reklama
reklama
10. 2. 2018 | poslední aktualizace: 11. 2. 2018  09:13
Možnosti studií na vysokých a vyšších odborných školách

Možnosti studií na vysokých a vyšších odborných školách

Po maturitě přichází pro absolventa střední školy rozhodování, zda nastoupit do práce, nebo pokračovat ve studiu, a to buď na vyšší odborné škole, nebo na škole vysoké. V případě pokračování ve studiích však nastává dilema volby další cesty. Rozhodovat by neměly jen zájmy, ale i schopnosti, příležitosti a šance na dobré uplatnění.
Zdena Bočarova
Cílem výzkumu je zjistit, kolik lidského kapitálu jsou jednotlivé země schopné vyprodukovat a tedy jaká se od nich očekává nejen produktivita na světovém trhu, ale i jaký bude jejich ekonomický růst.
Cílem výzkumu je zjistit, kolik lidského kapitálu jsou jednotlivé země schopné vyprodukovat a tedy jaká se od nich očekává nejen produktivita na světovém trhu, ale i jaký bude jejich ekonomický růst.
autor: Shutterstock

Při rozhodování, kterou z variant zvolit, je samozřejmě výhodou, pokud se zájmy a schopnosti mladého člověka vyhranily už během středoškolského studia, a on má tudíž pomaturitní volbu jasnou. Pokud je zájmů a schopností víc, je třeba se zamyslet, popřípadě se poradit.

Při rozhodování o dalším směřování studia či kariéry by si měl mladý člověk položit otázku, zda je vůbec studijní typ, a následně se pak zamyslet nad kritérii, podle kterých si vybere školu. Není-li si stoprocentně jistý, může absolvovat některé z testů, které mu mohou napovědět.

 

 

Testy studijních schopností a dovedností

Od devadesátých let 20. století u nás existuje Test obecných studijních předpokladů Scio. Je odvozen z testu Graduate Record Examination, dlouhodobě užívaného v USA, a skládá se z několika částí.

Ve verbální části jde zejména o to, jak kdo umí pracovat s jazykem, slovy a jejich významem. Logický oddíl obsahuje více úloh kombinačních a zkoumajících logické myšlení. Argumentační oddíl je složen zejména z úloh spočívajících v hledání smyslu textů a jejich vnitřní konzistence. V kvantitativní části jsou zařazeny úlohy s procenty, úlohy slovní, úlohy s geometrickými obrazci a úlohy s neznámou veličinou. Testuje se kvantitativní myšlení, pro řešení nejsou nutné hlubší znalosti matematiky.

Na každý oddíl je přesně stanovený čas. Mezi oddíly nelze během zkoušky přeskakovat.

Dále máme k dispozici Test studijních předpokladů Masarykovy univerzity. Je využíván v přijímacím řízení na většině fakult Masarykovy univerzity. Koná se v jednotných termínech jak v Brně, tak v Bratislavě a trvá celkem 100 minut. Skládá se z 60 položek členěných do šesti subtestů, testu je podrobeno verbální, numerické, analytické a kritické myšlení, prostorová představivost a kulturní přehled. Každý subtest obsahuje devět položek, výjimkou je subtest Kritické myšlení, obsahující devět položek v češtině a nově šest položek zadávaných v cizím jazyce. Cizojazyčné položky v subtestu Kritické myšlení jsou prezentovány v anglickém, německém, španělském a francouzském jazyce. Uchazeč o studium si zvolí preferovanou jazykovou variantu v rámci elektronické přihlášky ke studiu.

Odhalit studijní předpoklady mohou i zaměstnanci pedagogicko-psychologických poraden poskytujících v mnoha případech i poradenství pro žáky základních škol a studenty středních škol, kteří se rozhodují o pokračování své studijní dráhy. Toto poradenství se opírá o hloubkové šetření, v němž jsou zjišťovány jak studijní, tak osobnostní předpoklady. Vyšetření mívá zpravidla dvě části. Při první návštěvě poradny proběhne skupinové testové vyšetření trvající 3-4 hodiny. Obsahuje zkoušku rozumových schopností, didaktické testy z češtiny a matematiky, zájmové a osobnostní dotazníky. Při druhé návštěvě poradny jsou uchazečům sděleny výsledky vyšetření a doporučen vhodný typ studia.

