tak dva až tři měsíce před námi.

Co na současný vývoj říkají vaši investoři, berou to jako znamení k úprku z akcií, nebo to chápou spíše jako příležitost?

Chápou to jako příležitost. Zaječí úmysly jsme u nikoho zatím neviděli. Naopak hodně času teď trávíme spolu s kolegy tím, že na dálku řešíme nové investice do našeho fondu od investorů z různých zemí. Osobně to teď samozřejmě nejde. Co se týče paniky, vždycky říkám, že pokud má člověk panikařit, musí panikařit jako první. Ne poté, co už panikaří všichni. To je pozdě.

Historie nás učí, že nejlepší čas na nákupy akcií je tehdy, když jsou splněny následující podmínky: zaprvé akcie prudce klesají. Za poslední měsíc klesly akciové trhy přibližně o 30 až 40 procent a řada akcií ještě o kus více. To je splněno. Zadruhé, na straně prodávajících stojí investoři, kteří mnohdy prodávají proti své vůli, protože z různých důvodů musí. Kapitulační výprodeje z posledních dnů tomu odpovídají. Také splněno. Zatřetí mezi investory vrcholí panika a nálada je zcela depresivní. Na velikost paniky ukazuje index volatility VIX a jeho historicky nejvyšší hodnota nad 80 z tohoto měsíce. Většina investorů je v depresi a bojuje s ní. Vím sám dobře, o čem mluvím. Splněno. A začtvrté: lidé docházejí k závěru, že celková situace už nikdy nebude lepší. Splněno.

„Počty, které potřebujete pro investování, nejsou nijak zásadně obtížné. To potřebné zvládnete spočítat v hlavě nebo na kousku papíru,“ říká Daniel Gladiš.
„Počty, které potřebujete pro investování, nejsou nijak zásadně obtížné. To potřebné zvládnete spočítat v hlavě nebo na kousku papíru,“ říká Daniel Gladiš.
Foto: Lukáš Bíba

Jaké investiční příležitosti mimochodem vidíte na trhu nyní vy?

Je jich tolik, že skoro ani nestojí za to, začít je vyjmenovávat. Od roku 2009 tady takové příležitosti a v takovém rozsahu nebyly. O tom, že některé akcie by měly být o 70, 100 nebo 200 procent výše, jsem přesvědčen a také tam budou. Momentálně ale fundamenty nikoho moc nezajímají. Pozornost se k nim vrátí, až se ocitneme na druhé straně tohoto údolí.

Do té doby je klíčovým ukazatelem pro investora finanční síla a odolnost společnosti. Uvedu příklad z mikrosvěta. Kdybych se zašel podívat tady v Brně do ob­chodního centra Olympie, najdu zřejmě všechny ob­chody zavřené. Kdybych si měl vsadit na to, komu z nich se bude dařit v budoucnosti nejlépe, tak bych se nezabýval sortimentem zboží, úrovní služeb nebo cen. Na prvním místě by mě zajímalo, který z těchto obchodů se po této krizi znovu otevře. Asi ne všechny. Toto je pro mě momentálně klíčové kritérium i v makrosvětě − tedy ve světě veřejně obchodovaných společností. Zajímají mě ty, které nejenže přežijí, nebudou dlouhodobě postiženy, ale dokonce mohou z této krize vyjít i posíleny díky tomu, že někteří z jejich konkurentů mezitím odpadnou.

Jakým firmám jako investor naopak dlouhodobě nevěříte?

Existuje například celý sektor, kterému se říká "software as a service", ve kterém je snad šedesát veřejně obchodovaných firem, přičemž skoro všechny jsou ve ztrátě. Pak je třeba na trhu spousta firem, které se takzvaně snaží změnit svět. Patří sem třeba Uber, Spotify, Shopify, Lyft, Tesla, Beyond Meat a další. Všechny tyto firmy jsou dlouhodobě ztrátové, a to výrazně, v některých případech jde o miliardy dolarů. A trhu to dlouhá léta nevadilo. Firmu, jako je Tesla, která je 17 let za sebou ve ztrátě, investoři milovali a cenu jejích akcií hnali vzhůru ve víře, že se to jednou obrátí.

Zkuste si představit, že by Amazon či Tesla nebyly na burze. Co by si asi investoři říkali o společnostech, které jsou dlouhá léta po sobě ve ztrátě, kdyby jejich názor nemohl být ovlivněn cenou akcie?

