Vy víte, CO - kouč ví, JAK

kouč – (pův. v amer. prostředí) vedoucí sportovního družstva, trenér
koučovat – vést sportovní družstvo
(Akademický slovník cizích slov)

„Kouč je sportovní termín, je to člověk, který pomáhá sportovcům zvýšit jejich výkonnost. V  terminologii businessu se zpočátku používaly termíny vojenské – boj o dosažení výsledků, útok na vzdálené díle atd, ale časem přestalo být toto názvosloví moderní  a hledaly se nové výrazy pro charakterizování procesů businessu  a nejblíž byl sport. Asi dvacet let se termín koučování používá pro pojmenování procesu působení na zlepšování pracovních výsledků a metod práce.“

Karin Genton-L´Epée , původem Francouzka, založila společnost L´Epée Coaching & Consulting v USA v roce 1988. Deset let nato se usídlila i se společností v České republice. Má certifikát na uplatňování technik Neuro-lingvistického programování (NLP) a Neuro-asociativního působení (NAC), ve své činnosti kouče se orientuje na komunikaci (se sebou a druhými), řízení lidských zdrojů (zařazení pracovních skupin, řízení konfliktů, zvládání stresu, řízení projektů atd). Mezi klienty její společnosti patří Radio Svobodná Evropa, hotel Hilton, Poclain Hydraulics, Zephyr Telecommunications atd atd.

„Jak jsem se já dostala ke koučování? Byla to celkem netypická cesta, před 20 lety jsem pracovala v Americe v módním sektoru, měla jsem módní butik. I můj personál byl netypický: jeden Čech, Srb a Franko-američan. Protože firma musela prosperovat, musela jsem se já soustředit na práci se zaměstnanci, a začala jsem se  tudíž  zajímat o americké metody. Práce v obchodě vyžadovala neustálou pozornost pracovnímu kolektivu, absolvovala jsem řadu seminářů, až jsem se dostala k metodě Anthony Robinse. Ten říká, že každé chování má důvod, ale ten není potřeba znát, abychom změnili chování. Není nutné, jak to dělá psychoanalýza, zkoumat, proč jste agresivní, ale pokud vám vaše agresivita přináší problémy, je nutné změnit toto chování. Ne hledat, proč lidé jednají tak a tak, ale jaké jsou důsledky jejich jednání. Co chcete a čeho chcete dosáhnout, to je základní otázka. Pokud pokračujete stále jedním způsobem, který je špatný, nedosáhnete s ním ničeho, leda zase jen špatných výsledků.

Zpočátku je třeba vytvořit  a osvojit si strukturu procesu koučování, pak techniku a nakonec získat praxi. Měla jsem štěstí, že jsem praktické zkušenosti čerpala v americkém prostředí. Navíc jsem to, co jsem se naučila na lekcích a přednáškách, aplikovala do praxe. Je plno lidí, kteří nikdy v praxi nevyužijí, co se naučili. Přitom hlavní je chtít. Když jsem se rozhodla zůstat v České republice, začala jsem opět pracovat jako v Americe v obchodní sféře. Jeden Francouz otevřel obchod a měl zájem o moje zkušenosti. Pro mě vyvstal problém managementu. Neuměla jsem česky a navíc Češi se v obchodě chovali jinak, než jsem byla zvyklá. Tehdy jsem sáhla po zkušenostech a technikách, které jsem se naučila v Americe. Ukázalo se, že vše lze použít i tady, jen je třeba doplnit kulturní specifika země. Bez začlenění kulturních specifik dané země nebude fungovat žádná, byť sebeúčinnější metoda. Americká metoda může perfektně fungovat v Americe, ale ne ve Francii. Zabývala jsem se tehdy více dobrou atmosférou v pracovním kolektivu nežli výnosy podniku, protože jsem byla přesvědčena, že spokojení lidé jsou přínosem pro firmu. A postupně jsem víc a víc koučovala. Pomáhal mi i věk, byla jsem starší než moji zaměstnanci, a tady v Čechách ještě trvá úcta ke zkušenostem. A těch já přeci mám za dvacet let dost a dost.

Jak jsem mohla začít koučovat v zemi, jejíž jazyk neznám? Koučovat nelze bez toho, aniž byste znali lidi, aniž byste jim rozuměli. Je třeba se s nimi sblížit, zajímat se o ně, zjistit, čeho chtějí dosáhnout, jaké výsledky ve svém snažení měli doteď a jaké výsledky čekají zítra.  Pracuju hlavně anglicky. Je to zajímavé, ale pokud mluvíme všichni svým rodným jazykem,  posloucháme se méně pozorně. Když mluvím já anglicky, tedy jazykem, který jsem se naučila, a můj klient je na tom stejně, oba více přemýšlíme o tom, co říkáme a co říká ten druhý. Konstrukce každé věty je malá mentální gymnastika. Navíc koučovat ve francouzštině není to samé jako koučovat anglicky. Ty jazyky nejsou stejné. Francouzština je příliš emotivní, detailní, angličtina je pragmatičtější. Čeština je v tomto směru podobná francouzštině.