V zahraničí se používá už zmíněný test s názvem Graduate Record Examination. V anglicky mluvících zemích je využíván jako jedna z částí přijímacího řízení na magisterské obory na vysokých školách. Test uchazeč skládá standardně na počítači, avšak v zemích, kde není dostupný počítačový test, jej uchazeč absolvuje v papírové podobě. Test se skládá ze tří částí, které zjišťují schopnosti ve verbální a kvantitativní oblasti a schopnost analytického psaní.

Jedním z nejvýznamnějších standardizovaných testů používaných pro přijímání studentů na vysoké školy v USA je SAT (Scholastic Aptitude Test, tedy zkouška dovedností žáka). Současně používaný název testu je SAT Reasoning Test (test logického myšlení). Skládají jej zpravidla studenti středních škol v posledních ročnících a využívá jej také většina vysokých škol v USA jako jednu z částí přijímacího řízení. Historie zkoušek SAT sahá až do roku 1901. Zkouška uvažování se skládá formou testu a má tři části: psaní (otázky s výběrem z několika možností a napsání eseje), kritické čtení (otázky na doplňování vět a několik textů, k nimž se vztahují další otázky) a matematiku (otázky nabízející výběr z několika odpovědí a otevřené otázky, na něž musí odpověď vypracovat student. Tato část testuje schopnost práce s kvantitou, pochopení aritmetiky, algebry, funkcí, geometrie, analýzy dat, statistiky a pravděpodobnosti).

Povšimněte si, prosím, že všechny testy obsahují matematickou část, u budoucího studenta se tedy předpokládá jistá úroveň znalostí matematiky a matematického myšlení. Takže výroky některých celebrit, že matematiku nikdy nepotřebovaly, a jak jsou pyšné na to, že ji nikdy neuměly, které vám možná znějí jako rajská hudba, vymažte okamžitě ze své mysli, chcete-li studovat.

I osm klíčových schopností pro celoživotní učení (komunikace v mateřském jazyce, komunikace v cizích jazycích, matematická schopnost a základní schopnosti v oblasti vědy a technologií, schopnost práce s digitálními technologiemi, schopnost učit se, sociální a občanské schopnosti, smysl pro iniciativu a podnikavost, kulturní povědomí a vyjádření), doporučených evropským parlamentem jako referenční rámec, může být inspirací při posuzování, zda je pro nás studium vhodné, či nikoliv. Klíčové schopnosti jsou pokládány za stejně důležité, protože každá z nich může přispět k úspěšnému životu ve společnosti založené na znalostech. Řada schopností se překrývá a je vzájemně propojena: základní aspekty jedné oblasti budou podporovat schopnosti jiné oblasti.

 

Šance na úspěch

Dospěli jste k závěru, že studijní typ jste, studovat chcete a víte i co a kde? Pojďme se tedy podívat na to, jaké šance máte se na zvolený obor vůbec dostat. Vycházet budeme ze statistik přijatých a přihlášených uchazečů o studium v uplynulém roce (viz např. www.vysokeskoly.com). Obecně lze konstatovat, že vyšší šanci na přijetí mají uchazeči o studium na školách s technickým zaměřením (počty přijatých uchazečů v porovnání s přihlášenými se na jednotlivých fakultách ČVUT pohybovaly v rozmezí 52,3-81,5 %, na VUT Brno pouze Fakulta výtvarných umění a Fakulta architektury přijaly z přetlaku přihlášených méně než polovinu - 23,4 a 49 %, na VŠB-TU Ostrava se úspěšnost zájemců pohybovala mezi 75 a 94,6 % a v případě TU v Liberci dokonce mezi 77,8 a 100 %).

