Podle údajů Českého statistického úřadu v posledních čtyřech letech trvale stoupá počet případů pracovní neschopnosti. Zatímco v roce 1998 to bylo na sto pojištěnců 79,2 případu, loni 86,2. Průměrná délka pracovní neschopnosti se prodloužila z loňských 27,09 dnů na letošních 29,25 (údaje za první pololetí).
Že by měli Češi stále chatrnější a chatrnější zdraví? Zdaleka ne. Ekonomové odhadují, že nikoliv nevýznamné procento práce neschopných je fiktivní. Nejsou zdaleka ojedinělé případy, kdy zaměstnanci sice jsou doma (nebo jinde mimo pracoviště) a pobírají nemocenské dávky, nicméně o jejich nemoci by se dalo s úspěchem pochybovat. Co k tomu vede? Štědrý sociální systém, malá kontrola, zanedbatelná motivace zaměstnanců i zaměstnavatelů. Rozmáhající se nešvar způsobuje problémy některým podnikům, ale především notně zatěžuje státní pokladnu.
Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach před nedávnem prohlásil, že změny jsou nezbytné. Hned se také nechal slyšet, že nepokládá za správné vyplácení dávek v nemoci za soboty a neděle, že je třeba zpřísnit kontrolu nemocných a přesunout část zodpovědnosti na zaměstnavatele.
ROZPOČTOVÁ REFORMA, jejímž věcným návrhem by se v prosinci měla zabývat vláda, bude obsahovat i změny v systému nemocenského pojištění. "Rozpočtový rámec, který by měl definovat změnu politiky v oblasti příjmové i výdajové, bude obsahovat v hlavních zásadách také určité návrhy, které by měly směřovat k zamezení zneužívání sociálních dávek," řekl Ekonomu ministr financí Bohuslav Sobotka. Podle něho je nutné, aby nová opatření začala platit už v roce 2004. "Naším cílem je konsolidovat veřejné finance a snižovat schodek rozpočtů tak, abychom byli schopni splnit maastrichtská kritéria v roce 2007," dodal ministr.
Podle Sobotky není základním cílem ušetřit významný balík peněz tím, že se sníží objem vyplácených dávek: "Chceme výdaje stabilizovat, aby nerostly tím tempem, jakým rostou." Už ale sám fakt, že se v nemocenských dávkách "udělá pořádek", by mohl pro státní pokladnu znamenat čistou úsporu v řádu několika miliard korun, připouští ministr.
NÁVRHY, na kterých pracuje především Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), zřejmě ještě nemají přesnější obrysy. Náměstek ministra práce a sociálních věcí Jiří Hofman, který má tuto oblast na starosti, Ekonomu sdělil, že v prosinci by měla vláda dostat od MPSV informaci o vývoji nemocnosti a hrubý obrys toho, jak si změny v nemocenském pojištění představuje. "Věcný návrh zákona o nemocenském pojištění, který ministerstvo připravuje, se bude projednávat až někdy v příštím roce," říká náměstek a dodává, že MPSV uvažuje o několika variantách změn v systému, zatím o nich však nechce hovořit.
Ministr financí Sobotka je o něco konkrétnější: "Jednou z možností, nad nimiž se uvažuje, je spolupodílení zaměstnavatelů na financování nemocenské. To by si ale na druhé straně vyžádalo snížení odvodů." Ministr vychází z názorů zástupců zaměstnavatelů. Například Zdeněk Liška, generální ředitel Svazu průmyslu a dopravy (SP), říká: "Nemáme nic proti tomu, aby se část zodpovědnosti přesunula na zaměstnavatele. Chceme ale, aby to mělo neutrální dopad. Je třeba dobře propočítat, o kolik méně bychom pak platili na pojistných odvodech za zaměstnance. Také chceme mít možnost kontroly a případného postihu zaměstnance."
S tím ale tak docela nesouhlasí poslanec za ČSSD a člen rozpočtového výboru Jan Mládek. Ten říká: "Hovoří se o tom, že by se na proplácení nemocenské podíleli zaměstnavatelé až po dobu tří týdnů. Ale je tady pochopitelně protitlak ze strany zaměstnavatelů, kteří říkají, že by tato změna měla být fiskálně neutrální, tedy že by se jim měly příslušně snížit odvody. Dělat to fiskálně neutrální ale není podle mě úplně to nejlepší. Sice by to pořád bylo lepší než teď, ale musí tam být i nějaký fiskální zisk. Myslím, že šest miliard ročně je možná suma."
Už dnes se ale ozývají ze strany opoziční ODS hlasy, že pokud by se na krytí nemocenských dávek měla ve větší míře podílet korporátní sféra, představuje to pro ni de facto nárůst daňové povinnosti.
