Celá léta se dokola mluví o tom, že Česká republika má být "zemí pro budoucnost". Jenže nějak to pořád nefunguje. Za třicet let jsme se nedokázali vrátit na pozici, kterou jsme měli v mezinárodním srovnání za první republiky. A ani teď to nevypadá, že bychom se, pokud jde o řešení výzev budoucnosti, mohli dostat dál než na verbální rovinu. Proč to tak je? A co udělat, aby se to změnilo?

Nejlepší by bylo naslouchat lidem, kteří mají globální rozhled, uspěli v nejinovativnější zemi planety − USA − a mají zkušenost jak s byznysem, tak s klíčovým oborem dneška − vzděláváním. Například si pro začátek sednout do kavárny třeba s ekonomem Kolumbijské univerzity v New Yorku Janem Švejnarem a investičním bankéřem Ondřejem Jonášem a poslechnout si, co navrhují. Jejich recept je ve vší obecnosti prostý: otevřít se konkurenci, vyvětrat zatuchlé instituce, předělat systém vzdělávání, nevymýšlet vymyšlené, ale vybírat si nejlepší hotová řešení, neudržovat status quo, ale odvážně investovat do nápadů a technologií budoucnosti. Žádná raketová věda.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se