Vláda schválila věcné návrhy zákonů o životním minimu a hmotné nouzi. Cílem není poškozovat sociálně potřebné, ale motivovat lidi k práci, tvrdí Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV).
Paní Evě z Kladna je 48 let a na kladenském úřadu práce je evidována od srpna 2003. Má pouze základní vzdělání, navíc je diabetička a žádný zaměstnavatel ji nechce. Měsíčně dostává sociální dávky ve výši 3160 korun, z toho osm stovek jako příspěvek na zvláštní výživu pro diabetiky. Pokoušela se podnikat, ale zkrachovala.
"Teď po mně chce VZP zaplatit pojistné za období, kdy jsem byla samoplátcem, to dělá 17 652 korun, a penále dalších 23 tisíc. Z toho, co beru, to nikdy nezaplatím. Když se navíc sníží životní minimum, skončím na ulici nebo zase v kriminále. Už jsem jednou kradla jídlo a oblečení, ale nevydržela jsem to s nervama a šla jsem se policii sama přiznat," dodává zkroušeně.

SNÍŽENÍ ŽIVOTNÍHO MINIMA se zřejmě dotkne nejen paní Evy. V současné době dostává každá dospělá osoba v domácnosti 4300 korun. Pokud projde nový zákon, bude to pouze 2870 korun pro živitele rodiny, další dospělé osoby by už dostávaly jen 2580 korun a děti odstupňovaně podle věku od 1870 až po 2630 korun.
Kdo však nepřijme nabízenou práci, bude se muset spokojit už jen s existenčním minimem 2010 korun měsíčně. Každá další dospělá osoba v domácnosti dostane ještě o dvě stovky méně. Jen děti zůstanou na svém. V podstatě je to dávka na přežití.
Zákon o hmotné nouzi tak umožní poskytnout prostředky nad hranici životního minima tomu, kdo pracuje. V opačném případě nabídne jen existenční minimum, a v krajním případě ani to.
Ministerští úředníci popírají, že by se snížily i dávky státní sociální podpory, které jsou na životní minimum vázány, jen cesta k jejich dosažení bude přísnější.
"Nárok na dávky se bude vypočítávat podle nových koeficientů," říká náměstek ministra práce a sociálních věcí Jiří Hofman. Ty však MPSV nemá k dispozici, jednání s ministerstvy financí a místního rozvoje neskončilo.
Obavy projevují spíše pracovníci sociálních odborů v regionech s vysokou nezaměstnaností.
"U nás máme téměř 23procentní nezaměstnanost a na sociální dávky je odkázáno asi deset tisíc lidí," říká Vlasta Jakubcová, vedoucí sociálního odboru Městského úřadu v Mostě.
Určité sankce město uplatňuje již dnes. Pokud lidé nevezmou práci za minimální mzdu, dávky se jim snižují. Jenže v mosteckém regionu jsou mnozí lidé téměř nezaměstnatelní. Příčiny: nedostatečné vzdělání, nedostatek míst pro absolventy a osoby starší 50 let, vypočítává Jakubcová. "Pro rodinu se dvěma dětmi, kde je živitel bez práce, je úroveň sociálních dávek již teď katastrofou."

TIKÁ SOCIÁLNÍ BOMBA? Největší strach z navrhovaných úprav mají Romové. V Břeclavi je 60 romských rodin a devět z deseti má sociální dávky jako jediný (oficiální) příjem. Už dnes mají problémy s nimi vyžít. Pětičlenná rodina tak dostane od státu okolo 15 tisíc korun měsíčně.
"Nejsou to jen ti, kdo se chtějí vyhýbat práci. Ti, kteří si našli zaměstnání, se dají spočítat na prstech jedné ruky," říká Jarmila Poláková, předsedkyně Svazu Romů v Břeclavi.
Pár rodin se prý živí sběrem železa a papíru, který vozí za pár korun do sběrny. "Ale i o to se svádějí rvačky a mám obavy, že i krádeže budou na denním pořádku," dodává Poláková a srovnává situaci se Slovenskem, kde se po zpřísnění nároku na dávky situace natolik vyhrotila, že docházelo k vysokému počtu krádeží a rabování obchodů.
"V Mostě je zatím relativní klid, ale nedovedu si představit, co by se stalo, pokud by se tyto dávky snížily," říká.
Naopak Libor Černý, ředitel Úřadu práce ve Frýdku-Místku, nevidí budoucnost tak pesimisticky.
"Nemyslím si, že zpřísnění sociálních dávek přivede větší počet domácností do pasti chudoby nebo že by se zvýšila kriminalita. Životní minimum bude sice jinak strukturováno, ale v podstatě by měly být parametry pro vznik nároku na dávky upraveny tak, že by nemělo dojít k výraznému snížení rodinných rozpočtů," tvrdí. Čeho se obává více, je fakt, že polekaní lidé upadnou do pasivity a reakcí bude nechuť uplatnit se na trhu práce.
Na otázku, proč by se měli snažit, když práce není, Černý říká: "V evidenci nezaměstnaných máme 17 150 lidí a měsíčně jich průměrně devět stovek z evidence vypadne. Buď si najdou místo sami, nebo začnou podnikat. Pro ty, kteří takové štěstí neměli, sjednáváme s místními podnikateli možnost zapracování a dotujeme jejich platy.
Jenže ne každý, kdo z evidence vypadl, pracuje. Nikdo totiž nemůže být v tabulkách úřadů práce déle než rok. Když pak skončí na sociálních dávkách, pracovníci úřadu o tom nevědí, protože peníze vyplácejí sociální odbory.
Za klad návrhu považovali oslovení vyčlenění dávky na bydlení, která bude plně v pravomoci místních samospráv. Bude to i tlak na ně, aby se o své obyvatele více zajímali. Ochrana v oblasti bydlení bude v systému státní sociální podpory řešena příspěvkem na bydlení a v systému hmotné nouze doplatkem na bydlení.