AŽ TŘI DNY BEZ PENĚZ je podle ministra financí Sobotky další varianta, která se možná v návrhu zákona o nemocenském pojištění objeví. Zatím systém funguje tak, že nemocnému je vypláceno za první tři dny 50 % z denního vyměřovacího základu, v dalších dnech 69 % (do jisté maximální výše).
Je pravděpodobné, že navržené řešení narazí na odpor odborářů, s nimiž hodlá MPSV všechny své představy projednávat. Někteří ekonomové ale považují spoluodpovědnost zaměstnance za jeden z nejdůležitějších předpokladů efektivního fungování systému.
Zatím se v některých podnicích (spíše ale v nevýrobní sféře) praktikují jiné postupy, které také nemají oporu v zákoně, ale vlastně nikomu neškodí: jeden, dva nebo tři dny nemoci se zaměstnanci tolerují s tím, že mu během této doby běží normální plat, jako kdyby pracoval. Takový systém ale musí být založen na vysoké důvěře v zaměstnance.
ZNEUŽÍVÁNÍ NEMOCENSKÉ bylo v oblibě za socialismu stejně jako dnes. Jen má trochu jiné pozadí a navenek jiné projevy. Čím nižší plat zaměstnanec pobírá, tím ho méně bolí, když zůstane doma. Rozdíl mezi vyplácenými dávkami a platem je pro některé zaměstnance dokonce tak nevýznamný, že preferují "nemoc", pokud to jen lze. "Je pravda, že se nemocenské zneužívá a existují i křiklavé případy, na které ale nemůže ani soud, protože vlastně neodporují zákonu," připouští náměstek Hofman z MPSV.
Ale čím vyšší je plat, tím je nemoc pro zaměstnance méně výhodná. Ať má totiž zaměstnanec jakýkoliv měsíční příjem, nikdy se jeho denní nemocenská dávka nedostane nad 419 korun (v prvních třech dnech nad 303 korun). V příštím roce se na této výši nebude nic měnit.
"Oblibu" nemoci mezi pracovníky s nižšími příjmy potvrzuje i SP, který provedl analýzu mezi několika desítkami podniků v elektrotechnickém průmyslu. Vyplynulo z něho, že největší nemocnost vykazují pracovníci s měsíčním platem 10-15 tisíc korun, více ženatí a vdané než svobodní. Dělnické kategorie převyšují v nemocnosti několikanásobně technicko-hospodářské pracovníky. Nejčastěji zaznamenaná délka nemoci je buď do dvou týdnů nebo nad 31 dní, tedy dlouhodobá. Žádný korelační vztah mezi velikostí podniku či regionem SP nenalezl.
Statistiky MPSV uvádějí jako kategorii nejčastěji nemocných pracovníky, jejichž hrubá mzda se pohybuje v rozmezí 4-8 tisíc korun.
TAKÉ SAMY PODNIKY ale vědí, jak využít nedokonalého systému ve svůj prospěch. Nemocenské dávky se staly prostředkem, jak řešit problémy spojené s momentální absencí zakázek, sezonní prací, případně okamžitým nedostatkem peněz. Není výjimečný případ, kdy zaměstnavatel pošle lidi "marodit", aby je nemusel propustit a vyplatit odstupné, případně jim dávat mzdu za práci, kterou pro ně nemá. Je to výhodné pro obě strany, pro firmu v problémech dvojnásob. Nejenže ušetří, ale má zaměstnance k dispozici hned, jakmile se najdou peníze nebo dost práce. Martin Kocourek z ODS tvrdí, že takové počínání podniků je masový jev: "Troufl bych si odhadnout, že to může být až 2 % přírůstku nemocných."
Pakliže by musel zaměstnavatel dávat na tyto "nemocné" více prostředků ze svého, přestal by pro ně být tento úhybný manévr zajímavý.
Ministr B. Sobotka má signály o tom, že existují i další způsoby zneužívání nemocenských dávek: "Jsou také případy, kdy firma vezme zaměstnance, vystaví mu fiktivní plat v takové výši, aby čerpal maximální nemocenskou, a tento člověk pak brzy onemocní. Je na nemocenské delší dobu a část prostředků, které dostává, vrací tomu, kdo mu takový život zajistil. To jsou způsoby, které musíme eliminovat."
