reklama
reklama
21. 4. 2011 | poslední aktualizace: 11. 10. 2011  14:58

Zdeněk Pelc: Nejdéle působící generální ředitel v Česku

Zdenek Pelc již 28 let stojí v čele Gramofonových závodů Digital Média v Loděnicích, které se zabývají výrobou, kompletací a distribucí tiskovin a obalů, výrobou CD, a DVD. Jsou stále největším výrobcem vinylových desek na světě. Letos v květnu oslaví 60 let od svého vzniku.
Alka Hajek

Co Vás přivedlo do Gramofonových závodů?

Náhoda. Někdy na pomezí let 1982/83 se řešila v Gramofonových závodech výměna celého vedení podniku a bylo rozhodnuto, že se vedoucí pozice obsadí lidmi z venku, aby se údajně přerušily nějaké přetrvávající vazby.
Moc nadějí jsem si nedával, když jsem se dozvěděl v Poldi SONDP Kladno, že jsem byl zahrnut do okruhu kandidátů. V té době jsem dokončil aspiranturu na VŠE, byl jsem pozván na jeden pohovor do Supraphonu, což byl tehdy střední článek řízení, a to bylo vše. Když jsem již téměř zapomněl, že jsem byl na nějakém pohovoru, přišlo do Poldi oznámení, že mám v Gramofonových závodech nastoupit 2.5.1983. A tak se také stalo.

Jaké byly Vaše začátky?

Začátky byly samozřejmě těžké, už jenom tím, že vedení podniku bylo celé nové. Nový byl také pro mne výrobní obor. Oproti ušlechtilým ocelím docela rozdíl. Také velké problémy s dojížděním. Veřejná doprava z Kladna do Loděnice s řadou přestupů, auto jsem neměl a používat služební pro soukromé účely bylo přísně zakázáno. Tak jsem trávil v podniku šestnáct hodin denně, přespával v kanceláři a později na ubytovně, domů jsem jezdil jenom na víkend. Na druhou stranu, když trávíte v podniku tolik času, někde to musí být vidět. Měl jsem zejména hodně času odpoledne a večer, kdy v kancelářích už nikdo nebyl, a tak jsem chodil po provozech a mluvil s lidmi o jejich problémech v práci a snažil se je řešit. Tím jsem si získal velký respekt, protože nemyslím, že to někdo z mých předchůdců dělal.

Můžete srovnat svou práci před a po revoluci?

To je velmi obtížné. Dříve uvnitř i vně podniku bylo minimum složitých problémů, spíše se vše jen záplatovalo. Na druhou stranu systém byl hloupý, k ničemu nemotivoval. Zaměstnanci ovšem neměli žádné problémy typu existenční jistota. Všichni měli přibližně stejně málo. Vzpomínám si, že jako podnikový ředitel jsem byl v žebříčku platů v podniku na 39. místě, za všemi kotelníky a údržbáři. Po revoluci nastaly velké změny ve všem. Museli jsme se řadu věcí učit od základů, často systémem pokus - omyl, ale zvládnul jsem to. Nikdy v GZ nedošlo k masovému propouštění, nikdy jsme nebyli v záporných číslech.

Studoval jste Harvard. Jaká to byla zkušenost?

Na Harvardu jsem byl mezi roky 2000 a 2002. Majoritní vlastník GZ Ken Brody, který řídil velké americké investiční fondy koupil v roce 1997 majoritu v GZ. Jednou došlo mezi námi k nějakému dohadování o podnikovém financování a Ken se zeptal co mám za školu. Říkám, že VŠE. On nato jestli bych nechtěl zkusit jeho školu Harvard, s tím, že mi to celé zaplatí. Byla to lákavá nabídka, ale bylo mi 49 let a angličtina není můj mateřský jazyk. Jednalo se o tříletý program pro Generální ředitele a vlastníky podniku. Nakonec jsem souhlasil, studium byl skutečný očistec, ale v roce 2002 jsem úspěšně zakončil. Kromě přínosu pro mne a firmu to byl doufám i příklad pro mé děti, že je třeba se stále učit a vzdělávat.

Jak jste se se změnou vlastníka vyrovnal osobně i profesně?

Asi dobře, když tu jsem pořád. Americký investor je zcela odlišný od evropského. Je velmi velkorysý z hlediska finančního když se daří a velmi nekompromisní v případě neúspěchu. Nám se dařilo. Za devět let jsme vrátili investorům jedenáctinásobek jejich investice pokud si akcie ponechali a čtrnáctinásobek pokud je prodali. Jak říká Ken, byl jsem jeho nejlepší investice vůbec.

Jak motivujete své podřízené?

Motivace je jedna z nejdůležitějších, ale také nejsložitějších stránek v řízení lidí. Už jen z toho důvodu, že lidé mají různé priority. Své přímé podřízené už musím vybírat s tím, abychom vyznávali alespoň nejdůležitější společné cíle. Fanfáry jsou také důležité, ale bez peněz to nejde. Nejraději mám úkoly kvantifikovatelné, kde jsou jasně spočítané přínosy pro podnik i pro zaměstnance, od náměstka až po dělníka.

 
Jste spíše kliďas nebo Vás rychle něco vytočí?