Velmi vysoké šance na přijetí mají také ti, kteří se chtějí ucházet o studia teologická (76,6-83,6 %). Podstatně větší problém budou mít všichni, kdo se chtějí stát lékaři, právníky, sociology a chtějí studovat na UK. Ti musí prokázat poněkud výjimečnější znalosti: např. na 2. lékařskou fakultu se loni hlásilo 1486 lidí a přijato bylo 268, na právnickou 2576 a studovat začalo 667 uchazečů. Dokonce i z přihlášených na pedagogickou fakultu (3164 uchazečů) bylo přijato jen 41,3 %. Divadelní fakulta AMU v Praze uspokojila jen 14,7 % uchazečů a JAMU v Brně jen o 3,9 % více.

Možná by nebylo od věci podívat se na nabídku soukromých škol, ani ta není špatná, obory jsou zajímavé a v budoucnu dobře uplatnitelné. A šance uspět v přijímacím řízení? Vesměs se pohybuje mezi 90 a 100 % (UJAK 100 %, AAVŠ 100 %, MUP 99 %, Unicorn College 100 %, UNYP 100 %, Škoda Auto VŠ 100 %, VŠFS 00 %...).

 

Prezenční nebo kombinované studium

Každý, kdo absolvoval vysokou školu prezenční formou, nejspíš doporučí: nepřipravujte se o studentský život, můžete-li a máte-li na to. Nemáte-li, pak je asi namístě volit studium při zaměstnání je to však mnohem náročnější než studium denní. Navíc ve vztahu k zaměstnavateli záleží na tom, zda si ke studiu vyberete obor, který s vaším pracovním zařazením souvisí, nebo jiný, docela odtažitý, nesouvisející.

Studium zasahující do pracovní doby představuje překážku v práci na straně zaměstnance. Mezi překážky, pro něž je zaměstnavatel povinen nepřítomnost zaměstnance omluvit, patří podle § 205 zákoníku práce i školení či studium, avšak jenom v tom případě, že zaměstnanec tímto způsobem získává předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce.

Pokud se nejedná o studium, jehož cílem je získání vzdělání nezbytného pro výkon sjednané práce, zaměstnavatel nemá povinnost brát na skutečnost, že studujete, ohledy. Pravda, někteří zaměstnavatelé jsou ke studijním snahám svých zaměstnanců vstřícní, u jiných vám nezbude nic jiného než na studijní dny čerpat v nutném rozsahu dovolenou.

Další možností, jak si finančně podložit studium, je založit si firmu a při studiu podnikat. Má to své výhody: dokud jste studenty, považuje se studium za vaši hlavní činnost a sociální a zdravotní pojištění za vás z největší části platí stát. Podnikání je chápáno jako vedlejší výdělečná činnost, a tak jsou studenti osvobozeni od placení záloh na sociální a zdravotní pojištění, případně je platí v nižších částkách. To záleží na tom, jak úspěšné jejich podnikání je - vydělává-li student dost, bude v následujícím období povinen platit zálohy ve vypočtené výši podle výše výdělku. Ovšem i tato kombinace podnikání a studia klade na člověka vysoké nároky: musí být dobrým organizátorem, mít vnitřní disciplínu a být si jasně vědom toho, čeho chce v životě dosáhnout a proč.

 

Uplatnění na trhu práce

Podívejme se také na atraktivitu studií z hlediska uplatnění absolventů na trhu práce trochu z jiného úhlu, než je prostá odbornost. Nápomocna nám budiž studie Národního ústavu vzdělávání, navazující na výzkum požadavků zaměstnavatelů z různých sektorů národního hospodářství. Přestože se nároky zaměstnavatelů na jednotlivé kompetence často odvíjejí od konkrétní pracovní pozice, celkově (tzn. bez ohledu na velikost či odvětví firmy) je možné říci, že zaměstnavatelé pouze mírně preferují profesní dovednosti oproti dovednostem klíčovým (tzn. že pokud mají rozdělit 100 % mezi tyto dva typy dovedností, pak v průměru přisuzují 51,5 % profesním kompetencím a 48,5 % kompetencím klíčovým v sekundárním sektoru, 51,9 % a 48,1 % v terciárním sektoru, 54,6 % a 45,3 % v kvartérním sektoru). Jde o poměrně důležité zjištění, že zaměstnavatelé si uvědomují důležitost klíčových dovedností, které považují za srovnatelné s profesními dovednostmi.

