reklama
reklama
14. 11. 2008 | poslední aktualizace: 14. 11. 2008  10:00

Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví: pohled do Velké Británie

Projekt Metodika pro implementaci Výchovy ke vztahu ke kulturně historickému dědictví do Školních vzdělávacích programů, realizovaný v letech 2006 – 2008 na Katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze na základě podpory z ESF a státního rozpočtu ČR, vznikl z potřeby znovu promýšlet a podpořit systematickou péči o kulturní dědictví ve všech koutech naší země.
PhDr. Hana Havlůjová

Tematizace ochrany a zhodnocování kulturního dědictví v rámci výchovy a vzdělávání na druhém stupni základních škol a v nižších ročnících víceletých gymnázií nabídla prostor pro mezioborovou spolupráci v rámci školy i autentické učení odehrávající se v místních komunitách. V tomto směru má průřezové téma Výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví (VVKHD) mnoho společného s konceptem "heritage education“, jak se s ním můžeme setkat v britském kontextu zhruba od konce 80. let 20. století.

Pojmosloví

Překlad anglického pojmu "heritage education“ ve znění "výchova ke vztahu ke kulturně historickému dědictví,“ použila poprvé, pokud je mi známo, Alexandra Brabcová, editorka publikace Brána muzea otevřená (2002). Bez nároku na úplnost je třeba konstatovat, že tento překlad v sobě odráží způsob, jakým se současná čeština, potažmo česká společnost, vyrovnává se soudobými zahraničními koncepty, které mohou být velmi inspirativní, ale zároveň nejsou lehce "přenositelné.“ Naopak, vyžadují nezbytnou dobu hájení, otevřenou diskuzi vedoucí k jejich věcnému posouzení, čas vymezený k jejich ověřování i k reflexi domácích tradic a podmínek. I z toho důvodu se domnívám, že pojem VVKHD je svým způsobem stále ještě pojmem pracovním. Z hlediska pedagogického zdůrazňuje zaměření na rozvoj afektivní domény ("výchova ke vztahu“). Z hlediska obsahového pak nezbytnost vymezit pojem dědictví ve smyslu anglického "heritage“. Přízvisko "kulturně historické“ se proto snaží zachytit dynamickou povahu utváření i uchovávání dědictví, které má nejen kulturní, ale také sociální a politický rozměr. V anglickém jazykovém prostředí se diskutují například otázky mocenského využívání a zneužívání kulturního dědictví, způsob ochrany nehmotného dědictví či meze využívání kulturního dědictví pro rozvoj turistického ruchu.

Mýlil by se však ten, kdo by se domníval, že pojem "heritage“ nebo "heritage education“ je "všude jinde, jen ne v Čechách,“ pojmem dobře zavedeným. Letmá rešerše překladu anglického pojmu do některých evropských jazyků naznačuje, že například němčina čelí podobným problémům jako čeština (Kulturerbe-Unterricht), v holandštině nebyl překlad větším problémem (erfgoeducatie) a románské jazyky si pomáhají zavedenými pojmy a předložkovou vazbou (l'éducation au patrimoine - fr., l’educazione al patrimonio - it.)

Ani v případě anglického jazykového prostředí však není situace jednoznačná. V některých případech se mluví o výchově a vzdělávání (education) v historickém prostředí (historic environment: tj. památky i krajina; venkovské i městské prostředí). Jindy je kladen důraz na vzdělávací možnosti (learning), které kulturní dědictví nabízí všem generacím bez rozdílu.

English Heritage

Rozvoj "heritage education“ je ve Velké Británii, přesněji v Anglii, spjat s institucí, jež vešla ve známost jako English Heritage (EH). Od roku 1983, kdy byla tato státní příspěvková organizace zřízena, má v zásadě tři hlavní cíle: 1) ochrana a zhodnocování kulturně historického prostředí, 2) zpřístupňování kulturně historického dědictví široké veřejnosti, 3) zvyšování všeobecné úrovně porozumění minulosti.