Myslím si, že za tenhle investorský přístup do značné míry může příběh společnosti Amazon. Říkám tomu "amazonizace trhu". Amazon je firma založená před čtvrtstoletím a je strašně zajímavé, že její původní byznys, tedy on-line retail, je dodnes ztrátový. Jediné, co Amazonu vydělává peníze, je platforma Amazon Web Services, což je cloudová služba a existuje jen několik posledních let. Navzdory tomu, že celá firma dlouho ne­vydělávala nic, to trhu nevadilo a cena akcií drama­ticky rostla, což láká další investory. Zkuste si ale před­stavit, že by Amazon nebo Tesla nebyly na burze. Co by si asi investoři říkali o společnostech, které jsou dlouhá léta po sobě ve ztrátě, kdyby jejich názor nemohl být ovlivněn cenou akcie? Myslím, že současná krize přehodnotí i pohled investorů na tyto společnosti a do popředí se vrátí důležitost zisku jako hlavního cíle podnikání a současně podmínky dlouhodobé existence firem.

Tím ale vlastně říkáte, že trh nedokáže ocenit skutečnou hodnotu firmy.

Myslím, že velice dlouhou dobu může být ocenění hodně mimo. Nakonec se to ale vždycky srovná. To je jedna z mála věcí v investování, na kterou se lze opravdu spolehnout.

Kdybyste měl poradit někomu, kdo chce začít s investováním, co byste mu řekl? Jak by se měl chovat, jakých pravidel se držet?

Warren Buffett říká, že dobrý investor musí umět jen dvě věci. Zaprvé musí umět ocenit firmu, protože jediný logický způsob investování je kupovat za méně, než za co to dostáváte zpátky. Cena investice musí být tedy nižší než její hodnota. Abyste ale toho docílil, musíte vědět, jakou hodnotu má to, co kupujete. To se dá do velké míry naučit. Zčásti jde o finanční teorii, zčásti hraje roli samozřejmě i zkušenost. Investování má v tomto ohledu blízko k řemeslu.

Druhá věc, kterou musí investor zvládnout, je správně reagovat na kolísání trhu a to už je mnohem těžší. Většina lidí se nechá pohyby na trhu příliš ovlivňovat. Mají ten­denci být optimističtí, když ceny rostou, a pesimističtí, když ceny klesají, což je svádí ke krátkodobým transakcím, které jsou úplným opakem toho, co by správně měli dělat. Buffett tvrdí, že investor by měl po většinu času úplně ignorovat tok informací o pohybu cen akcií. Pozornost by jim měl věnovat jen v případě, že ceny nabízejí skutečně atraktivní příležitost k investici nebo případně k prodeji. To je ale strašně těžké a podle mě se to nedá naučit, protože to vyžaduje určitý typ povahy. A lidskou povahu změnit nejde.

Tajemství úspěchu investování spočívá v tom, přežít prvních třicet let. Zní to možná trochu přehnaně, ale něco na tom bude.

S tím souvisí i to, že většina investorů má velmi krátkodobý investiční horizont. Jak říká Buffett, v případě, kdy někdo kupuje akcie na krátké období dvou až tří let, ještě se vůbec nedá mluvit o investování. Člověk by měl uvažovat minimálně v horizontu pěti a více let. Pak mu také dojde, že všechny ty krátkodobé fluktuace kurzu jsou vlastně bezvýznamné. Většina lidí intuitivně tíhne k názoru, že když ceny akcií klesají, riziko spojené s investováním do nich stoupá. Je to ale přesně naopak. Nízké ceny znamenají nízké riziko a vysoké ceny znamenají vysoké riziko.

Jinak řečeno, čím dříve během svého života začnu investovat, tím lépe?

Jasně, jednak proto, aby člověk co nejdříve začal sbírat zkušenosti a učil se. V investování stejně jako v řadě jiných oborů lidské činnosti platí, že něco se sice můžete teoreticky naučit, ale některé situace musíte osobně zažít. Jeden z mých velkých investičních vzorů, Tom Gayner, což je portfolio manažer ve finanční společnosti Markel, mi v téhle souvislosti kdysi řekl úžasnou věc. Stáli jsme v New Yorku v hloučku lidí na jakési investiční konferenci a on se zeptal, jestli víme, v čem tkví tajemství úspěchu v investování. Tak jsme všichni zpozorněli a naklonili se k němu, abychom se konečně dozvěděli, kde leží ten bájný svatý grál. Načež nám tenhle investorský matador sdělil, že tajemství úspěchu investování spočívá v tom, přežít prvních třicet let. Zní to možná trochu přehnaně, ale něco na tom bude. I o Buffettovi se ostatně říká, že teprve když překročil šedesátku, jeho investiční schopnosti se výrazně zlepšily.

