Ráno jsme vyrazili na cestu. Čekal nás asi šestihodinový pochod krajinou, kterou jsem dosud nikde neviděl. Island vznikl před šestnácti miliony let, když si sopky prorazily cestu ledovcem a vytvořily tím naprosto nevídané dílo.

Všemu dominují tmavá lávová pole, jež jsou v kontrastu s bílými ledovci a také dalšími barvami, které daly jméno Duhovým horám. Dětem byste tu jednoduše namluvili, že těsně pod zemským povrchem se nachází ohně pekelné, protože co chvíli narazíte na skalní prasklinu, z níž se pod tlakem valí sirné páry, a občas vidíte i bublající jezírka s teplou, či dokonce horkou vodou. Doporučuji nezkoušet teplotu páry vystupující ze země – mohli byste se ošklivě spálit!

To vše je součástí krajiny bez jediného stromu a vegetaci tu zastupují jen mechy a pár kvetoucích květin. Takhle nějak vypadá na Islandu léto. Slunce téměř nezapadá, několikrát denně zaprší a studený vítr chvílemi proniká i moderním oblečením turistů, které v téhle nádherně nehostinné krajině občas potkáte.

Byl jsem už leckde, ale Island, mimo hlavní město a jeho okolí, představuje pustinu všech pustin. Ráno vyrazíte a kromě nevídané krásy kolem zatěžujete svou mysl pouze tím, kde dnes budete spát, jak se umyjete a co budete jíst. Nic ostatního není důležité. Vždyť ani telefonní signál sem často nedosáhne, což naštěstí také znamená, že budete ušetřeni informačního tlaku internetových zpráv.

A když v pozdním odpoledni dojdete k horskému jezeru Álftavatn, najdete svůj kavalec a později se přesunete do malé místnosti označené jako restaurace, narazíte tam na dva čerstvé české maturanty. Ona vypadá jako čtrnáctiletá absolventka školy základní, a nikoliv střední, jemu raší na bradě první vousy. Po maturitě byli přijati na vysokou školu a teď si odbývají první velké životní zkušenosti v cizině. Sami se starají o chod malé hospůdky uprostřed islandské pustiny. Tváří a chovají se dospěle – ona vyvařuje, on dělá všechny fyzicky těžší práce. Hosty obsluhují střídavě oba a anglicky jim to mluví výborně. O každého hosta, jenž vejde do jejich minihospůdky, je dobře postaráno.

Díval jsem se na ně a byl jsem i sám tak trochu pyšný, že to ti mladí Češi dokážou a v téhle pustině se neztratí. A pokud by to záviselo na mně, tak bych zahraniční brigádu zavedl jako povinnou součást české maturity. Jsem přesvědčen, že podobné životní zkušenosti v teenagerovském věku se může vyrovnat máloco.