PRACOVAT? A PROČ? V Hodoníně, kde se míra nezaměstnanosti dlouhodobě pohybuje okolo 15 procent, vypsala radnice výběrové řízení na zametače a hlídače veřejných parků. Přišlo 30 lidí, z nichž jen část měla zájem něco dělat.
"Někteří zřejmě čekali, že svou účastí získají nárok na sociální dávku, nebo šlo o ty, kteří na tuto práci nebyli vhodní," postěžovala si vedoucí hodonínského odboru sociálních věcí a zdravotnictví Ivana Kyjovská. "Raději pracují načerno, odhadem 30 až 40 procent z těch, kdo si chodí pro dávky."
Také vedoucí sociálního odboru města Vsetín Alena Beková, kde je téměř 13 procent lidí bez práce, upozorňuje, že mnozí lidé sociální dávky zneužívají a pracují načerno. Někdy však k tomu bývají tlačeni zaměstnavateli. "Trochu by zákon mohl napomoci," řekla bez valného optimismu.
Stanislav Rudolf ze vsetínského úřadu práce má za sebou projekt, kdy se podařilo zaměstnat po rekvalifikačních kurzech téměř dvacítku Romů. Úřad práce v součinnosti s městem jen loni napomohl vzniku 796 nových pracovních míst. Je zájem i o veřejně prospěšné práce v mikroregionu - loni to bylo 150 míst, letos to bude o 20 více. Problémem je nedostatek financí.
Ředitel úřadu práce v Hodoníně Vladimír Šťáva tvrdí, že kdo dnes nechce pracovat, ten o dávky přijde. Nový zákon pro tyto lidi dávky jen sníží, to považuje za změkčení.
Česko dělí na bohaté a chudé oblasti. "Hodonín patří mezi ty chudé, přičemž životní minimum platí pro všechny oblasti stejně. Hornictví skončilo, odešla armáda a zanikl i tak velký zaměstnavatel, jako byla čokoládovna Maryša," vypočítává.
Východisko ze situace, když nejsou pracovní místa, a pokud jsou, tak špatně placená, Šťáva nevidí: "Proč by měl někdo pracovat za osm tisíc a dobírat do životního minima dalších sedm, když může sedět doma a mít těch 15 tisíc na dávkách?"
Svěřil se, že obec ani kraj na zlepšení situace nemají. Stát sice podporuje aktivní politiku zaměstnanosti, ale s ní mohou nanejvýš udržet daný stav nezaměstnanosti, nikoliv ji snižovat.
MPSV předpokládá, že paragrafované znění zákonů o životním minimu a hmotné nouzi předloží vládě k posouzení v červnu tohoto roku. Obě normy by měly platit od 1. ledna 2006

Současný systém nemotivuje k práci

Kdy se rodinám skutečně nevyplatí pracovat, to zjišťuje výzkumná práce Roberta Jahody z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. K vyjádření pasti neaktivity se používá ukazatel "mezní efektivní sazby daně". Tato teoretická daň nepřímo vyjadřuje, jak málo dostane člověk navíc, když opustí systém sociálních dávek a začne pracovat za nízkou mzdu. Z jeho pohledu mu totiž stát sebere vedle viditelných daní také sociální dávky, na které by měl nárok, kdyby zůstal bez zaměstnání. Graf ukazuje takový výpočet (tj. kolik "zaplatí" z každé dodatečně vydělané koruny) pro živitele úplné domácnosti čtyř lidí (dvě děti), který se rozhodne pracovat a jehož partner nepracuje. Dopočet do sta procent zase ukazuje, kolik mu práce reálně vynese navíc. Je zřejmé, že teoretická mezní efektivní daňová sazba je neúměrně vysoká dokonce i při průměrném platu.

E05_1217.gif ()


Životní minimum a co z něho vyplývá

Od částek životního minima se odvíjejí následující dávky státní sociální podpory:
Přídavek na dítě - dosud do trojnásobku životního minima
Rodičovský příspěvek - dosud 1,54násobek životního minima
Sociální příplatek - dosud 1,6násobek životního minima
Příspěvek na bydlení - dosud 1,6násobek životního minima

Průměrná výše dávek v prvním až čtvrtém čtvrtletí roku 2004 měsíčně činila:
Přídavek na dítě 519 Kč
Rodičovský příspěvek 3155 Kč
Sociální příplatek 1184 Kč
Příspěvek na bydlení 729 Kč

Celkově má MPSV na dávky státní sociální podpory v letošním roce vyhrazeno 35 miliard korun. Kolik občanů pobírá tyto dávky, nelze přesně odhadnout, ale určitým vodítkem může být informace loňského čerpání dávek: na přídavcích na dítě bylo vyplaceno 22,7 milionu dávek, což v znamená 11,8 miliardy korun, na rodičovské příspěvky 3,3 milionu dávek (10,4 mld. Kč), na sociálních příplatcích 4,4 milionu dávek (5,2 mld. Kč) a na příspěvcích na bydlení 3,7 milionu dávek (2,5 mld. Kč). Včetně dalších vedlejších položek státní podpory stát vyplatil celkově 39 milionů dávek státní sociální podpory.

Pramen: Ministerstvo práce a sociálních věcí
EKONOM