Jsem spíše klidnější, ale někdy řešit vše v klidu nelze. Nejvíc mne dokáže vytočit ignorantství a nezájem o práci.

Dáte na první dojem?

Nedám. Připadá mi to povrchní. O věcech i lidech přemýšlím déle. Nerad dělám rychlé závěry. Mohl bych někomu ublížit nebo naopak naletět.

Jakých charakterových vlastností si vážíte, které jsou naopak pro Vás nepřijatelné?

Pracovitost, spolehlivost, znalost, loajalita, odvaha. Za nepřijatelné považují chování v příkrém rozporu s podnikovou kulturou, zejména nepoctivost, hrubost, lhaní, lenost, ignorantství.

Dáváte podřízeným svobodu v rozhodování?

To bych zrovna netvrdil. Dávám všem svobodu k přípravě návrhů téměř čehokoliv. Pak je ovšem čeká nesnadná úloha přesvědčit mne, že toto je ten krok správných směrem. U nás se ještě nikdy o žádném rozhodnutí nehlasovalo. Na druhou stranu odlišné názory od svých podřízených přímo vyžaduji. Ještě jsem se totiž nikdy nenaučil nic sám od sebe.

Co od nich očekáváte?

Poctivost, snahu se zlepšovat, iniciativu, brát na sebe víc odpovědnosti, ale samozřejmě na prvním místě výsledky.
Máte ke svým podřízeným důvěru?
Ke komu důvěru nemám, ten už ve firmě nepracuje.

Jste workoholik?

Určitě jsem byl, teď již ne tolik. Práce mne baví a nemám problémy zde trávit libovolné množství času od pondělka do pátku. Na druhou stranu nepamatuji se, že bych jel do práce v sobotu nebo v neděli. To je můj čas na děti, rodinu a sport.

Jaké máte koníčky?

To jsem myslím zodpověděl v předchozím. Tenis celoročně, volejbal v létě a děti. Po sportu je ovšem nutno náš povedený výkon rozebrat s hrajícími i nehrajícími kamarády u piva.

Vzpomenete si, kdy Vám bylo nejhůř?

Nejhůř mi je vždycky když onemocní děti. Jinak v práci to jistě bylo období divoké privatizace, kdy jsem už pomalu ztrácel naději, že podnik ubráním od nájezdů loupeživých českých Avarů.

Čím vším jste si od svých začátků prošel, který moment Vám nejvíce utkvěl v paměti?

Samozřejmě, když jsem prožíval šok ze svého jmenování podnikovým ředitelem a pak setkání s již zmiňovaným Kenem Brodym, který zásadně změnil můj život.

Máte nějakou slabinu?

Pokud se zeptáte mé ženy, z fleku Vám jim vyjmenuje nejméně patnáct. Vystoupení má nacvičená, takže Vás ani moc nezdrží.
Co považujete za svoji nejsilnější stránku?

Touhu vyhrávat. Na druhou stranu, i když prohraji musí to být po boji a čestně.

Jakých lidí si vážíte?

 
Vzdělaných, od kterých se můžu něco naučit. Dále svých kolegů a kamarádů, že to se mnou vydrželi a samozřejmě lidí, kteří v životě něco dokázali.

Cestujete rád?

Ano. Po světe jsme jezdil hlavně služebně. Naše firma je stále největším prodejcem vinilových desek na světě. Rád se vracím například do Jižní Afriky.

Kdybyste dnes skončil, šel byste pracovat jinam?

Dnes už ne. Jsem odborník na svůj obor, tak co bych mohl nabídnout jinde. Nesnáším celosvětovou odbornost i nekritické lidi, kteří nedělali ani vedoucího vrátnice a jdou klidně do funkce ministra.

Čeho byste chtěl ještě v životě dosáhnout?

Chtěl bych vybudovat z GZ nejlepší podnik v našem oboru v Evropě. Nemyslím si, že nám do toho mnoho schází. Na svět mi už sebekriticky nezbývá dost času. A taky bych chtěl se všech svých dětí vychovat slušné a pracovité lidi.

Zajímá Vás politika, šel byste do ní?

Právě proto, že zajímá tak nešel. Rozhodně ne do té české.

Jaký typ žen se Vám líbí?

Chytré, příjemné, hezké, starající se o děti i svého partnera, nekonfliktní, prostě něco z oblasti science fiction.

Ing. Zdeněk Pelc CSc. je nejdéle působícím generálním ředitel v České republice. Mimo VŠE studoval v St. Galen University v Bostonu, Harvard Business Scholl. V roce 2000 se stal Manažerem roku, je jedním ze zakladatelů klubu strategického řízení, Harvard klub ČR.

Historie GZ Digital Media sahá až do roku 1949, kdy v Loděnicích vyrobili první gramofonovou desku. V roce 1988 pak tehdejší Gramofonové závody vylisovaly první CD a v roce 2001 i první DVD ve střední Evropě. Firma ročně vyrobí kolem 100 milionů optických nosičů. Za rok 2009 vykázala firma čistý zisk 313 milionů korun, přičemž tržby činily 1,55 miliardy korun.

Autoři: Alka Hajek
reklama
reklama

Zjednodušené vyhledávání pracovních pozic

Vyhledávání připravujeme
ve spolupráci s LMC
reklama
Nejčtenější články  
reklama
reklama
reklama