No tak to se máte na co těšit, nebude trvat dlouho a třicet let investování budete mít také za sebou.

To je fakt, už jen tři roky a mohu ostatní začít poučovat o tom, co jsem se naučil.

Radit můžete už teď, co by měl třeba začínající investor umět?

Když má člověk analyzovat firmy, měl by být numericky zdatný. V dnešní populaci to není moc běžné, lidé často neumí v hlavě spočítat ani jednoduché věci. Počty, které potřebujete pro investování, ale rozhodně nejsou nijak zásadně obtížné. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že nepotřebujete složité modely v Excelu, to potřebné zvládnete spočítat v hlavě nebo na kousku papíru. In­vestoři by samozřejmě měli mít nějaké ponětí o prav­děpodobnosti nebo třeba o časové hodnotě peněz.

Spíš jde ale o selský rozum a orientaci v základních principech světa.

Kdybych měl jmenovat jednu chybu, kvůli níž lidé přichází při investování o peníze, tak by to bylo to, že investují do něčeho, čemu nerozumí, říká investor Daniel Gladiš.
Kdybych měl jmenovat jednu chybu, kvůli níž lidé přichází při investování o peníze, tak by to bylo to, že investují do něčeho, čemu nerozumí, říká investor Daniel Gladiš.
Foto: Lukáš Bíba

Podle čeho všeho se rozhodujete, když investujete do nějaké společnosti? Jedete se do ní například osobně podívat?

Někdy ano, ale už to není tak časté, jako když jsme skoro před třiceti lety začínali a informace nebyly tak dostupné. Dnes už není problém nedostatek informací, dnes je problém vybrat z nich ty, které jsou podstatné. Regulace v USA navíc přikazuje firmám sdělovat informace všem najednou. Představitelé společností se tak ani nechtějí setkávat, aby neupadli v podezření, že někomu říkají něco navíc nebo dřív.

Jakým sítem musí firmy projít, abyste se do nich rozhodli investovat peníze?

Proces výběru firem pro investici má u nás čtyři jednoduché kroky. První je, že musíme mít pocit, že rozumíme tomu, co ta firma dělá. Vypadá to jako banalita. Kdybych ale měl jmenovat jednu zásadní chybu, kvůli níž lidé přichází při investování o peníze, tak by to byla skutečnost, že prostředky vkládají do něčeho, čemu nerozumí. V prvním kroku se tedy snažíme firmu nastudovat a porozumět tomu, co dělá.

V druhém kroku se snažíme zjistit, zda má daná firma nějakou trvale udržitelnou výhodu. Když máte dlouhodobý horizont, tak přirozeně chcete, aby firma, do níž vložíte peníze, za deset let nejen existovala, ale aby také stále prosperovala. Důležité je, aby domnělá konkurenční výhoda byla vidět v číslech, především ve volném cash flow a výnosech kapitálu. Na trhu je spousta firem tvrdících, že mají nad ostatními ohromnou výhodu. K čemu to ale je, když je taková společnost mnoho let po sobě ve ztrátě a žene se například za růstem, který ale ve skutečnosti přináší destrukci její hodnoty?

A ve třetím kroku?

V něm chceme, aby firmu její management řídil ku prospěchu akcionářů. Každé vedení firmy má dva úkoly. Jednak řídit byznys samotný, jednak pak správně alo­kovat peníze, které firma vydělá. Na to se často zapomíná. Když jste dlouhodobý investor, chcete vydělat především na kumulaci kapitálu. A ta závisí nejen na tom, kolik vyděláte každý rok, ale také na tom, co s těmi penězi potom uděláte, jak je reinvestujete a jak rychle se skládají složené výnosy. Nejhorší je, když management ty vydělané peníze znehodnocuje předraženými akvizicemi, předraženými odkupy vlastních akcií či nepromyšlenou expanzí.

Daniel Gladiš (52)

Vystudoval VUT Brno. V letech 1993–1998 byl ředitelem společnosti Atlantik finanční trhy. V letech 1999–2004 byl ředitelem ABN AMRO Asset Management v Česku.

Po odchodu z této společnosti v roce 2004 založil investiční fond kvalifikovaných investorů Vltava Fund SICAV, jemuž dodnes šéfuje.

Je autorem knih Naučte se investovat a Akciové investice.

