reklama
reklama
13. 4. 2011 | poslední aktualizace: 14. 4. 2011  09:26

Radek Řehůřek: Manažer na rodičovské dovolené

Radek Řehůřek zastává pozici produktového manažera. V současné době však čerpá roční rodičovskou dovolenou. Poprosil jsem jej o pár postřehů za života manažera na otcovské dovolené. Mimochodem, když jsem Radkovi napsal, že bych byl rád, kdyby se podělil o své zkušenosti, byl právě s rodinou v Mexiku. S přítelkyní se rozhodli společně se synem během rodičovské dovolené cestovat. Opověděl, že musí přemýšlet, co by vlastně měl sdílet, protože mu jeho situace nepřipadá nijak výjimečná, ale naopak má pocit, že prožívá běžnou životní etapu.
Petr Skondrojanis
Čtěte více o: rodičovská dovolená | HR

To, že budete s přítelkyní cestovat, bylo v plánu od začátku? Tátové většinou odcházejí na rodičovskou dovolenou, protože jejich partnerky mají třeba vyšší příjem či slibnou kariéru.

Když jsem se rozhodoval, jestli jít na rodičovskou, vůbec jsem nezvažoval možnost, že bych zůstal doma sám a přítelkyně by šla pracovat. Myslím, že otec na mateřské, který vykonává všechny domácí práce a klábosí na dětském hřišti v ženském spolku, není v naší kultuře, ani přes dosaženou úroveň rovnoprávnosti rolí, pro chlapa ta správná životní volba. Vtipné a někdy smutně vtipné situace vystihl pěkně Petr Šabach v „Putování mořského koně“ nebo moderněji pár dílů seriálu „Dokonalý svět“. Chtěli jsme prostě trávit více času společně.

Znamená to, že nešlo jen o to trávit čas se synem? Vypadá to, že jsi termínu „rodičovská dovolená” tak trochu zneužil i ve prospěch posunutí tvého vztahu s přítelkyní. Což mi vůbec nepřipadá špatné, chce to ale trochu odvahu.
Ano, chtěl jsem trávit více času s oběma. To je první bod, kde je potřeba učinit zralé rozhodnutí a uvědomit si, že dennodenní společné soužití v situaci dnešních párů a rodin není pro každého. Vysoká míra rozvodovosti ukazuje, že mnoho partnerů žije spíše vedle sebe a zaujetí prací a kariérou jim takové uspořádání usnadňuje. Náhlé intenzivní potkávání může skryté problémy vyostřit a vést spíše ke krachu.

Jak by podle tebe vypadala společnost, kdyby každý, kdo by chtěl nějakým způsobem otestovat kvalitu svého života, vztahu, úrovně myšlení, odcházel na roční dovolenou?

Sám víš určitě lépe než já, že v některých zemích je přerušení kariéry na delší dobu mnohem častější, a dokonce vyžadované, například v učitelských profesích. Zatímco my tady těžko hledáme i samotné pojmenování pro životní etapy revize hodnot, o to hůře legitimní důvody pro změnu směru. Jsem přesvědčen, že narození dítěte poskytuje ideální prostor pro změny v životě. Každý by se jich měl chopit po svém s ohledem na okolnosti, ale rozhodně je nedělat se strachem.

U mnohých je takové rozhodnutí hlavně otázkou financí. Ne každý si to může dovolit. A už vůbec ne v tom modelu, kdy ani jeden z rodičů nechodí do práce a nemá žádný příjem. Jak to bylo u tebe?  
Otázka financí je určitě to nejčastější, co každého napadne. Nemám žádný příjem, žiji z úspor, a vystavuju tak rodinu riziku finančních problémů. To si člověk v situaci, kdy má hypotéku na byt a další případné splátky, musí dobře rozmyslet a hlavně spočítat.
Jednoznačně jsme se ale s přítelkyní shodli, že nechceme, aby peníze byly důvodem, proč bychom se myšlenky na společné rodičovské soužití měli vzdát. Z určitého pohledu peníze nejsou všechno a já nechci, abych s odstupem času litoval, že jsem vyměnil přítomné okamžiky prožité s rodinou za iluzi nezbytnosti peněz.

Chápu vážení mezi penězi a prožitkem, ještě navíc s rodinou. Ale buď sis to připravoval dlouho předem a našetřil, anebo máš nějakého hodného strýčka.
Naopak. Pár let jsem pro strýčka Příhodu šetřil já. Vhodné okolnosti se poskládaly tak nějak samy a rozhodnutí pro společnou rodičovskou bylo objevné i pro nás a přišlo rychle. Téměř půl roku pak trvalo, než jsem zařídil vše potřebné a na rodičovskou mohl odejít.

