Na základě vámi popisovaných skutečností lze uvést, že v případě vašeho manžela je dána odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou nemocí z povolání a při splnění níže uvedených podmínek by došlo též ke vzniku nároku na odstupné.

Pokud nesmí zaměstnanec dále konat dosavadní práci v důsledku pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, a to na základě lékařského posudku vydaného zařízením lékařské preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, přísluší tomuto zaměstnanci v případě rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele nebo dohodou z týchž důvodů, odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku, pokud kolektivní smlouva či individuální smlouva nestanoví odstupné vyšší. Je však nutno zdůraznit, že tyto důvody musí být v písemné dohodě o rozvázání pracovního poměru výslovně uvedeny. Odstupné je zaměstnavatelem vypláceno po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném pro výplatu mzdy, pokud se strany nedohodnou na výplatě v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Pokud by se však v těchto případech zaměstnavatel zcela zprostil své odpovědnosti např. z důvodů, že zaměstnanec si pracovní úraz či nemoc z povolání způsobil sám svým zaviněním, např. nedodržováním předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (např. nepoužívám ochranných pracovních pomůcek), potom uvedené odstupné zaměstnanci nepřísluší.

Ve vašem případě spočívá hlavní problém ve skutečnosti, že byla podepsána dohoda o rozvázání pracovního poměru bez uvedení důvodů, a potom dle zákona nárok na odstupné zaměstnanci nepřísluší. Teoreticky by sice bylo možné domáhat se neplatnosti této dohody pro nedostatek svobodné vůle na straně zaměstnance uzavřít takovou dohodu bez uvedení důvodů, avšak z praktického hlediska pro zhodnocení možného úspěchu ve věci je nezbytné posoudit dostatek důkazních prostředků pro takové tvrzení, splnění ostatních podmínek dle zákoníku práce a rovněž tak zachování lhůty pro podání žaloby, která činí 2 měsíce ode dne, kdy měl pracovní poměr rozvázáním skončit. Pro nedostatek informací a rozsáhlost takového zhodnocení není možné tyto skutečnosti posoudit v rámci této odpovědi; doporučuji proto obrátit se případně na některou advokátní kancelář.

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání (potvrzené na základě lékařského posudku vydaného zařízením lékařské preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává), jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Stejně jako u shora uváděného odstupného se může zaměstnavatel zcela nebo zčásti zprostit své odpovědnosti např. z důvodů, že zaměstnanec si nemoc z povolání způsobil sám svým zaviněním, nedodržováním předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv byl s nimi řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly zaměstnavatelem soustavně vyžadovány a kontrolovány, příp. škoda vznikla též jako důsledek lehkomyslného jednání na straně zaměstnance.

Zaměstnavatel je potom v rozsahu, ve kterém za škodu z nemoci z povolání zaměstnance odpovídá (tj. zcela nebo zčásti) povinen poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku, za bolest a ztížení společenského uplatnění, na účelně vynaložené náklady spojené s léčením, příp. za věcnou škodu. Doporučuji tyto nároky uplatnit u bývalého zaměstnavatele co nejdříve. Zaměstnavatel je povinen způsob a výši náhrady škody projednat se zaměstnancem a též s odborovou organizací bez zbytečného odkladu.