Vážený tazateli,
ustanovení § 209 zákoníku práce dává zaměstnavateli v situaci kdy nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách (částečná nezaměstnanost) možnost po dohodě s odborovou organizací poskytovat zaměstnancům náhradu mzdy, která jim přísluší nejméně ve výši 60 procent průměrného výdělku. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem.
Tudíž z toho vyplývá, že zaměstnavatel (s předpokladem, že u Vás nepůsobí odborová organizace) musí mít tuto možnost upravenou vnitřním předpisem, jinak se jedná o překážku v práci dle § 208 zákoníku práce, podle kterého nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207 (např. poruchou na strojním zařízen, nebo nepříznivé povětrnostní vlivy nebo živelní událost), přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.
Tato problematika byla v zákoníku práce upravena novelou účinnou od 1.1.2012. Do této doby platilo, že zaměstnavatel potřeboval k tomuto úkonu souhlas úřadu práce a stav tzv. částečné nezaměstnanosti mohl trvat nejdéle 1 rok.
Neznáme přesnou situaci u Vašeho zaměstnavatele, ovšem z toho co uvádíte, se zdá, že Váš zaměstnavatel nepostupuje v souladu se zákonem. I kdyby měl vnitřní předpis upravující postup při vzniku tzv. částečné nezaměstnanosti, dle našeho názoru je jeho „využití“ jen vůči jednomu zaměstnanci nezákonné, neboť takové opatření je zcela diskriminační.
Doporučujeme Vám vyhledat právní pomoc s tím, aby Vám po prostudování pracovní smlouvy a vnitřních předpisů zaměstnavatele poradil pro Vás nejvýhodnější postup.
