Jedna pojišťovna, která ani nepatří k největším společnostem v oblasti životního pojištění, uzavřela již v polovině 90. let smlouvu o skupinovém životním pojištění pro zaměstnance s velkou zahraniční firmou působící v oboru kancelářské techniky (je pravda, že v té době byly klienty v tomto segmentu převážně renomované zahraniční firmy; další se připojily hlavně po zavedení daňového zvýhodnění životního pojištění).
V prvních letech šlo o čistě rizikové životní pojištění, které mělo v případě nenadálé události zabezpečit nejbližší rodinné příslušníky postiženého klienta. Smlouva byla sjednána proti rizikům smrt, smrt úrazem (v případě smrti úrazem by se tedy plnilo z obou těchto složek) a proti trvalým následkům úrazu. Pojistná částka byla sjednána na dvojnásobek ročního platu každého zaměstnance, ať se jednalo o vrcholového manažera nebo třeba údržbáře budovy. Zajímavým ujednáním byla automatická úprava pojistné částky v případě každého navýšení platu zaměstnance tak, aby rizikové pojištění skutečně v každém okamžiku krylo dvojnásobek jeho aktuálního příjmu podle pracovní smlouvy.
Příslušná společnost takto hromadně pojistila několik stovek lidí. Tento fakt je velmi důležitý z hlediska zajištění; zajistné krytí pro tak vysoký počet osob se získá od zahraniční zajišťovny snáze, neboť potenciální riziko pojistné události se příznivě rozprostře: na každou z hlediska životního pojištění rizikovější osobu, která trpí například chorobou srdce anebo je obézní, připadá celá řada dalších, relativně zdravých jedinců. U životního pojištění je třeba dbát na "zdravý" kmen klientů vstupujících do pojištění, a proto se u smluv s vyššími pojistnými částkami zpravidla vyžaduje lékařská prohlídka, která zjistí skutečný zdravotní stav zájemce. Podle něho pojišťovna stanoví rizikovost případné smlouvy. V našem konkrétním případě zaměstnanci firmy nemuseli podrobné lékařské zkoumání absolvovat právě díky vysokému počtu pojištěných, i když průměrná pojistná částka činila asi tři miliony korun, což už je relativně hodně.
V roce 2001 přistoupila firma k úpravě pojištění pro zaměstnance. Chtěla totiž využít daňových úlev, které stát zavedl. Aby tak mohla učinit, musela změnit dosavadní čistě rizikové pojištění (na které se daňový odpočet nevztahuje) na dvousložkové vedle rizikové složky byla ujednána i částka spořicí pro případ dožití pojištěného zaměstnance. (V ČR není zatím pro účely daňového zvýhodnění poměr mezi rizikovou a spořicí složkou předepsán, zatímco v EU je minimální relace dána taxativně. Lze očekávat, že se vstupem ČR do EU projde tato oblast brzy příslušnou úpravou.)
V případě skončení pracovního poměru může zaměstnanec po dohodě s firmou a pojišťovnou v pojištění pokračovat sám. Ženy zaměstnané u firmy jsou pojištěny i po dobu mateřské dovolené, rovněž osoby čerpající firmou poskytnuté pracovní či studijní volno.
Zaměstnavatel zasílá pojišťovně průběžně vyplněné formuláře návrhu na pojištění od svých zaměstnanců, kteří žádají o vstup do pojištění, současně s potvrzením jejich aktuálního ročního příjmu. K prvnímu dni každého měsíce předává firma pojistiteli také výkaz ukončených pracovních poměrů svých dosavadních zaměstnanců; k 1. 1. každého roku rovněž zasílá pojistiteli přehled výše ročních příjmů pojištěných pracovníků (na jehož základě je aktualizována pojistná částka).
Právo na plnění v případě smrti pojištěného mají osoby, které pojištěný zaměstnanec uvedl do pojistné smlouvy. Neučinil-li tak, nabývají práva na převzetí pojistného plnění manžel(ka) pojištěného, popřípadě jeho děti nebo rodiče (viz § 817 občanského zákoníku).
Doplňkové připojištění
Součástí tohoto skupinového životního pojištění je i doplňkové připojištění pro případ neschopnosti vykonávat povolání. Plnění z něj nastává v případě, že dojde k události, která omezí schopnost pojištěného vykonávat jeho dosavadní práci o více než 50 % ve srovnání s dobou, kdy byl zdráv. Zjednodušeně lze takovou situaci ilustrovat na příkladu programátora, který by přišel úrazem o všechny prsty na jedné ruce. Toto pojištění se vztahuje i na duševní a psychické poruchy. Příslušné postižení se posuzuje podle standardizovaných tabulek s pracovními profily jednotlivých profesí.
Součástí kolektivního životního pojištění někdy bývá i připojištění pro tzv. key manažery, z něhož se plní v případě, kdy ztratí pracovník schopnost vykonávat svoji řídící práci. U tohoto připojištění je subjektem oprávněným převzít plnění příslušná firma, které mohou takovou událostí vzniknout vážné potíže (trénink a vyškolení nástupce bývá náročné na čas i peníze).
V současné době platí firma za své zaměstnance roční pojistné ve výši cca osm milionů korun.
Součástí pojistné smlouvy je i ujednání, že v případě příznivého škodního průběhu pojištění použije pojišťovna přebytky pojistného za uplynulý rok na snížení pojistného v následujícím kalendářním roce. Zatím bylo přebytku na pojistném za dobu existence pojištění dosaženo vždy, a firma tak mohla každoročně ušetřit.
V loňském roce došlo k tragické události, když se při dopravní nehodě zabil v automobilu pracovník středního managementu. Pozůstalí obdrželi z jeho pojištění plnění za smrt a současně za smrt úrazem ve výši cca 2,5 milionu korun. U pojistného plnění lze v takových případech volit mezi jednorázovým plněním, nebo výplatou pravidelné renty po předem stanovenou dobu.
Eva Svobodová, autorka pracuje v tiskovém odboru pojišťovny UNIQA