Koučování má vést ke zdokonalení a zlepšení většinou manažerské práce, zvýšení její efektivity, zlepšení komunikace manažera se zaměstnanci. Na počátku je dobré mít alespoň orientační představu o tom, co chcete zlepšit, kterou cestu vidíte jako tu pravou. Není-li cíl, není cesty k cíli. Kouč vám neřekne, CO je váš problém, vy si ten problém musíte uvědomit sami. Jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni, že jsou dobří – kupříkladu přišel ke mně na seminář člověk, přesvědčený, že je dobrý kouč i manažer. Především chtěl vědět, zda má přijmout nabízené náročné místo, a pak si myslel, že bych mu mohla malinko pomoci s komunikací. Já jsem mu odhalila, že jeho komunikace je naprosto neúčinná. Zdravě se vzbouřil a  začal na sobě pracovat – probudí-li se v klientovi emoce, je práce kouče o hodně účinnější.

S rozšířením využívání metody koučování je to tu asi jako ve Francii, poměrně individuální. Češi ale mají jednu výhodu – jsou zvídaví, dychtiví po nových dovednostech a nejsou „znečištění“ přežitky a zastaralými způsoby práce, jsou velmi vstřícní a velmi citliví na „plácání prázdné slámy“, jsou schopni velice rychle rozlišit, kdo plácá a kdo jim něco dává.

Kouč vám může pomoci, pokud pochybujete o svých schopnostech a možnostech, častokrát byste chtěli dělat něco jinak, než děláte, ale nevíte, jak na to a vaše činnost se míjí účinkem. Snáze se radí druhému než sobě, to je známá věc. Ale rozhodnout se, odhalit, co je pro vás užitečné a efektivní, to je právě ta cesta k pokroku. Dnes je spousta věcí jinak nežli za dob našich rodičů – dříve bylo normální pracovat celý život v jedné firmě, dnes je to jinak. Nároky na lidi jsou vysoké, zvláště na manažery. Mění se trh práce – lidé přicházejí s vědomím, že jsou dobří a že jsou to oni, kdo si klade podmínky. Dříve byly vztahy šéfa k podřízeným téměř citové, nyní jsou to dva individualisté. Kouč ovšem dokáže vyrovnat nároky lidí a potřeby společnosti. Koučování je založeno na zkušenostech. Jednoduchými prostředky můžete probudit v druhém skryté schopnosti, navést ho správným směrem, užitečným pro něho i společnost.

Přestože svět zná tyto metody, jak být lepší a směřovat k cílům prospěšným jednotlivci i celku, přesto není ideální. Protože o metodách sice víme, ale nevyužíváme je. Je přeci snadné žít zdravým životním stylem,  tolik důležitým právě při stresujícím působení pracovní zátěže. Ale kolik k z nás tak žije? Vlastně je to první krok na cestě za lepšími výsledky a výkony: přizpůsobení životního rytmu věku, pracovnímu nasazení, aby se člověk cítil dobře, v pohodě. Být v dobré fyzické pohodě je nutné i pro účinné koučování. Hlava, srdce a ruce musejí být v souladu. Lze koučovat člověka, který kouří a flámuje, ale účinek podle mě nebude výrazný. To je můj názor, já to tak vnímám.

Ne vždy se vše při koučování podaří, důležité je najít společnou řeč. Měla jsem klienta, který byl obrněn vůči všem mým otázkám, nechtěl mě pustit na své území, komunikace se nekonala. Inteligence mnohdy nestačí, nutná je komunikativnost. Stává se mi stále častěji, že mě volají do téže společnosti , znamená to, že komunikace funguje, je to projev důvěry.

Koučing je vlastně stále stejný, jen prostředí se mění. Kouč musí především zapomenout na sebe a myslet na druhého. Například pokud manažer chce koučovat podřízeného, lze to provést jen za předpokladu, že jde o společné cíle a jejich dosažení, ale těžko může získat takovou důvěru ze strany koučovaného, jakou může získat kouč zvenčí. Kouč by nikdy neměl být podřízení tomu, koho koučuje už proto, že pro naladění správné komunikace musí být vytvořena atmosféra důvěry a zainteresovanosti, jakou mnohdy s nadřízeným navodit nelze, byť je přátelský a jinak skvělý.

Zda jsem v životě potkala toho svého kouče? Byla bych moc ráda, kdybych ho potkala, ale nestalo se to. Mě samotnou koučování velice obohacuje, protože být koučem znamená být pozorný ke druhému, poslouchat, co vám říká a co neříká, vyhodnotit vyslechnuté informace a dát najevo, že posloucháte, že nejste lhostejný. Jako v každé jiné profesi veliké uspokojení přináší úspěšné završení procesu, dobrý výsledek. Nelze být účinným koučem bez schopnosti naladit se na stejnou notu jako koučovaný, koučování je tedy motorem i pro samotného kouče, aby na sobě pracoval. Lidský rozměr této práce přináší další uspokojení, pocit odměny.“

Postřehy Karin Genton-L´Epée o koučování a koučích zaznamenala Zdena Bočarova