Choroba – rakovina, ji zaskočila na počátku letošních prázdnin a nemoc se jevila v natolik pokročilém stádiu, že lékaři slibovali nejvýše tři měsíce života. Šestašedesátiletá Heduš Homolková, Maruš Škopková – jmen vystřídala za ta léta práce pro film a televizi nepočítaně – se rozhodla vyhlásit nemoci válku.
„Nemocničního prostředí jsem se nelekala, od dětství jsem si užila lékařské péče až až a navíc jsem absolventkou Vyšší zdravotnické školy v Praze – kdyby nebylo divadla, šla bych určitě na medicínu. To, že jsem teď tady, za to vděčím třem věcem: víře v pánaboha, vlastní síle a doktorům.“ „Chemoterapie,“ přidala svůj názor MUDr. Ivana Pavlíková, ošetřující lékařka paní Růžičkové, „to bylo to hlavní, co přispělo k likvidaci choroby. I když síla a vůle pacienta má pro úspěch léčby obrovský význam.“
Lékaři slibované tři poslední měsíce uplynuly, po nich další a Helena Růžičková sedí na své tiskové konferenci, směje se a vypráví historky z nemocnice a léčení a vůbec nevypadá na to, že už tu nemá být. Z původní váhy nad 100, v jednom období dokonce nad 200 kg, zbylo sice něco málo přes 90, vlasy nahradila slušivá paruka – „Holky, to je vám pohodlí, takováhle hlava se krásně koupe a vlasy můžu dokonce střídat, jednou bruneta, jindy blond“ – ale vitalita a chuť do práce zůstaly a neutuchají: „Nedávno jsme byli se Zdeňkem Troškou v Jižních Čechách na benefici na pomoc obcím zničeným povodněmi, původně jsme měli besedovat hodinku, ale protáhlo se to na celé tři, až nám museli sebrat mikrofony, jinak by program neskončil nikdy.“
Vlastně ani nemoc ji od práce nevzdálila, naopak: za odborného přispění PhDr. Marie Formáčkové psala knížku, účastnila se zmíněné benefice, ostatně jak sama říká, odpočívá nejraději při práci. V závěru své knížky se vyznává:
„Nedělám si už dlouhodobé plány, neříkám si – tak tohle ještě odložím, na to je čas. Nevím, kolik času mi zbývá, nikdo z nás netuší, jestli tady bude ještě zítra. A tak chci každý den prožít, ne přežít. Chci se radovat z toho, že se ráno rozední, že na jaře vykvetou stromy a vyraší tráva, že se všechno zazelená a na podzim zezlátne a zbarví se. Chci se radovat z toho, že mám kolem sebe dobré lidi, že mohu žít se svým staroušem a také s našimi psy a kocourem, že nám nad zahradou létají ptáci. Život je zázrak ...“
(zb)
Zpráva ČTK ze dne 13.2.2003
Rakovinou těžce zkoušená herečka Helena Růžičková připravuje po velmi úspěšné knize Deník mezi životem a smrtí její druhý díl. Deník s pracovním názvem Pokus o návrat bude víc než první díl zaměřen na soukromí herečky, její vzpomínky, kariéru i osobní vztahy. Bude také obsahovat úryvky z dopisů, které herečce zaslali lidé po přečtení prvního dílu. Vyjít by měl v polovině března.
První díl, v němž herečka líčí svůj boj se zákeřnou nemocí, zmizel z pultů knihkupectví během dvou měsíců. Knihy se prodalo 50.000 výtisků a nyní se připravuje dotisk. Nakladatel Svatopluk Štefl dnes předal Růžičkové na onkologickém oddělení plzeňské fakultní nemocnice Platinovou knihu, stejně jako spoluautorce, její kamarádce Marii Formáčkové.
"Jsem překvapena a dojata, jak lidem ta moje knížka pomohla. Dostávám denně 40 až 60 dopisů. Děkujou mi, že jsem jim moc pomohla - ať už mají Parkinsona, rakovinu nebo třeba roztroušenou sklerózu. Napsala mi i bývalá paní prezidentová Dáša Havlová. Poslala jsem jí jeden výtisk, protože taky ví, co je to boj s rakovinou, když ji měl její manžel. Poděkovala mi za ni a mě to moc potěšilo," říká herečka.
I když ocenění přijímala na onkologickém oddělení, byla viditelně v dobré náladě. V elegantní paruce seděla na židli, obklopena lékaři, zdravotními sestřičkami, nakladatelem i spoluautorkou. Těšila se, až skončí ceremoniál, rozhovory s novináři, a ona si bude moci jít zakouřit. Podle ošetřující lékařky Ivany Pavlíkové je totiž neukázněná pacientka. "No prostě kouřím, jsem kráva," přiznala šestašedesátiletá herečka.
Druhý díl vzniká tak, že Růžičková volá denně své kamarádce Formáčkové, co právě dělá. "Já jí to vlastně všechno jenom nakecám a ona to napíše. Ona je ten pravý poklad," říká herečka.
Přiznává také, že má dobrý vztah k Plzni jako k městu, protože tu dělávala řadu pořadů v rozhlase i na jevišti, ale dobrý vztah má i k plzeňské nemocnici. "Já totiž nejsem normální. Já se do tohohle krásného domečku těším," říká. Herečka má chalupu ve Slatině na Horažďovicku. V plzeňské nemocnici již prodělala šest chemoterapií a další ji tady ještě čekají. "Já jsem vlastně skrytý Plzeňák," dodává.
