Vývojář Lukáš Kopenec se každý den zvedá od svého pracovního stolu a míří do herny. Obejde pingpongový stůl a usedne k elektrickému pianu. Rozevře noty, na uši si nasadí sluchátka, aby nerušil kolegy v přilehlých místnostech, a začíná hrát. Cvičí poctivě každý den, chce být připravený na pravidelnou čtvrteční lekci s klavíristou.

U piana se v technologické firmě Salsita Software každý den vystřídá několik zaměstnanců. Společnost pořídila hudební nástroj před více než dvěma lety, letos na jaře svým pracovníkům nabídla navíc kurzy hry na klavír zdarma. Probíhají v průběhu pracovní doby a každý má nárok na půlhodinu týdně. Lekcí se každý týden účastní 16 lidí napříč firmou, vývojáři i asistentky. "Uvažujeme i o kurzech hry na elektrickou kytaru," říká personalistka Markéta Topolová.

Salsita Software a lekce hry na klavír

Řadu benefitů ajťáci berou jako samozřejmost. Plné ledničky, stravenky nebo příspěvky na pojištění dnes už nikoho z nich neohromí. "Jsme zvyklí na příjemný standard, který v jiných profesích není obvyklý," připouští Kopenec.

Vývojář každý týden obdrží několik pracovních nabídek, nejčastěji prostřednictvím sociální sítě LinkedIn, kde je odhodlaný svůj profil i nadále ponechat. "Pořád na LinkedInu chci zůstat. Kdybych jednou potřeboval rychle změnit práci, vím, že tam ji snadno najdu," podotýká Kopenec.

Benefity (ne)hrají důležitou roli

Většinu zaměstnaneckých výhod firma Salsita Software zavedla na přání svých pracovníků. Personalisté ale bedlivě sledují také nabídku konkurenčních firem.

Podle vývojáře Kopence nabízené benefity nejsou při rozhodování o nové práci důležité. "Samozřejmě o nich jako uchazeč vím a není to tak, že bych je nebral v potaz. Mnohem důležitější roli ale hrají při rozhodování, zda člověk ve firmě zůstane, než aby nalákaly nové ajťáky," domnívá se a dodává, že jeho samotného oslovilo především prostředí menší firmy s útulnými kancelářemi a to, jak se k němu při pohovoru firma chovala.

Loňský absolvent ČVUT Jan Noha pracoval již v několika velkých firmách. Své první pracovní zkušenosti sbíral ve společnosti Oracle, poté nastoupil do Avastu. V současnosti pracuje ve firmě Eset. "Když už jsem pak měl v životopise Oracle, vytvořilo to na mě tlak. Říkal jsem si, že přece nemůžu jít do nějaké neznámé firmy, když jsem začal tak dobře," vysvětluje Noha, jak se rozhodoval mezi IT firmami.

Nejvíce rozmazlovaný si připadal v Avastu. "Člověk si na benefity rychle zvykne. Časem mi ale přišlo, že je jich příliš. Velká volnost není pro každého, zaměstnanci musí mít dobrou sebedisciplínu a motivaci do práce. Flexibilita je dobrá, pokud se udrží v rozumných hranicích," míní mladý IT specialista, pro kterého je nejdůležitější, aby ho práce bavila.

"I nejhůř placený ajťák má pořád víc peněz než většina ostatních profesí. Proto peníze příliš neřeším," uvažuje.

"Dynamický kolektiv" odrazuje

Firma Eset ho oslovila svým náborovým webem. Uchazeči o práci musí vyřešit úkol, analyzovat vir, který se snaží uniknout odhalení. Kdo dojde k výsledku, může jej poslat do firmy místo životopisu. "Líbilo se mi, že rovnou prověřují schopnosti a neinzerují nicneříkající dynamický kolektiv jako jiní. To mě spíš odrazuje," uvádí Noha.

Podle headhuntera Pavla Plachého si ajťáci vybírají zaměstnavatele podle projektů, na kterých budou mít možnost pracovat. Dále podle týmu a nadřízených. Plat, benefity a další odměny jsou podle něho až na třetím místě. Ve firmách se setkal také s nesmyslným zaváděním benefitů, které ve výsledku neměly smysl. "V jedné společnosti si řekli, že je cool mít fotbálky a šipky. Hernu ale umístili vedle prosklené kanceláře šéfa, takže byla pořád prázdná. Všichni se báli jít se odreagovat a nikdo ji nevyužíval," vypráví headhunter.

jarvis_59a95dab498e2987da5ea6ee.jpeg
Pro ajťáky je hodně důležitý tým, nadřízení a atmosféra ve firmě. Na obrázku teambuilding ve Slevomatu.
Foto: Slevomat

Salsita Software a lekce hry na klavír