Kompetence, jimiž jsou pracovníci a uchazeči o zaměstnání v různé míře vybaveni, lze rozdělit na profesní a klíčové. Profesní kompetence jsou úzce svázány s konkrétní odborností a jejich zvládnutí umožňuje, případně usnadňuje výkon určitých profesí či povolání. S tím, jak získávají na významu kvalifikace přesahující jednotlivé profese a mění se požadavky na práci, roste i důraz kladený na klíčové kompetence.

Klíčové (přenositelné) kompetence jsou takové znalosti, schopnosti a dovednosti, které se jeví jako nezbytné pro úspěšné uplatnění nejenom na trhu práce, ale i v běžném životě. Jejich zvládnutí by mělo přispět k větší flexibilitě pracovníků v širokém slova smyslu, tzn. k jejich schopnosti vykonávat rozličné odborné úkoly nebo měnit bez větších problémů různé profese, a napomáhat ke slaďování schopností pracovníků s požadavky, které kladou zaměstnavatelé.

Sledované klíčové kompetence

1/ komunikační schopnosti (ústní a písemný projev)
2/ čtení a porozumění pracovním instrukcím
3/ zběhlost v cizích jazycích
4/ práce s čísly při pracovním uplatnění
5/ schopnost rozhodovat se
6/ schopnost řešit problém
7/ nést zodpovědnost
8/ adaptabilita a flexibilita
9/ schopnost týmové práce
10/ schopnost vést
11/ ochota učit se
12/ zběhlost v používání výpočetní techniky
13/ zběhlost v zacházení s informacemi

Zároveň se ukazuje, že celkově je větší důraz kladen na široké profesní dovednosti (na hodnoticí škále od jedné do šesti vychází průměr 4,11 v sekundárním sektoru, 3,98 v terciárním sektoru a 4,12 v kvartérním sektoru) proti hlubokým a úzkým profesním dovednostem.

Opět je zřejmý mírně vyšší důraz kladený na široké profesní dovednosti malými firmami (viz přehled třinácti bodů).

Od pracovníků s vyšším odborným vzděláním požadují zaměstnavatelé v sekundárním a terciárním sektoru především zběhlost v používání výpočetní techniky, v kvartérním sektoru má význam hlavně schopnost nést zodpovědnost a mít komunikační dovednosti; ty jsou velice důležité i v terciárním sektoru, ale průmyslová sféra klade větší důraz na ochotu učit se.

Od vysokoškoláků zaměstnavatelé shodně žádají především komunikační schopnosti, schopnost nést zodpovědnost a umět řešit problém; pouze v sekundárním sektoru není schopnost komunikace zdůrazňována v takové míře.

Další oblastí, na kterou byl výzkum zaměřen, jsou kompetence, u kterých zaměstnavatelé předpokládají, že jejich význam v dalších letech ještě vzroste. Ve všech sledovaných sektorech je na přední místa žebříčku řazena zběhlost v cizích jazycích a v používání výpočetní techniky, ochota učit se, rovněž i adaptabilita a flexibilita.

Pořadí kritérií, která mají vliv na přijetí či odmítnutí absolventa, je v jednotlivých sektorech do určité míry odlišné. Například na znalost jazyků je kladen větší důraz v sekundárním a terciárním sektoru než v kvartéru. Naopak komunikační schopnosti jsou důležitější spíše pro terciér a kvartér; v sekundárním sektoru figurují až na jednom z dalších míst žebříčku důležitosti.

Ve všech sektorech bývají absolventi hodnoceni také podle zběhlosti v práci s výpočetní technikou, adaptability a flexibility; důležitý je rovněž zájem o práci a chuť pracovat; zejména sekundární sektor pak klade důraz i na předchozí praxi, tzn. praxi absolvovanou během studia.

