Přednosti charismatického vedení v poslední době zpochybnily také různé výzkumy. Rakesh Khurana z Harvard Business School tvrdí, že firmy jmenují charismatické vůdce, protože mají sklon věřit - i přes významný nedostatek důkazů - že ředitel může mít takřka mystický vliv na podnikovou výkonnost. Ve skutečnosti však většina studií uvádí, že 10-20 % výkonnosti záleží na ekonomickém klimatu a 30-45% na stavu průmyslového odvětví (což ovšem nechává 35-60 % volných).

Víra v moc šéfů současně vede podniky k tomu, aby je, když se věci nedaří, promptně odstavily. Doba vykonávání nejvyššího postu v podniku se stále zkracuje. A když je boss "odejit", podniky často najímají charismatickou osobnost zvenčí, aby je zachránila.

V současné době jsou odcházející ředitelé v 37 % případů vyhozeni (viz též MŘ č. 11/2002, s. 71). Firmy, které své šéfy vyhazují, mají obvykle tendenci najmout jako náhradu někoho zvenčí. Ale, jak tvrdí Margarethe Wiersemanová z univerzity v Kalifornii, noví ředitelé nejsou o moc lepší než jejich předchůdci - alespoň ve zlepšování výkonnosti firmy. Nově příchozí šéf příliš nepohne ani se zisky, ani s cenou akcií.

Jenom v jednom ohledu se charisma skutečně vyplácí. Henry Tosi z univerzity na Floridě změřil charisma ředitelů devětapadesáti velkých amerických firem a nenašel žádné spojení s podnikovou výkonností. Zjistil však, že charismatičtí šéfové mají vyšší plat než jejich skromnější kolegové. Charisma je tedy zřejmě dobré hlavně pro šéfa, méně pro akcionáře.

(The curse of charisma. The Economist 7. 9. 2002, s. 60 - 66; výtah - pap -)