V rámci své činnosti se EH zabývá mimo jiné obhajobu kulturně historického dědictví na národní i mezinárodní úrovni, grantovou podporu ochrany historických budov, památkových objektů a krajinných celků, udržováním a zpřístupňováním National Monuments Record, péčí o více než 400 památkových objektů a v neposlední řadě podporou výzkumu a vzdělávání. Od přelomu druhého tisíciletí je činnost EH z více jak 75% financována z rozpočtu tří ministerstev, zbytek příjmů tvoří členské příspěvky, vstupné do památkových objektů, pronájmy objektů pro rekreační účely, sponzorské dary apod.

Od počátku existence byla v EH věnována velká pozornost výchově a vzdělávání. V prvním desetiletí se pozornost soustředila zejména na podporu formálního vzdělávání (např. kurzy pro učitele, metodické publikace), od konce 90. let se do centra zájmu dostává vzdělávání neformální (např. průvodci v dobových kostýmech, rekonstrukce bitev a významných historických událostí, soutěže pro rodinné návštěvníky, dokumentární pořady v médiích i na webových stránkách EH). V jistém smyslu však lze pedagogický rozměr nalézt v základu dlouhodobé strategie EH (viz schéma).

schema_havlujova.jpg


Popis ke schématu:

Na základě porozumění (understanding) si lidé historického prostředí váží. Pokud si lidé historického prostředí váží (valuing), chtějí se o něj starat. Péče (caring) o historické prostředí napomáhá potěšení z něj. Pokud se lidem v historickém prostředí líbí (enjoying), chtějí mu porozumět.

Za pozornost také jistě stojí projekty realizované speciálními odděleními EH (Learning Department; Outreach Department - pohybuje se na pomezí vzdělávání a podpory sociální soudržnosti). Jako příklad za všechny uvádím ukázky z programu památkového areálu, jenž je spravován EH v severovýchodní Anglii, Belsay Castle, Hall and Gardens (Northumberland) .

V roce 2005 byly středověký hrad a rodinná vila z počátku 19. století (v podobě klasického řeckého chrámu), jež obklopuje rozlehlá zahrada (upravená na základě sicilské inspirace), vybrány coby klíčová památka EH v regionu. Díky tomu se areálu v Belsay dostalo značné investiční podpory a byla sem soustředěna řada aktivit. V rámci projektu Middleton Mystery se místní studenti ve věku 14 - 16 let ze sociálně slabých rodin zapojili do tvorby počítačové hry inspirované historií objektu, Belsay Hall pak posloužilo jako předloha pro hrací prostředí. V souvislosti s dalšími dvěma, tzv. outreach, projekty směřovaly do areálu v Belsay kroky návštěvníků, jež tvoří velmi malé procento tradičních členů EH. Jednak to byla skupina maminek s dětmi z pakistánské komunity usedlé v blízkém Newcastlu, jednak skupina lidí, kteří se starají o své dlouhodobě nebo nevyléčitelně nemocné příbuzné. V rámci letních měsíců se pak víkend co víkend mohou běžní návštěvníci připojit k piknikům v dobových kostýmech. Koncerty, výstavy a performance soudobých umělců jsou v Belsay spíše pravidlem než výjimkou. Podle statistik se investice i zajímavé programy vyplatily. Za tři roky (2005 - 2008) se zvýšil podíl nových členů EH, kteří se zaregistrovali právě v Belsay, o 5,7%. Areál patří navíc mezi ty, které mají nejvyšší počet opakovaných návštěv.