Ve čtvrtém kroku se pak teprve pokoušíme odhadnout hodnotu dané společnosti. Výsledkem téhle práce je, že máme množinu firem, kterým snad rozumíme, o kterých se domníváme, že mají trvale udržitelnou konkurenční výhodu, líbí se nám jejich management a máme představu o jejich hodnotě. Ty potom dlouhodobě sledujeme. Po většinu času jsou jejich akcie drahé, ale jsou momenty, kdy se do nich vyplatí investovat. Tenhle proces neustálého analyzování firem je samozřejmě kontinuální. Výhodou je, že když zjistíme, že je nějaká společnost špatná a nezajímavá, nemusíme se k ní v budoucnu již vracet, protože se to zpravidla nezmění.

Kolik firem už jste takhle nastudovali?

Bude jich okolo 1900 z více než 50 zemí, přičemž společností, které se nám líbí a rádi bychom je někdy vlastnili, může být tak do stovky. Z téhle stovky máme v portfoliu v současnosti 16 firem. Velkou výhodou akciových trhů oproti jiným hlavním třídám aktiv je to, že občas hodně spadnou a nabízejí širokou škálu investičních příležitostí, jaké jinde nejsou, a především je lze okamžitě využít. Důležité je být na tyto okamžiky připraven, umět je zvládnout, co se týče emocí, a vědět, co kupovat. Některé dobré investiční příležitosti trvají roky, jiné ale třeba jen několik dnů.

To všechno, co jste mi teď řekl, musí představovat obrovské penzum práce.

Když nějakou firmu sledujete deset let, už moc dobře víte, na co se ve výroční zprávě podívat, a nastudování té společnosti vám nezabere tolik času. Samozřejmě se snažíme sledovat i nové podniky, které neustále vznikají. I u nových společností však téměř vždy platí, že jsme podobný byznys již studovali a známe třeba dobře i jejich konkurenci. Například jsme také přišli na to, že v určitých oborech nejsou pro nás zajímavé žádné firmy, takže se jimi už nezabýváme. Jelikož si tím ale zároveň vytváříme hrozbu, že nám uteče zajímavá firma, používáme systém, který nám generuje náhodně vybrané společnosti, a ty si pak analyzujeme. Vědomě do naší práce vkládáme řízenou nahodilost.

Děláte i krátkodobé transakce, od nichž si slibujete v krátké době výrazný zisk?

Extrémně výjimečně. Jedním takovým případem byl Hewlett-Packard před nějakými sedmi lety. Tato firma pár let předtím udělala velmi špatnou akvizici, kterou musela v podstatě celou odepsat, její akcie se propadly a nám přišly až absurdně levné. I když jsme ji nechtěli držet dlouhodobě, tak jsme do ní asi na rok a půl investovali. Výnos byl, tuším, někde mezi 80 a 90 procenty. Stejně tak jsme investovali do BP, když v roce 2010 v Mexickém zálivu došlo k havárii na jejich ropné plošině Deepwater Horizon. Tyto akcie jsme drželi jen pár měsíců s výnosem asi 40 procent.

Jednou se nám dokonce stalo, že se krátkodobá investice proměnila v dlouhodobou. Když Rusko napadlo Ukrajinu, tehdy ruský akciový trh totálně zkolaboval. Rubl prudce oslabil, dokonce klesla ve stejném období výrazně i cena ropy, na Rusko byly uvaleny sankce a všichni zahraniční investoři odtamtud prchali. Akcie Sberbanku byly tak levné, že by byl hřích je nenakoupit.

Investovali jsme do nich a postupně jsme došli k názoru, že je to velice dobrá firma, kterou chceme držet velmi dlouho. Dnes je to naše druhá největší investice v rámci portfolia. Jednu takovou krátkodobější investici jsme udělali zrovna minulý týden. Masivní výběry peněz z pasivních fondů přinášejí občas tak pokřivené ceny, že peníze potom doslova leží na zemi a stačí je zvednout. Právě při probíhajícím "koronavirovém krachu" je těchto případů k mání celá řada.

Jakou roli hraje při investování štěstí?

Čím je investiční horizont delší, tím je role štěstí menší. V krátkém období dejme tomu jednoho roku dokáže náhoda vygenerovat téměř jakékoli výnosy. Je třeba nepodléhat klamu vlastní geniality, když vámi zakoupená akcie letí vzhůru, a stejně tak se nemá podléhat depresi, když najednou klesá. Až postupem času se ukáže, jestli šlo o štěstí, či smůlu, nebo jste investoval do opravdu skvělé, či opravdu špatné firmy.

Pro investora je to samozřejmě obtížné rozpoznat, protože když si po zevrubné analýze vyberete společnost k investici, tak už jste s ní určitým způsobem psychologicky spoután. Nejste neutrální. Úspěchy připisujete sobě, neúspěchy okolnostem.