Ačkoliv významná část firem je otevřená vůči přijímání absolventů, řada zaměstnavatelů se jim přesto spíše vyhýbá. Proč? Ve všech sledovaných sektorech je nejčastějším důvodem odmítání absolventů nedostatek praxe a pracovních zkušeností, přičemž velmi výrazně se tento důvod prosazuje zejména v terciárním sektoru. Jako druhé v pořadí následují nereálné představy absolventů o výši mzdy, pracovní době či pracovním zařazení, které jsou nejčastěji zmiňovány opět v terciárním sektoru. Méně časté je pak nepřijetí absolventa z důvodu delší doby, kterou potřebuje na zapracování, či nízké pracovní morálky. Spíše výjimečně se mezi důvody nepřijímání absolventů objevuje neschopnost přizpůsobit se firemní filozofii či proniknout do způsobu práce.

Ještě si připomeňme, ve kterých oborech se nedostává pracovníků. Studie zjistila, že v sekundárním sektoru je nejvýraznější nedostatek pociťován ve skupině oborů strojírenství a strojírenská výroba, a to u všech stupňů vzdělání. S výraznějším odstupem pak následují skupiny oborů elektrotechnika, telekomunikace a výpočetní technika, technická chemie a chemie silikátů, stavebnictví, geodézie a kartografie, hornictví, hutnictví a slévárenství.

V terciárním sektoru byla nejčastěji uváděna profese řidiče, dále pak obory skupin strojírenství a strojírenská výroba (a to jak učební, tak i maturitní, příp. vysokoškolské), obchod (hlavně prodavači, příp. skladníci), gastronomie, hotelnictví a turismus (zde jde převážně zájem o číšníky, servírky a kuchaře), elektrotechnika, telekomunikace a výpočetní technika.

V kvartérním sektoru nejvíce lidí chybí ve skupinách oborů pedagogika, učitelství a sociální péče (jde zejména o učitele cizích jazyků či odborných předmětů a o sociální pracovníky), zdravotnictví (zejména zdravotní sestry, fyzioterapeuti a sanitáři), stavebnictví, geodézie a kartografie (zejména stavební technici a dělnické profese) a lékařské vědy. Citelnější nedostatek se projevuje i v případě IT oborů, skupiny oborů strojírenství a strojírenská výroba (a to zejména učebních oborů), právo, právní a veřejnoprávní činnost (hlavně v případě právníků, ale také pracovníků v ochraně majetku a osob) a obchod (jde zejména o obchodníky).

Takže které obory můžeme označit jako perspektivní? V sekundárním sektoru očekávají zaměstnavatelé největší poptávku po oborech skupiny strojírenství a strojírenská výroba, dále pak po IT oborech. S určitým odstupem následují obory skupiny elektrotechnika, telekomunikace a výpočetní technika či oborově nespecifikované označení "technik". Nejvíce zaměstnavatelů v terciárním sektoru se domnívá, že v budoucnosti bude vysoká poptávka po IT oborech (od středoškolských pozic až po vysoce specializované), dále pak po učebních oborech skupiny strojírenství a strojírenská výroba a rovněž po ekonomických oborech, a to jak středoškolských, tak vysokoškolských.

V kvartérním sektoru předpokládají zaměstnavatelé největší poptávku po IT oborech (od středoškolských pozic až po vysoce specializované), dále pak po oborech skupiny strojírenství a strojírenská výroba (bez rozlišení, zda jde o učební obory, středoškolské či vysokoškolské pozice), po lékařských oborech (v obecné rovině, zdůrazňována je zejména stomatologie) a po technických oborech (především strojírenských, elektrotechnických a stavebních). Stabilní zájem by měl být i o ekonomické obory (ať už obecně, nebo se zaměřením na management, účetnictví či daňové poradenství), stavební obory (buď bez rozlišení, nebo o dělnické profese, jako jsou zedníci, klempíři, instalatéři, pokrývači, tesaři), řemeslné profese (např. zedník, truhlář, tesař, malíř, ale i umělecká řemesla) a zdravotnické a lékařské obory.

Zaměstnavatelé ve všech sledovaných sektorech za perspektivní označují shodně především IT a strojírenské obory.

 

Článek byl publikován v lednovém čísle magazínu Kariéra speciál.

Autoři: Zdena Bočarova
reklama
reklama

Zjednodušené vyhledávání pracovních pozic

Vyhledávání připravujeme
ve spolupráci s LMC
reklama
Nejčtenější články  
Newsletter  
reklama
reklama
reklama