Z české strany je pohled na v pondělí uzavřený dvaaosmdesátiletý život bývalého spolkového ministra zahraničí poněkud zeměpisně omezený.

Je rámován zkušeností z jednání o česko-německé deklaraci, která v lednu 1997 zbavila vzájemné vztahy zásadní zátěže spojené s událostmi druhé světové války. I tady byla úloha Klause Kinkela překryta výraznou osobností kancléře Helmuta Kohla, který si téma německo-českého smíření pro sebe nakonec vyhradil jako "chefsache".

Co platilo zde, se dá vztáhnout i na celou kariéru osobnosti, která si nikdy nekladla za cíl být špičkovým politikem, ale mnohem raději a lépe výkonným úředníkem. Koneckonců i k politice se Klaus Kinkel dostal oklikou, protože původně chtěl být jako jeho otec lékařem, ale z medicíny po pár semestrech takříkajíc zběhl na práva.

Odtud už bylo k politice blíže, když se v 70. letech minulého století osvědčil jako osobní tajemník Hanse-Dietricha Genschera, tehdy ministra spravedlnosti, později dlouholetého ministra zahraničí. A i tam se projevila jeho zdrženlivost, která se mu jistě hodila, když po čtyři roky jako první civilní šéf vedl spolkovou zpravodajskou službu BND.

Ačkoli Genscherovi, svému šéfovi, dlouholetému učiteli a patronovi, dokázal psát zajímavé projevy, sám nikdy neměl pověst řečníka, který by z tribuny dokázal oslovovat řady stoupenců.

Do vrcholné politiky se Klaus Kinkel dostal souhrou okolností, když se staré osvědčené kádry liberální FDP jako Hans-Dietrich Genscher nebo Otto Graf Lambsdorf na počátku 90. let stahovaly do pozadí a do čela se hodila nová neokoukaná tvář, třeba i spolehlivý úředník se zcela čerstvou stranickou legitimací.

Zbývá vám ještě 40 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak Kinkel učil české diplomaty po revoluci umění vyjednávání.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se