Ester Ledecká se může stát další sportovkyní, jejíž kariéru poznamená neodpovědný přístup novinářů a pracovníků audiovizuálních médií k profesi. "Děkuju všem těm, kteří mě podporovali milými zprávami, zatímco mě ,experti na lyžování‘ rozebírali a hlásali, že neplním svoje výkonnostní cíle," rozloučila se s lyžařským mistrovstvím světa na Facebooku.

Podle citátu by se mohlo zdát, že za výsledky (27. v super-G, 15. v kombinaci, 17. ve sjezdu) dostala co proto. Opak je pravdou. Média o nich referovala buď střídmě a věcně, nebo alibisticky. Což je nešvar české sportovní žurnalistiky.

Doporučená četba

◼ Bode: Rychlá jízda (Bode Miller, Jack McEnany).

Kdo zná jednoho z nejbláznivějších lyžařů všech dob, je mu jasné, o čem se v životopisné knize píše.

Napoví i originální anglický titul "Go Fast, Be Good, Have Fun".

Doporučené video

◼ Janek Ledecký vypráví: Olympiáda je pionýrský tábor, nemít medaili by byla vlastizrada a jiné zkazky.

Rozhovor otce české lyžařky, hudebníka a vystudovaného právníka pro DVTV z 22. března 2018.

Doporučený zážitek

◼ Letní biatlon v Letohradu.

Pronájem areálu s dráhou pro kolečkové lyže nebo brusle a střelnicí (malorážka i vzduchovka) navodí pocit závodníka v akci. Ubytování na místě.

Omluvy a ochranitelský postoj novinářů k Ledecké po zklamání v superobřím slalomu a rezignace na skutečnou analýzu jejích tří výkonů s oblíbeným únikovým manévrem "příště to bude lepší" jsou symptomy prostředí, v němž si média hýčkají hvězdy.

Částečně z fandovství novinářů, zčásti proto, aby k nim měla přístup, a také jdou na ruku čtenářům (divákům, posluchačům).

Vycházejí z oprávněného předpokladu, že ve sportu táhnou víc úspěchy než "kauzy".

Je otázka, zda pak vykonávají dobře své řemeslo.

Vinou psaní či referování na společenskou objednávku tištěná média a ještě víc televize nebyly schopny poskytnout nekriticky adorované biatlonistce Gabriele Koukalové
reálnou reflexi její osoby.

Když přišla s odhalením krutostí, jakými profesionální sport umí na člověka dolehnout, byla zcela zaskočena vlažným a pochybovačným přijetím některými médii. Jiná zase jako by nevěděla, co si se zpovědí počít.

Ještě markantnější byl případ běžkyně na lyžích Kateřiny Neumannové, jako závodnice takřka nedotknutelné. Když už nešel ignorovat její podíl na ekonomické katastrofě mistrovství světa 2009 v Liberci, přišla žena s teorií, že novináři "udělali z bílé královny černou". Minulá zkušenost jí zabránila pochopit, že novináři nejsou nebo nemají být jejími parťáky, či dokonce sluhy.

U Ledecké je šance, aby se nenechala oblouznit. Pak může pochopit, že analýza nebo podložená kritika není nic osobního a že žurnalistika není odpovědná jí, ale těm, komu nabízí obsah.

Snad má ve svém okolí někoho, kdo jí to objasní.