Tehdy před 16 lety v trutnovském muzeu mě překvapil barevností a žertovným pojetím svých abstraktně realistických objektů nabídnutých k dívání i k dotýkání, protože jejich části se pohybovaly a měnily tak vzhled celku k potěšení překvapeného diváka. Nebo sklenice s barevnými dřevěnými předměty, jež v uzavřeném průhledném prostoru vytvářely svérázné vlastní světy probouzející divákovu fantazii i vzpomínky...

Nyní v Národním technickém muzeu v Praze opět překvapil: lety neutlumeným humorem svých tentokrá převážně kovových objektů a reliéfů, ale i obrazů a dřevěných reliéfů, nechyběly ani známé pohyblivé konstrukce. A nejvíce pozornosti návštěvníků vernisáže dne 12.12. určitě přitahovaly bronzové hlavy známých osobností našeho kulturního světa: Ladislav Smoljak coby Blanický rytíř, Zdeněk Svěrák jako Rytíř českého humoru, "koláž" rozkrájené hlavy J. Koláře, píšťalkou k podložce připoutaný Jiří Stivín a další.

Vladimír Preclík je jedním z nejosobitějších a také nejvýznamnějších českých sochařů. Narodil se 23. 5.1929 v Hradci Králové, žije střídavě v Praze a Velkých Popovicích. Od roku 1982 se vedle výtvarné činnosti věnuje intenzivně i literární tvorbě. Do roku 1997 byl děkanem Fakulty výtvarných umění v Brně. V roce 1998 otevřel Muzeum Vladimíra Preclíka v Bechyni, kde je instalována stála expozice z jeho tvorby.

Do českého a evropského umění vstupoval se svou politicky a umělecky odbojnou mladou generací počátkem druhé poloviny 20. století. Jeho tvorba začala skulptivním řezbářstvím a kamenosochařstvím, ale také modelářstvím, provázena trvale malbou, i když v různé míře. Ale od první chvíle to není jen sochařské tvarosloví a barevnost soch, které Vladimíra Preclíka uvnitř generace tak odlišovaly, nýbrž jeho pohled na společnost a svět, který spínal současný avantgardní výboj s klasickou modernou a tradicemi ještě hlubšími, například antickými či barokního dualismu. Tvorba, které se dotkly některé vývojové podněty, a kterých se dotkla i sama svým pojetím času, prostoru, tvaru, hmoty, barvy, pohybu, obsáhla záhy i jiné umělecké druhy, grafiku, kresbu, objekty, ilustraci a přisvojila si i jiné než klasické sochařské postupy, sváření, montáž, asambláž, kinetiku, a s nimi materiály, dosud považované za nesochařské. Ale ani to všechno tvořivé fantazii nestačilo, Vladimír Preclík se stal scénografem a začal též psát, glosy, stati, úvahy - a knihy. Zorganizoval a řídil i tři mezinárodní sympozia, mnoha se sám v zahraničí také zúčastnil, vyučoval na fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně. Procestoval svět, poznal umění a lidi, uzavřel četná přátelství, nejen se sochaři, ale i se spisovateli a herci.

Tolik oficiální a výstižná slova o autorovi. Mnohá z nich zazněla i na vernisáži z úst ředitele Národního technického muzea, ještě před tím, nežli se rozezněly čisté tóny kytary Štěpána Raka ve variacích na téma vánočních koled a poléze Smetanovy Vltavy. Sálem zavoněla vánoční nálada, zvýrazněná u stolu s občerstvením sklenicemi s grogem (v mrazivém čtvrtečním podvečeru přišel vhod), vánočkou a sušeným ovoce.

"Máte recept na neutuchající optimismus, který sálá z celé vaší výstavy, té dnešní stejně jaké z té před 16 lety v Trutnově, kde jsem vás viděla poprvé?" nedalo se nezeptat pana Preclíka. "Asi to bude tím mým celoživotním "prokletím", že si musím pořád hrát. A jsem rád, že se vám ta dnešní výstava líbí, jsou lidé, kteří se zamilují do některého umělcova období, a pak to, co je potom, to nové, už neuznávají." "Což ve vašem případě nepřichází v úvahu, ostatně humor je spojující článek celé vaší tvorby, ať té dřívější nebo současné." Popřáli jsme si pěkné vánoce a Vladimír Preclík už odpovídal na další otázky a věnoval se dalším přátelům a hostům vernisáže.

Jedním z nich byl i zmíněný Rytíř českého humoru Zdeněk Svěrák.

"Jak se cítíte, byv obdařen tímto titulem?" Pan Svěrák krčí rameny: "Těžko říct, to je na divákovi, jestli mě taky tak vidí. Ale každopádně je to od pana Preclíka hezký, že tu hlavu udělal." Rozhlížíme se spolu po ostatních dílech: "Úžasný nápad je ten Stivín, fixovat hlavu jen tou píšťalkou," zaujalo pana Svěráka další dílo, "nebo ten rozřezaný Kolář... Vůbec celá ta výstava má v sobě pořádnou porci optimismu, pohody, co říkáte?"

Souhlasila jsem, ten příjemný pocit se přenesl i na mě. A Vladimíru Preclíkovi kéž zůstane jeho hravost i smysl pro humor po celá jeho další léta života i tvoření.

(Zdena Bočarova)