Manipulace patří ke každodenním jevům. Hovořit o ní lze nejčastěji tam, kde osoby, snažící se získat ostatní pro své cíle, úmyslně klamou. Ale i tehdy, když se od lidí, zpravidla v rozporu s vlastními zájmy, požaduje, aby vykonali nebo nevykonali určitou činnost, případně aby přijali nebo nepřijali určitý názor. V organizační praxi dochází při manipulaci se zaměstnanci zpravidla k tomu, že uspokojování skutečných potřeb pracovníků je nahrazováno uspokojováním potřeb zástupných či působením na emoce.
Jako nástroj mající ovlivnit chování zaměstnanců má manipulace zpravidla omezenou účinnost a velmi často se obrací proti těm, kteří její metody využívají.
Linie, jež odděluje motivaci zaměstnanců od jejich manipulace, je často velmi tenká. Manipulace má totiž vedle svých otevřených podob mnohdy i jemnější formy, které si organizace, resp. manažeři, nemusejí vždy plně uvědomovat. Častým důvodem vedoucím k použití manipulativních metod je přesvědčení, že určitých cílů lze dosáhnout lépe, pokud se podaří je před ostatními skrýt či nedat plně najevo.
Krátkodobé výhody, jež může manipulace přinášet, se pro organizaci zpravidla poměrně rychle mění v dlouhodobé nevýhody. Manipulace, která většinou nezůstává dlouho skryta, postupně ztrácí svou účinnost, zhoršuje mezilidské vztahy na pracovišti a vede ke ztrátě důvěryhodnosti osoby nebo organizace, která se manipulace dopouští.

MANIPULACE PROSTŘEDNICTVÍM KOMUNIKACE
Manipulace se v praxi opírá o řadu nástrojů a specifických forem komunikace, jednoduchých i složitějších, vědomých i částečně neuvědomělých. Prvým předpokladem pro její odstranění - ze strany manipulovaných i manipulujících - je umět manipulaci rozpoznat.
Ke skupině relativně jednoduchých nástrojů manipulace patří metody používané v rámci komunikace. Často jde přitom o přesvědčování či přemlouvání snažící se na druhou stranu apelovat emocionálně. Hlavní podoby těchto apelů lze shrnout do následujících typů:
Apel na svědomí ("Už jsme toho pro vás tolik udělali.")
Příslib odměny či reciprocity ("Když toto uděláte pro nás, uděláme my pro vás...")
Pohrůžka důsledky ("Nevyjdete-li nám vstříc, budeme muset...")
Diskriminace ("Naše cíle jsou daleko důležitější než vaše.")
Využívání principu nápodoby či sklonu k sounáležitosti ("Každý musí něco vykonat pro společný cíl.")
Odvolání se na domnělé experty a autority ("Zahraniční odborníci zjistili, že v dobře fungujících vztazích musí každý občas něco udělat pro ostatní.")
Odvolání se na předchozí vyjádření či rozhodnutí dané osoby ("Tento názor jste již v minulosti podpořil.")
Apel na rozum ("Zvažte to logicky...")
Časový tlak ("Teď není čas k diskusi, musíme rychle jednat.")
Manipulace opírající se o emocionální apely může být krátkodobě úspěšná, není však zpravidla základem pro dlouhodobější motivaci ovlivňující chování pracovníků.
Poněkud složitější formu manipulace odehrávající se prostřednictvím osobní komunikace představují vyjádření, jejichž cílem je zabránit rozhovoru nebo diskusi na určité téma či tento rozhovor rychle ukončit. Příkladů podobných výroků je řada: "To nemůže nikdy fungovat", "O tom se nemusíme vůbec bavit", "K čemu změny? Vše funguje v pořádku", "Máte s tím vůbec zkušenosti", "V tom jsme všichni zajedno", "Tento systém se osvědčil", "To už tady bylo", "Vy také všemu věříte", "Zabýval jste se tím vůbec někdy" apod.
Výroky tohoto typu znemožňují smysluplnou komunikaci. Obranou proti této podobě manipulace může být přerušit rozhovor a na použití vět tohoto typu upozornit. Dobrou možností je i dohoda o pravidlech komunikace, která stanoví, že podobné nástroje nebudou ve vzájemné spolupráci používány. Variantní řešení může upozornit na výroky tohoto typu před začátkem diskuse - například tak, že jejich nejčastější formy shromáždíme a účastníky diskuse s nimi seznámíme.