Jak jsi o tom uvažoval v kontextu toho, co budeš dělat, až tento rok uplyne? Pokud vím, odcházel jsi s tím, že sice máš ve firmě dveře otevřené, ale přece jen se může stát, že se prostě nebudeš mít kam zařadit.
Jedním z bodů v úvahách, zda do rozhodnutí o rodičovské jít, byla otázka toho, co budu dělat během ní a co po ní. Na jedné straně jsem se vzdal jistot, které mi současné zaměstnání přinášelo. Pominu-li finance, mám na mysli jistotu toho, že mám co dělat, v čem se realizovat, dosahovat úspěchů a získávat uznání.
Na druhé straně jsem najednou měl jít do situace, kdy budu vykonávat rutinní každodenní aktivity v domácnosti a po měsíci se začnu nudit. Možná se to tak nezdá, ale ještě horší situace podle mě je, když chlapa stávající práce neuspokojuje a rodičovskou bere jako únik. Já jsem odcházel v době, kdy jsem byl v práci spokojen a plně realizován. A chtěl jsem to stejné a ještě více zažívat doma.

Proč jsi to neřešil nějakou jinou úpravou pracovní doby?
To jsem jistě mohl. Můj šéf mi kladl na srdce, že je potřeba udržovat rovnováhu a doporučoval mi právě částečný úvazek. To je určitě dobrý recept pro work-life integration. Mě přesto lákala příležitost jít do neznáma a prostě se otevřít novým netušeným možnostem.

Rozhodnutí padlo, jsi na rodičovské dovolené i s přítelkyní a tvým synem. Co ti to po půl roce přineslo?
Asi po měsíci jsme si plně uvědomili, že můžeme najednou cokoliv. Nejsme vázáni místem. Nikdo z nás nemá žádné zaměstnanecké povinnosti. Navíc v čase internetu lze řadu věcí řešit odkudkoliv. Když jsme k tomu přidali přátele a příbuzné ochotné nám s čímkoli pomoci, rozhodli jsme se odjet na dva měsíce do Mexika. Mám rok volna a je najednou jedno, kde ho budu trávit. V tom vidím zásadní přínos, který jsem si na začátku nedokázal plně uvědomit. Disponuju volným časem.
Paradoxně to stejné jsem díky společné rodičovské umožnil i přítelkyni. Mateřská dovolená pro jednoho člověka opravdu není dovolená.
Srovnám-li četnost a rozmanitost našich společných aktivit s prckem před půl rokem a nyní, je to diametrální rozdíl pro nás všechny už teď a má na nás pozitivními účinky. Takže ano, už se začínám těšit, až budu za necelý rok řešit, jak se vyrovnat s koncem rodičovské. Zůstávám otevřen možnostem.

Žijeme v době změn, kam se podle tebe bude ubírat trh práce v České republice?
Každá země má svá specifika. Zároveň jsou ekonomiky zemí hodně provázány. My jsme teď trávili nějaký čas v Mexiku, kde je vliv Spojených států téměř bezprostřední. Zažili zde podobný propad jako my, jen dříve. Přesto země bohatne a ekonomika jde dlouhodobě nahoru. Pracovní trh v Mexiku se ale liší na první pohled. Lidé vykonávají práce, které v České republice už nikdo není ochoten dělat. Běžně mají další přivýdělky. Sociální zabezpečení není zdaleka tak štědré jako u nás. Například mateřská dovolená a podpora v ní jsou velmi krátké. Pokud se bude zvyšovat ekonomický tlak na české pracující, bude to vyžadovat volnější podmínky na pracovním trhu. Musíme vytvořit dostatečný prostor pro podnikavost a flexibilní pracovní úvazky. A my podnikavost a ochotu brát odpovědnost sami na sebe potřebujeme znovu rozvinout. Pak bude na každém z nás, zda se chopí příležitosti.

Radkovi Řehůřkovi je 35 let. Vystudoval psychologii a kariérně se profiloval jako manažer ve společnostech orientovanych na IT a Internetový byznys. Má nejzajímavější a nejdelší zkušenost práve v LMC s.r.o. V budoucnu by se rád přeorinetoval na dráhu investora a business ownera a přinášet dobro svým blizkým i vzdáleným.

Zeptal jsem se Radkových kolegů, kteří mají také děti, jak jeho rozhodnutí vnímají.

1. Překvapilo vás Radkovo rozhodnutí?
2. Uvažoval jste někdy podobným směrem?
3. Může být takové rozhodnutí manažera pro společnost přínosem? Nebo máte jiný názor?



