Lidé si často do života vpouštějí spoustu zařízení, o kterých si myslí, že jim usnadní život. Postupně se ale na nich stávají závislými a neuvědomují si rizika spojená s jejich používáním. Ekonom Sean Culey ve své nové publikaci Transition Point (Doba zlomu) rozebírá dopad technologií na člověka i společnost. Jejich důležité výhody se podle něj objeví až v budoucnosti.

HN: V jaké etapě technologického vývoje se nacházíme?

Žijeme ve vůbec nejznepokojivější éře. Digitální věk, který je stále v počátcích, vykazuje tolik rušivých elementů jako všechny předešlé vývojové vlny, včetně průmyslové revoluce, dohromady. Někteří se nebojí tvrdit, že například úloha umělé inteligence bude v následujících letech stejně důležitá jako vliv elektřiny. Troufám si tvrdit, že nástup současné etapy vytvořil podloží pro něco, co tu dosud nebylo − mění se podstata téměř všeho včetně jisté lidskosti. Objevují se otázky typu, kdo a co je lidská bytost, neboť i takové téma se začíná vymykat tradičnímu pojetí. Což má co dočinění právě s tím, jak se my všichni stále více propojujeme s technologiemi.

HN: Jak konkrétně se tato proměna projevuje?

Jejich dopad na člověka se zvyšuje. Už jen pomyšlení na to, že bychom měli fungovat bez veškerých zařízení, v lidech často probouzí úzkost a strach. Představa, že necháme například mobil doma, když jedeme na dovolenou, dokáže mnohé z nás vyděsit. K tomu rád používám jednu větu ze své knihy, že lidé nejprve zkontrolují mobil a až pak partnera. První věc, kterou ráno udělají, je, že se podívají, co je nového na Twitteru, Instagramu a Facebooku. Mnohem více času raději strávíme koukáním do displeje, místo abychom se věnovali ostatním.

Sean Culey (50)

Rodák z hrabství Norfolk se zaměřuje na problematiku obchodní transformace. V minulosti působil jako šéf konzultačních společností Seven a Solving Efeso.

HN: Proč tomu tak je?

Ta zařízení byla tak vytvořena. Navíc aktivitou na sociálních sítích dáváte vědět, kdo jste. Dříve sloužilo k definici člověka náboženství nebo národnost, což už dnes neplatí. Na jejich místo nastupují technologie, které mnoho lidí považuje za nositele důležité hodnoty. Přitom jde pouze o nástroj, který bychom měli mít pod kontrolou. Opak se ale stává pravdou. Zejména mladí lidé jsou často kvůli technologiím nešťastní a cítí se být pod tlakem. Vliv mobilů je třeba šokující i kvůli tomu, že jen samotné vědomí toho, že má člověk někde poblíž své zařízení, mu dokáže narušit koncentraci. V takovém ohledu už můžeme mluvit o závislosti. Technologie neslouží nám, my sloužíme jim.

HN: Projevuje se to už na trvalé změně stylu života?

Nejvíce jsem si to uvědomil na své rodině. Náš dům je plný technologických zařízení a pozoruji, jak moji dva synové tráví víceméně celý svůj život on-line. Mám přátele, kteří pracují ve školkách, a ti se často setkávají s tím, že malé děti umí používat tablet, ale neumí používat toaletu. Technologie nám nahrazují chůvy. Ano, je to pohodlnější, ale osobní komunikaci to nenahradí. V Japonsku zase existuje fenomén hikikomori. Týká se adolescentů i dospělých, kteří se rozhodli žít v izolaci ve svém pokoji, protože životní tempo pro ně bylo jednoduše nezvladatelné. A dostává se už i na Západ. Jde jednoduše o to, že lidé již nepotřebují chodit ven, aby měli život. Žijí ho on-line. S tím se ale pojí to, že nemají vyvinuté sociální dovednosti. Jeden z mých synů žil takto rok. Přesouval se pouze z postele k počítači. Šťastný byl pouze ve chvíli, kdy si nasadil sluchátka a připojil se. Když je zase sundal, hezké pocity zmizely. Nejvíc mě na tom děsí, že to není výjimka, ale trend, který se šíří po celém světě.

HN: Vidíte zde spojitost s rostoucí oblibou práce z domu?

Nejspíš ano. I v tomto případě mám vlastní zkušenost. Pracuji hodně z domu, ale když se ohlédnu, nejšťastnější jsem byl v pracovním kolektivu. Právě ona možnost být v přímém kontaktu s ostatními mě bavila. Home office dokáže člověka izolovat. I z toho lze odvodit, že se společnost stále více rozpadá na jednotlivé atomy. Vše se točí kolem individuálního přístupu. Ale lidé se ve své podstatě vždy shlukovali do kmenů. Toto je poprvé v historii, kdy se člověk odtrhává od ostatních, a nemyslím si, že by ho to dělalo spokojenějším. Dobře je to vidět u velkých měst − jsou kosmopolitní, ale netvoří se v nich komunity. Když jsem v Londýně dojížděl metrem do práce, vždy bylo plné. Každý měl ale nasazená sluchátka a byl ve vlastním světě. Nebyla tam žádná spojení.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • V čem se přístup lidí z východní Evropy od Zápaďanů liší. Jak se technologie vklínily mezi generace.
  • Které výhody technologií bude moci využít poučené lidstvo a kdy.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se