MANIPULACE PROSTŘEDNICTVÍM POLITICKÝCH TAKTIK
Druhá a poněkud složitější skupina metod manipulace v organizacích je spojena se zapojením určitých "politických" metod. Jejich použití může být omezeno na jednotlivé osoby nebo jejich skupiny, může však patřit i k relativně trvalým kulturním rysům organizace. K nejdůležitějším politickým technikám cílené manipulace v organizaci patří:

1. Nakládání s informacemi
Techniky spadající do této kategorie mohou nabývat řady vzájemně příbuzných podob: od filtrování nebo zadržování informací (nebo informování po dávkách) přes jejich zkreslování, selektivní informování, zahlcení informacemi či rozšiřování nepodstatných a zástupných informací, šíření pověstí, ničení podkladů až po využívání předem připravených, zdánlivě spontánně navržených formulací, používání složitých či nesrozumitelných odborných vyjádření svádějících k nejasným nebo nesprávným interpretacím, sbírání speciálních informací apod.
2. Využívání nepřímých a neformálních vztahů
Metody této kategorie mohou zahrnovat umělé podporování rivality mezi zaměstnanci, zavazování určitých osob k podpoře na základě reciprocity, přizvání osob, jejichž podpora má být získána, ke zdánlivé spolupráci, odvolávání se na mocné spojence či patrony, svalování chyb na určité zaměstnance (vytváření obětních beránků) či jejich veřejné kritizování, obcházení služebních postupů, uzavírání skrytých dohod, izolování nepohodlných pracovníků, obsazování důležitých míst osobami loajálními vůči skupinovým zájmům, zdánlivé hlasování, povolávání zdánlivě neutrálních, ve skutečnosti však předpojatých osob k řešení konfliktů či sporů apod.
3. Zacházení s neverbálními symboly (neverbální ovlivňování)
K ovlivňování zaměstnanců se využívá chování, jehož snahou je imponovat a současně znejistit, a učinit je tak ovlivnitelnější. Příkladem může být: ponechat osoby úmyslně čekat před kanceláří nebo přijít pozdě na schůzku (a tak demonstrovat vlastní důležitost a hodnotu svého času), nechat se během rozhovoru přerušit fingovaným důležitým telefonátem, označovat si při rozhovoru v materiálech určitá (i zcela nepodstatná) místa apod.
Účinnost politických metod ovlivňování je vázána na jejich utajení a často i na ochotu dalších osob se na politických hrách podílet. Obojí je však zpravidla časově omezené a z dlouhodobějšího hlediska nepřispívá k image těch, kteří je využívají. Mnohdy je přitom jejich dopad spíše opačný.

MANIPULATIVNÍ STRATEGIE
Příkladem může být manipulace, které se organizace či jejich pracovníci občas dopouštějí ve snaze zabránit změnám. K typickým manipulativním strategiím usilujícím o odvrácení nebo zpomalení změn patří:
- zaměstnání osob usilujících o změny nepodstatnými úkoly nebo naopak jejich povyšování (tak aby o změny ztratily zájem),
- nadměrný důraz na provádění intenzivních analýz či ověřování návrhů s důrazem využití "všech dostupných" informačních zdrojů (umožňující získat čas),
- vytváření složitých projektových struktur či provádění pilotních průzkumů (snažících se úsilí o provedení změn rozmělnit),
- poukazování na složitost vzájemných souvislostí,
- tendence zabývat se symptomy a nikoli skutečnými příčinami problémů,
- poukazování na stávající pravidla a bránění jejich změně apod.
Do podobné kategorie patří i řada obecných firemních proklamací obsažených v jejich misích, krédech či kodexech, zdůrazňujících hodnoty, o které se firma opírá. Význam podobných hesel je zpravidla omezován dvěma skutečnostmi. Jednak tím, že většina uváděných hodnot je mezi jednotlivými podniky zcela zaměnitelná a tvoří běžné sociálně akceptované stereotypy, jejichž informační obsah je minimální. (Kdo by měl například tendenci zpochybňovat vzájemnou důvěru, respekt, dialog a spolupráci, sklon vážit si zaměstnanců, osobní odpovědnost či výkonově orientovanou kulturu?)
Za druhé pak tím, že deklarované hodnoty mají často jen velmi málo společného s projevy, se kterými se zaměstnanci v každodenní praxi skutečně setkávají.
Zatímco v prvé situaci jde zpravidla o záměrnou snahu klamat, ve druhé se může jednat o dobře míněné záměry ovlivnit pracovní chování zaměstnanců vedené však nepříliš efektivními metodami. Jejich užívání ústí pak často v karikaturu toho, čeho chce organizace na tomto základě dosáhnout.

Consilium Group, Management Consultants

Nejčastějším projevem snahy o manipulaci je rozpor mezi deklarovanými záměry a hodnotami osob či organizací a jejich skutečným chováním.

MODERNÍ ŘÍZENÍ