Obvykle to bývá asi takto: zaměstnanec je už unavený stereotypem a chce zkusit něco nového. Zjistí ale, že změna nenaplnila jeho očekávání, a osloví bývalého zaměstnavatele, zda by se mohl vrátit zpátky. Jde to ale i obráceně. "Ve firmě zrovna nastanou změny, uvolní se pozice, z které zaměstnanec odcházel, a pokud byl dobrý, zaměstnavatel si na něho vzpomene a osloví ho," uvádí Beáta Slimáková. Sama si vyzkoušela, jaké to je, vrátit se do společnosti, ze které už jednou odešla.
Místo obchodní ředitelky kosmetické společnosti Dermacol opustila, aby rozjela vlastní byznys. Po čtyřech letech ale přijala nabídku návratu. "Jsem hrozně akční typ. Musím fungovat na 120 procent, abych byla spokojená," vysvětluje s úsměvem obchodní ředitelka a také podnikatelka.
HN: Proč jste se rozhodla z pozice obchodní ředitelky odejít?
V roce 2005 se mi naskytla příležitost distribuovat kosmetické produkty z USA, takže jsem se rozhodla, že zkusím samostatně podnikat. Jeden z důvodů byl, že jsem si chtěla vyzkoušet, jaké by to bylo, kdybych pracovala sama na sebe a zúročila všechny ty nabyté zkušenosti.
Vystudovala anorganickou chemii se specializací elektrochemie v Bratislavě. Po práci na Slovenské akademii věd dostala příležitost v marketingové a obchodní společnosti ISMC. Tam se našla a obchod ji začal bavit. V roce 2002 poprvé nastoupila do Dermacolu, odkud v roce 2005 odešla a založila vlastní firmu Errow. Za čtyři roky se pak do Dermacolu vrátila a působí v něm opět jako obchodní ředitelka pro Česko a Slovensko.
HN: Takže jste chtěla zkusit podnikat na vlastní pěst?
Lákalo mě to. Navíc po čase je člověk i trochu unavený, moje rodina byla na Slovensku a musela jsem stále cestovat. Od pondělí do pátku v Praze a přes víkend doma − bylo to poměrně dost náročné. Navíc syn v té době nebyl plnoletý a ještě studoval. Takhle jsem mohla cestování omezit a zároveň se věnovat obchodu.
HN: Jak se vašemu vlastnímu byznysu dařilo?
Myslím si, že celkem dobře. Samozřejmě každé začátky ve firmě jsou náročné. Musíte se seznámit s produkty, vytvořit nějakou obchodní politiku, jakým způsobem chcete jít, stanovit ceny na trhu, což nikdy není úplně jednoduché, hlavně v kategorii dražších produktů. Vyzkoušela jsem si, že pokud člověk chce a dá do toho maximum a zároveň tomu i trochu rozumí, tak se myšlenky dají přetvořit v cíle. Ale začátky byly opravdu těžké. Nebylo to tak, že hned všechno fungovalo jako švýcarské hodinky. Společnost ale dodnes existuje a pokračuje.
HN: Měla jste více práce než na starém místě?
Možná do jisté míry na začátku. Nejprve člověk dělá všechno sám, případně má jednoho nebo dva lidi, kteří mu pomáhají. Dnes už je samozřejmě zaměstnanců víc, tím pádem vám práce ubude a zůstane na vás ta kontrolní část.
HN: Proč jste se rozhodla znovu vrátit do Dermacolu?
Vzhledem k tomu, že naše vztahy se zaměstnavatelem zůstaly velmi dobré a nerozcházeli jsme se ve zlém, přijala jsem nabídku rozanalyzovat obchod u klíčových zákazníků a nastavit správné postupy. Bylo to něco, co mi v té době v mojí společnosti chybělo. Vést tým lidí a společně tvořit celek. Na začátku to byla spíš taková výpomoc, dokonce jsem pracovala jen na živnost, přes svoji firmu, tři dny v týdnu. Dva dny jsem se věnovala své společnosti na Slovensku, takže opět přejíždění mezi oběma zeměmi.