Je třeba nepodléhat klamu vlastní geniality, když vámi zakoupená akcie letí vzhůru, a stejně tak depresi, když najednou klesá.

Váš investorský vzor Warren Buffett říká, že investoři by ceny na akciových trzích neměli sledovat moc často. Jak to máte vy?

Já ceny opravdu moc nesleduji, zajímá mě ale samozřejmě, jak si daná společnost vede v byznysu. Tam se snažím být v obraze. Cen si samozřejmě všímám u společností, do kterých bychom rádi investovali, tam dávám pozor, jestli už nejsou dostatečně atraktivní. Ale denní komentáře o tom, že trh klesl nebo vzrostl, protože to či ono, ty ani nečtu, ty nemají z dlouhodobého pohledu žádný význam. Něco vám k tomuhle tématu řeknu. Už dlouhá léta čtu Financial Times, které si nechávám posílat domů. Přijdou mi s jednodenním zpožděním, a když si je pročítám, je krásně vidět, že některé zprávy v novinách, které se v den vydání jevily jako důležité a jsou uváděny palcovými titulky, už s odstupem jednoho jediného dne nemají prakticky žádný význam a dopad na investování. Je podstatné se od tohoto informačního šumu oprostit.

Jak se na to tak dívám, tak je váš způsob investování docela nuda, že? Celý den čtete s kávou v ruce výroční zprávy.

Kdo chce adrenalin, ať ho hledá jinde, ne na akciových trzích. To, co dělám, je vlastně velice klidné, je to přemýšlivá, analytická, intelektuální činnost. Na druhou stranu platí, že tuhle práci si s sebou nosíte úplně všude. Nikde se těch myšlenek na investování nezbavíte, mozek vám neustále šrotuje. Má to své náklady, často se přistihnu, že jsem v různých situacích duchem zcela nepřítomen.

Denní komentáře o tom, že trh klesl nebo vzrostl, ani nečtu. Nemají z dlouhodobého pohledu žádný význam.

To asi zároveň znamená, že vás ta práce musí velmi bavit.

Hrozně mě baví. Bez toho by to dělat nešlo. Každé ráno, když vstanu, tak se těším do práce. Co budu studovat, jakou společnost budu analyzovat. Vždycky, když beru do ruky výroční zprávu, říkám si, že zrovna tohle může být společnost, na které vyděláme třeba sto milionů korun. Občas se mi stane, že objevím novou skvělou investici, kterou jsem doposud neznal, a to jsem pak schopen doslova skákat radostí.

A co vás motivuje? Jsou to jen peníze?

Motivace je dvojí. Jak jsem řekl, velmi mě to baví. Baví mě ty společnosti sledovat a analyzovat. Druhou motivací je, že chci jiným lidem pomáhat starat se o peníze. Když jsem náš fond před 16 lety zakládal, stál jsem na životní křižovatce. Mohl jsem si vybrat naprostou svobodu a volnost a pečovat jen o své vlastní vydělané peníze. Nakonec jsem se rozhodl, že budu raději pomáhat s investicemi i jiným lidem. Přišlo mi to smysluplnější. Je fakt, že se někdy zasním, jak krásné by mohlo být mít absolutní svobodu a nemít starosti o peníze ostatních.

Jak si vybíráte lidi, kterým o peníze pečujete?

Náš fond beru jako partnerství. Nikdy jsem nechtěl, aby byl velký, spíše menší či střední, to znamená, že spra­vujeme investice v jednotkách miliard korun. Důvod je prostý. Platí, že když fond spravuje příliš velký objem peněz, je to takřka vždy na úkor jeho výnosnosti. A já nechci obětovat výnosy našich investorů pro svůj vlastní prospěch, tedy ve prospěch velikosti fondu. Naše investory chci osobně znát, s mnohými se bavíme roky, než nám svěří své peníze, s mnohými si tykám a jsme přátelé. Někteří naši akcionáři jsou s námi již šestnáct let. Je to partnerství, které si nechci znehodnotit honbou za vysokým počtem klientů či velikostí objemu spravovaných aktiv.

Jak často vlastně investujete do nové společnosti?

V průměru tak dvakrát až třikrát za rok. Víte co, když si vyberete nějaké společnosti a těm se daří, tak proč byste portfolio neustále obměňoval? To nedává smysl.

Autoři: Petr Kain
reklama
reklama

Zjednodušené vyhledávání pracovních pozic

Vyhledávání připravujeme
ve spolupráci s LMC
reklama
Nejčtenější články  
reklama
reklama
reklama