Ve Zlíně se v září po 13 letech znovu otevřel obuvnický obor. Prvních šest učňů ale zdaleka nezaplní stovky volných pracovních míst v obuvnických firmách. Někteří z nich mají o své ševcovské budoucnosti jasno. Místo do výrobních firem míří do soukromých dílen zakázkové obuvi, kde si šikovný švec může vydělat víc peněz než průměrný manažer.
Juliana Puršlová je jednou z učenek, které chtějí v budoucnu založit své vlastní dílny a vyrábět boty na míru. "Ve druhém ročníku mě vysoká škola přestala bavit, a tak jsem se rozhodla pro řemeslo," vysvětluje Puršlová. Jedním z jejích učitelů je Václav Talaš, který byl ředitelem školy, jež jako poslední ševcovské obory před lety nabízela. "Tehdy se jednalo o sedm rozdílných oborů. Jednotlivé třídy tvořili výrobci obuvnických kopyt, vysekávači nebo svrškařky," říká Talaš. O obor ztratili mladí lidé zájem už v devadesátých letech, třídy tehdy čítaly osm žáků. Následně bylo nutné propustit obuvnické učitele. Dnes není, kdo by mladé obuvníky učil.
Ani Baťa řemeslu nepomáhá
Zlínský batismus je pro místní obuvnické řemeslo spíše kontraproduktivní, řada bývalých zaměstnanců vůči profesi zahořkla. "Mají s obuvnictvím spojené negativní emoce. Proto své děti k řemeslu nevedou," uvažuje Talaš. Ve Svitu pracovalo jen ve Zlíně 6 tisíc lidí, dalších 20 tisíc pracovalo v závodech v dalších městech.
Podle Talaše jsou vyučení ševci schopní pracovat s mnoha materiály a technologiemi. "To se projevilo i po rozpadu Svitu, kdy všichni našli práci v jiných výrobách," říká obuvník.
Za nezájmem mladých lidí o ševcovství stojí podle učňů řada předsudků. "Všichni chtějí být ekonomové, mají řemeslo za špinavou práci. Myslí si, že si vydělají víc peněz snadněji sezením v kancelářích, což podle mě není pravda," míní Puršlová.
Lukrativní je zakázková výroba
Jako jeden z prvních zakázkových ševců v Česku se po sametové revoluci prosadil Michal Pavlas. Absolvent zlínského učňovského oboru a žák Václava Talaše vyrábí boty na míru od roku 1992. "Střední škola mi dala špičkové odborné základy, na kterých stavím i teď. Učili nás tehdy ševcovští mistři, kteří nám kromě řemesla předávali i lidskost a poctivost," říká Pavlas, podle něhož se osvědčuje přijmout nevyučeného pracovníka s chutí pracovat. "Učeň je nesmírně blokovaný svými dovednostmi a často má problém s respektem k autoritě. Člověk nepolíbený ševcovstvím poslechne na slovo a při správném vedení se velmi rychle posouvá dopředu," říká zkušený obuvník, jehož zaměstnanci pracují na zakázkách pro 60 klientů. Švec má uschovaných 5 tisíc párů kopyt.
Byznysovou rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru.
Na obnovu řemesla je podle Pavlase pozdě. "Ti, kteří by mladé obuvníky mohli učit, jsou na odchodu do důchodu. Obuvníci se zkušenostmi nemají důvod řemeslo předávat dál. Potřebují se věnovat vlastnímu podnikání. Živnostníci, kterým nikdo nepomáhal a vlastními silami se dvacet let škrábali do svých pozic, budovali své firmy a získávali zákazníky, nepůjdou učit svou konkurenci," míní obuvník.
Jen zlomek vyučených ve firmách
Výrobce vojenské a trekové obuvi Prabos hledá sto zaměstnanců. Jen desetina ze 150 zaměstnanců je vyučená ve svém oboru. Kvůli dlouhodobému nedostatku pracovní síly plánuje firma přesunout výrobu bot za hranice.
Ačkoliv firmě Botas chybí jen deset pracovníků, ročně tím přichází až o dva miliony korun. Ve výrobě je jen čtvrtina pracovníků vyučená v oboru. "Hledáme šest vyučených šiček, které je nejobtížnější sehnat," říká ředitel společnosti František Nestával. Výjimkou je zlínská firma Moleda, která své nové zaměstnance zatím zaučovat nemusela.
