080321-ka_Marek_Matejka.jpgNa tuto zdánlivě jednoduchou otázku se nedá tak jednoduše odpovědět. V obecné rovině víme, že existuje několik základních oblastí manažerských dovedností, mezi které běžně řadíme koncepční, interpersonální, technické a komunikační. Do oblastí koncepčních dovedností patří například formulace vizí, strategické formulace, internacionální ekonomika a některé další. Mezi interpersonální dovednosti nejčastěji řadíme práci s lidskými zdroji, etické chování managementu a firmy jako celku navenek i dovnitř a jiné. Do skupiny technických dovedností spadají takové činnosti, jako jsou počítačová gramotnost, oblast marketingu a v neposlední řadě otázky mzdové. Ve výrobních společnostech do této kategorie zahrnujeme i sféru výroby.

A konečně komunikační dovednosti, které jdou napříč všemi směry v činnosti manažera - jak dovnitř firmy, tj. k zaměstnancům, tak i navenek, tj. k zákazníkům, obchodním partnerům, ale i orgánům státní a veřejné správy a koneckonců i k široké veřejnosti vůbec.

Měl-li bych konkrétně odpovědět na původní otázku, která dovednost je pro manažera nejdůležitější, pak bych z vlastní zkušenosti musel konstatovat, že pro mne osobně mají srovnatelnou důležitost všechny. Dobrého z průměrného manažera dělá právě multikompetentnost. Schopnost vyvíjet se a pružně reagovat na měnící se situaci na trhu. Mimo jiného i osobním a osobnostním rozvojem.


Dá se dobrá komunikace naučit nebo je to dar, který někdo má a jiný ne?

Existuje určitá predispozice, která ovlivňuje naši schopnost komunikovat. Je neoddiskutovatelné, že systematickým tréninkem se naše vlohy buď ještě násobí, nebo se "antivlohy" kultivují a stávají se kvalitnějšími. Zjevně by bylo organizačně nerozumné, aby se manažerem pro komunikaci s veřejností stal labilní introvert (melancholik) či naopak hlavním účetním extrémně labilní extrovert (cholerik).

Téměř každé dovednosti se dá více či méně naučit. Povětšinou výroky typu: "Já nemůžu dělat obchodníka, já neumím mluvit", jsou jen projevem jakési "lenosti" v přístupu k vlastní aktivnímu rozvoji. Mohu tedy odpovědět, že dobře komunikovat se může naučit téměř každý, ale jen ti nejlepší mívají skutečně jakousi "zvýhodňující" vlohu, avšak díky této dispozici bývají méně volně usilovní, takže tuto výhodu mohou tzv. prokoučovat.


Jak může člověk pracovat na zlepšení svých komunikačních dovedností?

Dobrá zpráva je, že může. Horší pro mnohé (spící na vavřínech) je, že musí, chce-li být dobrý i do budoucnosti. Tady je zapotřebí rozlišit dvě podmínky pro dobrou komunikaci. Na straně jedné je to formální aspekt, na druhé pak obsah. Zatímco formální složka komunikace se dá usilovným tréninkem zvládnout v poměrně krátkém čase, obsahová vyžaduje dlouhodobé studium. A zde narážíme na současný problém nejen v podnikové sféře, který je patrný i ve sféře školství. Vysoké školy se snaží preferovat získávání kompetencí u svých studentů a ti to kvitují s povděkem, protože ovládnutí kompetencí (dovedností) jim otvírá pomyslnou vstupní bránu do světa profesního uplatnění. Je nutné podotknout, že pouhé osvojení si kompetencí není plně postačující pro kvalitní dlouhodobý výkon jakékoli činnosti, chybí-li vědomostní (znalostní) základ. Poslední dobou vnímáme jakýsi přechod od potřeby vzdělanostní společnosti ke společnosti ekonomicky úspěšné, přitom ona úspěšnost by měla být v uvozovkách, protože sebeatraktivněji zabalená krabice od bot, neobsahuje-li boty, je a vždy bude pouze bude prázdnou krabicí.

Proto je zapotřebí si nejen uvědomit, ale také přijmout to, že forma a obsah jsou rubem a lícem jedné a téže mince. Zatímco věcným předpokladům pro úspěšné zvládnutí komunikace v ekonomicky produktivním věku se má věnovat oficiální vysoké a střední školství (předmětná kvalifikace), tak formální složce komunikace se mohou věnovat specializované postgraduální kurzy buď mateřské vysoké (střední) školy nebo různých vzdělávacích institucí včetně firemních "in house" kurzů. A nejdůležitějším předpokladem pro jakékoli zlepšení v čemkoli je samozřejmě spontánně chtít. Tento aspekt dokonale ilustruje výrok Arthura Schopenhauera: "Člověk může dělat cokoli, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl".


K čemu jsou podle vás kurzy komunikačních dovedností?

Neustále existuje významný prostor pro zvyšování kompetencí u držitelů základní (SŠ, VŠ) kvalifikace, a to je příležitost, které se chápou různé podnikatelské subjekty na tuzemském ale i evropském trhu. Znám třeba jednu českou firmu, která investuje do vzdělávání svých pracovníků částku vyšší než sto miliónů korun ročně. V této zemi v polovině 90. let minulého století existovalo nejpočetnější konkurenční pole právě v poskytování vzdělávacích služeb, protože kdekdo se stal lektorem nebo koučem, aniž měl potřebné znalosti a kompetence. Tento tristní stav se postupem času poněkud zlepšil, ale i přesto dodnes nabízí své "produkty", a to právě hlavně v oblasti komunikačních dovedností ("komunikovat umí přece každý"), mnoho nekompetentních subjektů.


Jak poznat dobrý kurz?

Na to neexistuje univerzální recept. Vždy jsou důležité reference a pokud to jde, tak osobní znalost lektora. I zde platí, že cena nemusí být kritériem kvality. Doporučoval bych teoreticky erudovaného lektora s praxí, který mívá k dispozici osobní zkušenosti z reálií podnikové praxe a nesnaží se o naroubování teorie do praxe za každou cenu bez ohledu na možnou nekompatibilitu. Skvělým lektorem prodejních technik byl vyučený prodavač s dvacetiletou praxí a přirozenou inteligencí a zažil jsem i erudovaného psychologa s vědeckou průpravou a praxí v personálním managementu, který byl coby lektor téměř nepoužitelný. Dobrý kurz opravdu dělá dobrý zkušený lektor. n

lh

Marek Matějka vystudoval jednooborovou filosofii na Filosofické fakultě UK a pak mezinárodní management a ekonomii na European Business School. Věnuje se analytické filosofii a formální logice, politické filosofii, píše, přednáší... Profesionálně se angažuje v manažer-ských pozicích soukromých firem.