Je jedním z těch bystrých, inspirujících lidí, s kterými rád dělám rozhovory. Čtyřicetiletý Jiří Fabián je šéfem společnosti TopMonks, která investuje do start-upů a zároveň jim poskytuje technické zázemí.

Povídali jsme si zhruba hodinu, a to hlavně o tom, jak se pod vlivem technologií proměňuje personalistika. Jiří Fabián je v tomto ohledu mužem zajímavých nápadů a pronikavých vizí. Ale přibližně od poloviny rozhovoru, kdy se ke mně na chvíli otočil zády, mi vrtalo hlavou ještě něco jiného.

Jeho účes. Zatímco z ánfasu vypadal šéf firmy TopMonks jako běžný čtyřicátník, který volí "bezúdržbový" kratičký sestřih, vlastně spíš vyholenou hlavu, vzadu na temeni jsem spatřil něco, co mě překvapilo. Čtvereček kůže pokrytý vlasy a ty spletené do copánku.

"Ehm," osmělil jsem se na závěr našeho rozhovoru, "samozřejmě mně do toho nic není. Ale ten váš copánek, to má nějaký hlubší účel? Anebo se vám to jen tak líbí?" Zasmál se. "Účel to má ten, že vzhledem k mé genetické výbavě je to jediný výstřední účes, který si můžu dovolit," zasmál se.

Je to spíš taková srandička, dodal ještě. "Ale určitý hlubší účel to má taky." Pak ukázal na moje boty. "Všiml jsem si, že vy máte zase červené tenisky." Řekl jsem, že to je zase projev krize středního věku a že je to levnější, než kdybych si koupil červený kabriolet.

"Jen neříkejte. Ono je to něco podobného jako ten můj copánek. Určitě jste četl článek, který se jmenuje Efekt červených tenisek," řekl. Nečetl, ale hned jsem to napravil.

Článek vyšel v roce 2014 v Časopise zákaznického výzkumu a jeho autorky byly tři výzkumnice z Harvard Business School. Zkoumaly, jaký vliv má "nekonformní jednání" na získání autority a respektu v byznysovém prostředí.

Oním "nekonformním jednáním" může být právě styl oblékání, vybočující z toho, co se v daném kontextu očekává. Vzpomeňme třeba na mikiny s kapucí, které nosil v počátcích Facebooku Mark Zuckerberg, anebo černé roláky Steva Jobse.

Jakýmsi symbolem nekonformity jsou pak právě červené tenisky. Když je nosíte na byznysová jednání, může vám to pomoct k získání pozornosti i autority. "Člověk tím říká: Podívejte se na mě, jsem tak úspěšný a sebe­vědomý, že si můžu dovolit nosit něco tak nezvyklého a nápadného," napsala Anat Keinanová, jedna z autorek článku.

V rámci výzkumu měli například studenti Harvardovy univerzity ohodnotit dva profesory, aniž by o nich věděli něco bližšího. Pouze podle vzhledu. Jeden měl džíny a černé tričko a byl neoholený, druhý byl oblečený v saku a s kravatou. Studenti řekli, že by raději šli na přednášku toho v tričku. Považovali ho za kompetentnějšího a zajímavějšího vyučujícího.

Článek vyvolal značnou pozornost a dodnes je docela hodně citován. Otázka zní, proč tedy červené tenisky minimálně od té doby nenosí každý?

"Ono to má háček, na který rychle přijdete. Když máte červené tenisky, sice získáte pozornost, ale zároveň na vás ostatní mají automaticky vyšší nároky. A vy musíte prokázat, že nejen VYPADÁTE zajímavě, ale že opravdu JSTE zajímavý a kompetentní. Že to nejsou jen ty tenisky nebo třeba copánek," říká Jiří Fabián.

Tuhle konverzaci jsme měli už před pár měsíci, vzpomněl jsem si však na ni minulý týden. To když média zveřejnila interní e-mail zaměstnancům Goldman Sachs, jedné z nejkonzervativnějších finančních institucí na světě. Oficiálně se v něm "povoluje" chodit do práce v neformálním oblečení, tedy třeba v džínách a teniskách.

Svět se mění a s ním i korporátní zvyklosti. Ale vlastně je to trošku škoda. Červené tenisky končí dobu své vlády a stávají se běžným doplňkem. Kdo ví, možná to nebude trvat dlouho a symboly nekonformity se pomíchají. A kdo bude chtít vypadat nekonformně, vezme si − provokatér a rebel! − na poradu kravatu.

Související