Michael Bloomberg je symbolem úspěchu v byznysu i politice. Od nuly vybudoval korporaci na pomezí světa hi-tech a médií, která má dnes díky inovativním a stále zlepšovaným produktům hodnotu v desítkách miliard dolarů. V New Yorku dokázal vyhrát volby a post starosty následně hladce obhájil. Úspěšná a i s odstupem pozitivně vnímaná vláda v největší americké megapoli mu umožňuje pomýšlet na ještě vyšší post. Nyní se pokouší o získání demokratické kandidatury pro prezidentskou volbu, a i když nemá nejsilnější výchozí pozici, v jeho prospěch kromě připravených stamilionů dolarů hraje i fakt, že není typickým stranickým kandidátem a dokáže oslovit i hodně středových voličů. V souboji se současným šéfem Bílého domu Donaldem Trumpem by proto měl docela slušné šance, zřejmě větší než zástupci levicového proudu v Demokratické straně.

Své šance teď posílil závazkem, že v případě výhry v prezidentských volbách firmu, která nese jeho jméno, prodá. Má jen dvě podmínky: Bloomberg LP nesmí skončit v zahraničních rukou a nechce ani, aby firmu převzal fond soukromého kapitálu. To je zpráva takového kalibru, že by ji mohl zaznamenat i náš pre­miér Andrej Babiš. S Bloombergem se setkal v roce 2015 a využil ho jako štít: vždyť byl také politik a také vlastní mediální korporaci. Tak proč by nemohl on? Pominul přitom zásadní rozdíly, hlavně fakt, že firma zaměřená na dodávky informací pro Wall Street a na agenturní zpravodajství nemá zdaleka tolik kontaktů s městem jako na dotacích závislý holding s národním státem.

Prodej firmy s ročním obratem přes 10 miliard dolarů a s výsadním postavením na rostoucím trhu není malá věc ani v amerických poměrech. Případný prezident Bloomberg ale váhat nebude a nezpochybnitelně se od firmy odřízne. Nezasloužilo by si podobně přímý přístup i Česko?

Šaráda se svěřenskými fondy, ze kterých si jednou Babiš zhodnocený Agrofert a další cennosti prostě vyzvedne, je všechno, jen ne řešení konfliktu zájmů.