HN: Kdy přišel zlom a vrátila jste se naplno?
V listopadu 2009 jsem byla jmenována obchodní ředitelkou pro Česko a své společnosti jsem se věnovala přes víkendy. Od listopadu 2013 jsme se dohodli i na vedení obchodu na Slovensku, a tak trávím opět týden v Česku, týden na Slovensku.
HN: Jak to zvládáte?
Určitě to je trochu časově náročnější. Snažím se skloubit všechny aktivity tak, aby se to dalo zvládnout. Když se člověk obklopí šikovnými manažery, tak to jde. Společnými silami nastavujeme prodejní i strategické techniky tak, aby dobře fungovaly. Všechno se dá zvládat, pokud dobře pracujete s časem a máte okolo sebe schopné lidi. Asi 90 procent veškerého pracovního času věnuji Dermacolu a o mnoho méně své společnosti. Ta je dnes tak trochu rodinná a víc se spoléhám na manžela a syna. Čas strávený prací si vynahrazuji o víkendech, kdy mám absolutní relax. Přiznám se, že to se snažím věnovat jen sama sobě, protože syn už je dospělý. Takže přes víkend, pokud nenastane mimořádná událost, je to jen oddych, oddych, oddych.
HN: Co váš nadřízený, měl pochopení, když jste chtěla odejít?
Byla to taková vzájemná dohoda, bez přílišných emocí. Já jsem byla unavená z cestování a mám dojem, že on chtěl v té době taky změnu a přijmout někoho, kdo by přinesl nové pohledy.
HN: Jaká byla reakce kolegů na váš návrat?
Mnozí z bývalých kolegů byli překvapení, že se vracím. Je těžké říct, co se v nich odehrávalo, ale myslím si, že víc z nich to přijalo pozitivně. Kromě toho, když jsem odcházela, tak ne všichni z dnešních kolegů už ve firmě byli, někteří jsou i noví a neznali mě.
HN: Co nového vám změna přinesla?
Do jisté míry v čase fungování jen v mé společnosti méně cestování a také poznání té druhé strany. Být zaměstnavatelem, ne jen zaměstnancem. Mám nyní oboustranný pohled a některé věci dokážu lépe pochopit. Navíc jsem mohla využít zkušenosti z obchodu, které jsem měla, a vyzkoušet si, jestli je zvládnu uplatnit v realitě konkurence. Možná to byl risk, ale na druhé straně další zkušenost, kterou člověk dokáže využít. Samostatná práce v mé společnosti mě přinutila se lépe vypořádat se stresem a být v některých chvílích víc nad věcí. Zachovat si určitý nadhled, o což se dnes snažím i jako obchodní ředitelka.
HN: Doporučila byste zkušenost kariérní změny?
Myslím si, že by každý měl jednou za čas něco změnit, protože každá změna mu může něco přinést. Ale musí zvážit, na co má a na co nemá. Někdy to není jen o odborných zkušenostech, ale také o finančních možnostech. Je jisté období, kdy novou firmu rozbíháte, a výsledky přijdou až po čase. Každá změna může být pozitivní i negativní. Hlavní je, aby se člověk poučil, vzal si z toho to svoje a dál se rozvíjel. Je to velmi individuální, záleží na osobnosti, jestli podniknout změnu a jakou, jestli až takového velkého rázu jako já.
HN: Co lidi k odchodu vede?
Někdy odcházejí, protože mají větší očekávání a pocit, že jinde jim bude lépe a možná budou mít méně práce, ale potom se v nové pozici nenajdou. A ne vždy se to dá vrátit zpět. Místa se přeobsadí, vrátit se mohou jen ti, kteří byli dobří, měli dobré výsledky, byli to lidé na správném místě. Musí se zkrátka vyplatit jejich kvality. Ani pak se ale hojně odcházet a zase se vracet nedá.