BEZ DŮSLEDNÉ KONTROLY a zavedení řady dalších změn do systému však nemohou ani rozumné návrhy dobře fungovat. Náměstek ministra práce a sociálních věcí J. Hofman si myslí, že "stoprocentní kontrola nemůže být nikdy, protože to dělají lidé". Navrhuje ale, aby se do systému zapojily zdravotní pojišťovny. Má to logiku - v době, kdy je pracovník na nemocenské, neplatí zdravotní pojištění a to se pojišťoven velmi dotýká. "Je tedy i v jejich zájmu, aby se našel nějaký způsob, jak přinutit lékaře, aby byli v tomto směru zodpovědnější a nepsali neschopenku každému, kdo o ni projeví zájem," říká Hofman.
Jan Mládek z ČSSD tvrdí, že diskuse o všech nezbytných návazných změnách už začaly, nicméně očekává, že cesta ke shodě nebude lehká.
LIBUŠE BAUTZOVÁ
Názory
Vladimír Kothera, prezident Svazu zdravotních pojišťoven:
Systém, kdy po určitou dobu hradí náhrady za nepřítomnost z důvodu nemoci přímo zaměstnavatel, není ve státech EU ničím neobvyklým. Případné propojení zdravotního a nemocenského pojištění bychom přivítali i u nás, protože jsem přesvědčen, že by mohlo přinést synergické efekty zejména v oblasti snižování délky pobírání dávek nemocenského pojištění při zkvalitnění zdravotní péče. Návrh na změnu systému již předložil Svaz zdravotních pojišťoven k diskusi Parlamentu i Senátu.
Jiří Král, ředitel odboru sociálního pojištění MPSV:
Systém nemocenského pojištění není absolutně připraven na tvrdé tržní podmínky, ve kterých je nucen se pohybovat. Neumí se vyrovnat se zneužíváním ze strany pojištěnců, zaměstnavatelů ani zdravotnických zařízení. Nositel pojištění není v současných podmínkách schopen zabránit z hlediska zdravotního stavu obyvatelstva neobjektivnímu nárůstu všech ukazatelů nemocnosti.
Nerespektovali jsme rady zahraničních odborníků na počátku 90. let, že v tržní ekonomice je nezbytné přenést úhradu prvních dnů nemoci na zaměstnavatele. Řešení rozhodně nevidím ve spojování dvou finančně zbytečně nákladných systémů, zdravotního a nemocenského pojištění, ale v jejich racionalizaci.
Petr Zahradník, ekonom, Conseq Finance:
Přesunutí části nemocenské (v případě krátkodobých pracovních neschopností) ze státu na náklady podnikatelů je zříkání se zodpovědnosti státu a její přesouvání na někoho jiného. Zvláště nestydaté se mi to zdá v situaci, kdy celkové mzdové náklady, zejména zásluhou plateb na sociální a zdravotní pojištění, jsou v ČR ve vztahu k čisté mzdě nehorázně vysoké. Jinými slovy, díky platbám na sociální zabezpečení by měl stát disponovat tak dostatečným finančním zdrojem, aby byl schopen vyplácet výši nemocenského, resp. se postarat o to, aby došlo k eliminaci zneužívání nemocenského (důslednější kontrola). Velkorysý a děravý systém sociálních dávek propustných i ve prospěch těch, kdo žádné dávky nepotřebují, pohrdají prací a zneužívají jich, umožnilo vznik tohoto stavu. Stát si s jeho řešením neví rady, a tak chce přenést část zodpovědnosti na podnikatele.
Martin Kocourek, poslanec za ODS:
Myslím, že i zaměstnanec by měl chvíli nést tíhu svého onemocnění, a to v řádu dnů, potom by nastupoval zaměstnavatel a pak teprve stát. Ale změny by měly být z pohledu pojištění neutrální, to znamená, že by se musely příslušně snížit odvody zaměstnavatelů na nemocenské pojištění. Touto změnou bych nesledoval úspory v rozpočtu, ale snížení nemocnosti.
Jiří Hoidekr, ředitel České správy sociálního zabezpečení:
Úvahy o tom, že by došlo k úpravě nemocenského tak, že by dávky byly vypláceny ze systému až po uplynutí určitého počtu dní nemoci (v řádu dní, max. 20), považuji za legitimní. Významně se tím sníží finanční nároky na systém a umožní se redukce sazby pojistného. Zaměstnavatelé budou více motivováni k omezení účelového využívání systému pojištění k řešení výpadků v zakázkové náplni. Kontrola dodržování léčebného režimu zaměstnavatelem po dobu, kdy vyplácí náhradu mzdy, přispěje k omezení účelového využívání systému nemocenského pojištění ze strany zaměstnanců.
Realizace takové systémové změny však vyžaduje mj. vytvoření a nabídku komerčních zajišťovacích instrumentů pro zaměstnavatele, zejména malé, aby je "nepoložila" první chřipková epidemie.BOH, LI
|