Heritage Lottery Fund

Působení Heritage Lottery Fund (HLF) v 90. letech 20. století v jistém smyslu navázalo na činnost EH, v jistém smyslu rozšířilo možnosti zhodnocování kulturně historického dědictví formou přímých investic a dotací. Od roku 1994, kdy byl ustanoven, podpořil HLF 26 tisíc projektů v celém Spojeném království neuvěřitelnou částkou 4 biliony liber. V letošním roce má k dispozici 220 milionů liber. V letech 2006 - 2007 však HLF prošel rozsáhlou revizí dosavadního působení, diskutovány byly zejména otázky efektivity dotací, zjednodušení administrace a udržitelnosti výsledků podpořených projektů. O dalším směřování a působení HLF se vedla veřejná diskuse.

Přestože vzhledem k pořádání olympijských her v Londýně v roce 2012 operuje fond s omezenými finančními prostředky jeho úkolem je i nadále umožnit ochranu (conservation), udržitelnost (sustainability) a sdílení (sharing) národního kulturního dědictví. Grantový systém vytvořený za tímto účelem pak sleduje tři základní cíle: 1) uchovat rozmanité kulturně historické dědictví Spojeného království pro potřeby a potěšení současných i budoucích generací, 2) pomáhat většímu a širšímu spektru lidí, aby se mohli aktivně podílet na péči a rozhodování o svém kulturním dědictví, 3) pomáhat lidem, aby mohli poznávat (learning) kulturní dědictví své i dalších lidí. Každý projektový záměr musí směřovat alespoň k jednomu z prvních dvou cílů. Všechny projekty pak musí přispívat k dosažení cíle třetího.

O podporu HLF se mohou ucházet organizace nebo partnerská uskupení, přednostně neziskového charakteru, hodlající prospět veřejnému zájmu ve smyslu péče a zhodnocování kulturně historického dědictví na území Spojeného království. Soukromé subjekty nejsou vyloučeny, nicméně musí prokázat, že realizace projektu bude mít větší prospěch pro veřejnost než soukromý zisk. V současnosti je možno žádat o podporu v rámci sedmi hlavních grantových schémat, z nichž Young Roots úzce souvisí s podporou výchovy ke vztahu ke kulturně historickému dědictví.

Young Roots jsou určeny na podporu spolupráce organizací, jež pracují s dětmi a mládeží (např. skauti, církevní sdružení Youth Clubs, zájmové kroužky), a "heritage organizations“ (např. archivy, muzea, galerie, sdružení spravující památkový objekt). Cílovou skupinou jsou mladí lidé ve věku 13 - 25 let, kteří se v rámci projektu seznámí s kulturně historickým dědictvím a aktivně se zapojí do péče o něj. Předpokládá se také podíl mladých lidí na vedení a směřování projektu, který bude mít širší dopad v jejich místní komunitě. Ať už se zapojí do archeologického výzkumu, záznamu vzpomínek pamětníků, vytvoří naučnou stezku nebo taneční představení inspirované legendami či dějinami místní přistěhovalecké komunity, vždy jde o to, aby bylo jejich úsilí náležitě prezentováno a účastníci projektu se podělili o své nově získané vědomosti, dovednosti i postoje. Projekty v rámci Young Roots mohou být podpořeny částkou 3.000 - 25.000 liber.

National Trust

Poslední organizací zabývající se výchovou ke vztahu ke kulturně historickému dědictví, kterou nelze v tomto výčtu pominout, je National Trust (NT). Největší dobrovolnická organizace (3,5 milionu členů) prosazující péči o krajinu a památky ve Velké Británii již více než sto let (založena 1895) prošla v roce 2006 významnou obrodou. Stárnutí členské základny a nezájem mladých lidí o ochranu kulturně historického dědictví vedl k přijetí kroků, kterými se vedení NT rozhodlo situaci změnit. Na základě veřejné diskuze, v níž hráli významnou roli "náctiletí“ z nejrůznějších vrstev obyvatelstva, se rozběhly projekty na podporu otevření NT této věkové kategorii. Ukázalo se totiž, že mladí lidé se nezajímají o NT, protože NT se nezajímal o ně. Paradoxně to byly zejména globální problémy a jejich dopad na životní prostředí, které vytvořily platformu pro výměnu názorů i společné úsilí různých generací.

