Česká legislativa zatím sladění jednotlivých stavebních činností již při přípravě projektu nestanovuje. Koordinátor by se už v této době zabýval bezpečnostními opatřeními a zajištěním nezávadného pracovního prostředí. Skloubil by postup hlavně na stavbách, na nichž spolupracuje více zhotovitelů a dodavatelů. Zaměřil by se na pořádek, umístění pracovišť, výběr příjezdových cest, manipulaci s materiálem, údržbu technického zařízení, pravidelné kontroly i skladování odpadů a nebezpečných surovin.
Tato funkce by podle návrhu měla přinést pokles vysokého počtu pracovních úrazů, tedy i nákladů na sociální a zdravotní pojištění i odškodnění. Norma také přispěje ke zprůhlednění investic a stanovení reálných termínů dokončení.
Pracovní neschopnost po úrazu trvala v roce 2000 v Česku podle důvodové zprávy k zákonu zhruba 45 dnů. Ve stavebnictví se zranilo téměř 7000 lidí, 47 z nich smrtelně. Průměrné náklady a ztráty na jeden pracovní úraz dosáhly téměř 206.000 korun. Smrtelné zranění stálo společnost přes osm miliónů korun. V roce 2000 pak ztratila kvůli pracovním úrazům asi 21 miliard korun.
Stávající právní řád ukládá odpovědnost na stavbě stavbyvedoucímu, nová norma ji přenese i na investora. Na realizaci zákona o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništích vynaloží Česko podle odhadů asi čtvrt miliardy korun. Podnikatelský sektor pak podle Svazu podnikatelů ve stavebnictví ČR zavedení normy přijde na 650 miliónů korun, přímé úspory mají činit 62 miliónů.
(čtk)