Alfred Simuna (Onrea Director)

1. Nepřekvapilo. Vzhledem k tomu, že jsem byl tou dobou jeho šéf, tak jsem tušil, že Radek chce nějakou změnu v tom smyslu, aby trávil více času s rodinou, udělat. Spíše mne překvapilo, že zvolil tu rodičovskou, nevěděl jsem, že to jde.
2. O roční rodičovské určitě ne.
3. Může a nemusí. Člověk se může vrátit hodně odpočinutý, načerpá za rok spoustu energie, nápadů a nových zkušeností, zvláště, když cestuje, a vrátí se do práce hodně motivovaný. Taky si ale může uvědomit, že čas s rodinou je pro něj důležitější než kariéra a totálně změní svůj život. Co si ale myslím určitě, je to, že když se někdo rozhodne takový krok jako Radek udělat, tak se mu nemá bránit. V práci by stejně jen litoval, že svůj nápad nedotáhl do konce a postupně by vyhořel.

Michal Nebeský (Business Development Manager)
1. 2. Překvapilo mne to pouze v tom, že jsem o tom v té době také uvažoval a Radek to prostě zrealizoval. Spíše než to mne překvapilo, že nehledal možnost nějakého zkráceného úvazku, ale rovnou zvolil roční rodičovskou dovolenou. Jinak vzhledem k tomu, že si z podobných důvodů již dříve bral jobbreak, tak mi to připadalo jako logická varianta vyřešení jeho situace.
3. Rozhodně ano. Pokud si ho LMC váží, tak mu takovou možnost má dát, jinak by ho mohlo definitivně ztratit. Radek se tak může do LMC kdykoli vrátit. Pokud by mu LMC nevyšlo vstříc, tak to mohl vyřešit pouze výpovědí, a tím by nikdo nezískal.  

Marek Grynhoff (B2C Director)
1. U Radka mne to zas tak nepřekvapilo.
2. Ano, ale nemám takové hmotné zajištění, abych si to mohl dovolit. Měl bych možná pocit, že ztratím kontakt s oborem. Možná bych spíše uvažoval o nějaké formě zkráceného úvazku v kombinaci třeba s homeoffice.
3. Pokud se jedná o klíčové lidi pro firmu tak není moc reálné, aby firma třeba rok počkala až se člověk vrátí, zpravidla musí situaci řešit tak, že najde někoho jiného. Když se pak dotyčný rozhodne vrátit, může se ukázat, že pro něj ve firmě není prostor a firma vlastně daného člověk ztratí.
Přínos vidím v tom, že firma zjistí, že lidé zas tak nenahraditelní nejsou a že když na určité pozici začne působit někdo jiný, může to firmu posunout dále.
Těžké je to přechodné období, než se nový člověk zapracuje. Je dobré, aby tam byl nějaký překryv mezi odchodem stávajícího člověka a zaučením nového.

Veronika Špachtová (EG Director)
1. Pracuji s lidmi, takže vím, že jedinou jistotou je neustálá změna. Radkovo rozhodnutí mne tudíž nepřekvapilo, ačkoli je v našich zeměpisných šířkách stále ještě neobvyklé. Co pro nás bylo nové, je fakt, že naším zaměstnancem je i Radkova partnerka. Poprvé tak máme dva zaměstnance-partnery v jednom časovém okamžiku na rodičovské dovolené. Ale vše je jednou poprvé. Radek je člověk, který dohlíží důsledky svých rozhodnutí, a především si upřímně dokáže odpovědět na otázku, co za nimi opravdu stojí. Nikam neutíkal, naopak, při jeho odchodu oddělení pod jeho vedením šlapalo jak po stránce pracovní, tak lidské.
2. Jsem šťastnou mámou tří dětí, se kterými jsem strávila osm let na rodičovské dovolené. Work-life balance je dle mého názoru protimluv, práce je součástí našeho života, tudíž lepší než hledat rovnováhu mezi ní a životem je najít tak smysluplnou práci, abyste ji radostně zapojili do svého každodenního života. Žijeme ovšem v době, kdy se práce u většiny z nás stále více vzdaluje od rodiny, a proto je někdy nutné hledat řešení, která pro některé mohou být překvapivá.  
3. Pro společnost obecně jsou přínosem lidé, kteří vědí, co chtějí, a nebojí se své sny realizovat. Pro firmu jsou takoví lidé velkou konkurenční výhodou, vnášejí do jejího prostředí odvahu, kreativitu, osobitost, rozhodnost, ochotu vyjádřit názor a nést důsledky svých rozhodnutí. Zaměstnávat takové osobnosti zároveň přináší nutnost být jako zaměstnavatel flexibilní, otevřený, nelpět na tom, co je, a hledat na každé nové situaci to pozitivní. Nejen pro nás v personální oblasti, ale pro management jako celek, pro nadřízené i kolegy. Jsem ráda, že jsme si v LMC nejen na Radkově příběhu vyzkoušeli, že flexibilní dokážeme být.

reklama
reklama

Zjednodušené vyhledávání pracovních pozic

Vyhledávání připravujeme
ve spolupráci s LMC
reklama
Nejčtenější články  
reklama
reklama
reklama