Ženy se však v politice angažují, jejich práce má stále větší význam na komunální úrovni. Mnoho malých obcí a měst má ve svém čele starostky či místostarostky, běžné jsou zastupitelky. Ženy se také prosazují na krajské úrovni na pozici krajských zastupitelek, radních a náměstkyň hejtmanů, byť mezi samotnými hejtmany žena žádná není.

U žen však platí jedno specifikum. Zatímco muži vstupují do politiky často už při studiu a není nijak výjimečné, že právě oni jsou mezi "juniory“ politických stran a velmi rychle se poté derou nahoru. Ženy si na vstup do politiky zpravidla mnoho dalších let počkají. Typická žena vstupující do politiky je ve středním věku, má za sebou mnoho let pracovních zkušeností a zpravidla odrostlé děti. "Politiku berou ženy jako přirozené pokračování své kariéry. Důvodem pro pozdější věk, jsou jednoznačně uvolněné ruce od malých dětí. S malými dětmi na to prostě nemají čas a kapacitu, někdy ani chuť. České politické prostředí neumožňuje dost dobře sladit rodinu a politickou kariéru,“ vysvětluje Lenka Bennerová, ředitelka Fóra 50%, které usiluje o rovné zastoupení obou pohlaví ve veřejném životě.

Pro starší ženy však hraje celá řada výhod. "Tyto ženy nabízí zkušenosti, zralost, moudrost, trpělivost, empatii, ochotu se dohodnout. Neupřednostňují sebe jako osobu, spíš jim jde o řešení problému, to je dané zkušeností z vlastní rodiny a péčí o děti. Většinou jsou dobré manažerky, koordinátory a organizátorky,“ dodává Bennerová.

Rovněž politolog Jan Kubáček z Fakulty sociálních studií Univerzity Karlovy v Praze se domnívá, že ženy středního věku mohou politickou scénu značně obohatit. "Zcela jednoznačně mají obrovský nadhled a schopnost řešit skutečné problémy, nikoliv debatovat na schůzích. To je pro ně ztráta času,“ říká. Podle něj platí, že ženy vstupují do politiky tehdy, kdy už zajistily vlastní rodinu a vychovaly své děti a pomalu se přesouvají do role babiček, současně mají za sebou zkušenost s ovlivňováním veřejného života například v neziskových organizacích. "Pro ženy je politika něčím jako veřejnou domácností, proto se jí začínají věnovat až tehdy, kdy ta jejich vlastní soukromá funguje dobře,“ je přesvědčený Kubáček.

Blízká politika je pro ženy vhodná

Mnoho žen se angažuje v komunální politice. V zastupitelstvech měst a obcí tvoří ženy 26,3 %. Jejich zastoupení se však snižuje s rostoucí velikostí měst. V tzv. vysoké politice je výskyt žen spíše sporadický. Tato situace má dva důvody, prvním z nich je zájem samotných žen. "Političky chtějí řešit skutečné problémy a vidět, jak se vyvíjí, proto mají logicky mnohem blíže ke komunální politice. Ta je o reálných starostech a konkrétních projektech,“ vysvětluje Kubáček. Naproti tomu muži politici potřebují předkládat vize a chtějí ovlivňovat co nejvíce, komunální politika se svými "drobnými“ starostmi je neláká, naopak chtějí své ambice realizovat výše.

Ženy také mnohem více narážejí na tzv. skleněný strop. Ačkoliv by i samy chtěly do "vyšší“ politiky, mají k tomu potřebné zkušenosti a znalosti, jejich mužští kolegové je na kandidátkách hravě přeskakují. To i přesto, že ve straně jsou kratší dobu, mají nižší vzdělání a méně zkušeností. "Ženy nejsou schopny a ochotny dělat zákulisní politiku, a ta se u nás stále odehrává v mužských prostředích, jako jsou fotbalové zápasy a pitky v hospodách,“ popisuje politolog. Paradoxně neúčast na podobných akcích ženy značně handicapuje a pro své kolegy se stávají méně hodnotné. K tomu se samozřejmě přidávají předsudky a nevhodné chování ze stran mužů. "Není výjimkou, že muži reagují na projev ženy při jednání posměšky a také během něj odcházejí,“ dodává Bennerová.

Bez podpory rodiny to nejde

Zatímco muž vstupující do politiky se naprosto samozřejmě spoléhá na podporu své rodiny a dokonce od své partnerky automaticky očekává, že jeho kariéra bude i její, ženy jsou ve výrazně horší situaci. Zjednodušeně řečeno do politiky mohou až tehdy, kdy rodina nevyžaduje intenzivní péči, tedy až ve svém středním věku.

Ve čtyřiceti čtyřech letech vstoupila do politiky Lenka Mazuchová, v současnosti poslankyně za ČSSD, původně starostka středočeského města Unhošť. "Neustále se mi nelíbilo dění u nás ve městě, tak jsem to zkusila,“ popisuje. Na politice ji baví, že má alespoň částečně šanci ovlivnit dění okolo sebe k lepšímu. "Bohužel jsou i chvíle, kdy propadám pesimismu,“ přiznává.

Na rodinu se spoléhala také Marie Černá, náměstkyně hejtmana kraje Vysočina a bývalá místostarostka Třebíče. Do politiky vstoupila poměrně brzo, bylo jí 33 let a nyní, když překročila padesátku, chystá se z veřejného života odejít. Vstup do politiky v roce 1990 považovala za svou občanskou povinnost, už během prvního volebního období se jí narodila třetí dcera. "Nikdo z nás tehdy netušil, co ta funkce bude obnášet. Ovšem bez podpory manžela, jeho rodičů, sousedek a později i starších dcer, které pomáhaly s tou nejmladší, by se to zvládnout nedalo. Navíc, dvoje další volby jsem kandidovala na nezávislé kandidátce s podpisy, což bylo ještě složitější, a dokonce mi manžel i dcery pomáhali při shánění podpisů na souhlas s kandidaturou. Jednoduše, bez podpory rodiny, i té širší, si to vůbec nedovedu představit,“ popisuje své zkušenosti Černá.

V politice strávila nakonec 18 let. Za svůj úspěch Černá považuje, že po tak dlouhé době stojí nohama pevně na zemi. "Vím, kolik stojí mléko, máslo a kilo hovězího a zůstali mi "předlistopadoví" přátelé,“ říká. V současnosti má svou "třetí kariéru“ zamlženou, ale očekává, že se stále bude učit něco nového. Zkrátka se nevzdává a ví, že po padesátce život pokračuje.

Ludmila Hamplová, Třetí kariéra