NT spravuje přes 300 památkových objektů, jež jsou součástí významných krajinných celků. Ve své činnosti spoléhá na práci více než 50.000 dobrovolníků, mezi nimiž postupně přibývají mladí lidé. Není to však jen správa objektů, bio-zemědělství či podpora Fair Trade, co láká mladé lidi, aby se k úsilí NT připojili. Program, který NT nabízí se v mnohém směru podobá těm, které nabízí i další organizace pracující s dětmi a mládeží ve volném čase. Navíc jsou k dispozici ceny (např. Duke of Edinburgh Award) nebo cestovní stipendia. Důraz je však vždy kladen na autenticitu projektů a skutečné ocenění dobrovolnické práce mladých lidí. Mezi nejzajímavější projekty financované ze zdrojů NT patří You, Me and the Climate: Young People Act on CO2. Cílem je podpořit společenství mladých lidí, která se angažují v oblasti ochrany životního prostředí v rámci svých komunit. Ať už prostřednictvím webových stránek, organizací jejich setkání či kurzů mediální výchovy. V tomto směru sleduje NT stále více se prosazující trend pojímat výchovu a vzdělávání nikoli jako činnost pro budoucnost, ale jako spolurozhodování mladých lidí o naší společné budoucnosti. Jen připomenu, že NT je nestátní neziskovou organizací (charity), jejíž příjmy vznikají z členských příspěvků, vstupného, darů či odkazů a "podnikatelských“ aktivit.

Závěr

Jak ukázaly zejména poslední dva příklady, situace se ve Velké Británii od té v ČR značně liší. Ať už z hlediska možností investic (netřeba jistě připomínat fiasko Státního fondu na podporu kultury), tak podílu dobrovolnické práce na udržitelnosti kulturně historického dědictví. Přestože i v ČR se najdou mnozí, díky jejichž nadšení, dobré vůli i nespočtu osobních obětí se můžeme těšit existenci tu zříceny středověkého hradu, tu roubenky či horské pastviny. Nacházejí však jen skromnou podporu ze strany státu, o širší podpoře společnosti nemluvě. Právě proto projekt Metodika pro implementaci Výchovy ke vztahu ke kulturně historickému dědictví do Školních vzdělávacích programů usiloval o to, navázat projekty směřující k péči a zhodnocování kulturně historického dědictví na formální vzdělávání a iniciovat vpravdě komunitní spolupráci ze strany škol.
Jak ukázal příklad spolupráce Muzea mladějovské úzkokolejky a ZŠ v Moravské Třebové, ale i další úspěšné projekty (viz www.historickededictvi.cz), průřezové téma VVKHD umožňuje péči o společnou hřivnu kulturně historického dědictví všem zúčastněným právě v duchu činnosti výše představených britských institucí. Nejde jen o ochranu krajiny a památek pro budoucnost, ale o zapojení dnešních generací do rozhodování a společné péče o ně.


Pozn.
Autorka příspěvku je doktorandkou Katedry dějin a didaktiky dějepisu, Pedagogické fakulty UK v Praze. Podílela se na projektu Metodika pro implementaci Výchovy ke vztahu ke kulturně historickému dědictví do Školních vzdělávacích programů nejprve jako manažerka, posléze jako konzultantka. V akademickém roce 2007/2008 studovala v rámci programu Erasmus ve Velké Británii, MA Heritage Education and Interpretation na International Centre for Culture and Heritage Studies, School of Arts and Cultures, Newcastle University. Její závěrečná práce byla věnována vývoji koncepce heritage education v rámci English Heritage. Dotazy možno zasílat na hana.havlujova@volny.cz



reklama
reklama

Zjednodušené vyhledávání pracovních pozic

Vyhledávání připravujeme
ve spolupráci s LMC
reklama
Nejčtenější články  
reklama
reklama
reklama