Tendrů bylo několik, do každého se hlásily desítky subjektů a mnoho z nich se skutečně dostalo na seznam potenciálních dodavatelů. Někteří dokonce dostali i zakázky.

Smlouvy uzavřené v té době se blíží k závěru a pomalu jsou ve vzduchu cítit přípravy na tendry nové. Nikdo přesně neví, jaké budou jejich podmínky, jedno je ale jisté - budou jiné než minule. Z uplynulých čtyř let se poučili všichni. Poučili se překladatelé, poučily se agentury a poučily se i evropské struktury. Navrhuji, abychom si některá ta ponaučení zrekapitulovali.

Ponaučení 1: Potěmkinovy vesnice


Charakteristickým rysem uplynulého období je, že mnozí uchazeči, naplnili své nabídky životopisy kvalifikovaných profesionálů s přiměřeným vzděláním a s léty praxe, načež samotné překlady pak zadávali studentům, učitelům jazyků ze ZŠ nebo svým známým za polovinu ceny obvyklé na trhu. To se však neutají a Evropská komise si to nenechá líbit moc dlouho. Každý si pamatuje, kterým agenturám dal svůj životopis (a četná potvrzení o bezdlužnosti a ověřené kopie diplomů atd.) a co z toho měl.

Nepodporujme Potěmkinovy vesnice. Kdo chce zadávat překlady začátečníkům, je to jeho svaté právo, ale ať do spisu, jímž se uchází o tendr, dá jejich životopisy a ne životopisy jiných lidí.

Ponaučení 2: doložka o kvalitě není formalita


Překlady pro struktury EU jsou požadované v nejvyšší kvalitě. Jakkoli mnohé překlady na volném trhu bývají orientační, tady nejde o to, aby bylo textu jen rozumět. Překlady pro EU jsou velmi náročné na čas i na korektury. Jsou plné odkazů na jiné normy a texty v nich musí být ocitovány přesně, jinak se míjí účinkem. Navíc každé slovo má daleko užší právní definici, než jsou jeho obvyklé významy a to se musí všechno desetkrát ověřit. Znamená to tedy, že překladatel pracuje pomalu. Kdo o sobě tvrdí, že přeloží více, než cca 6 normostran (6 x 1500 znaků) za den, ten buď všechno nedohledal, nebo to po sobě nepřečetl, případně nespal a teď ho bolí hlava. Když člověk dělá nárazově sem tam nějaký překlad a pak dlouho nic, může akceptovat, že třeba jeden víkend omezí spánek, bude překládat do bezvědomí a pak si odpočine během týdne. Pokud ale má jít o pravidelnou činnost, nemůže být trvale přetížen. O kvalitě těchto půlnočních produktů ani nemluvě.

Také revize vyžadují kvalifikované korektory (a těm se musí zaplatit). To nestačí jen tak "skouknout".

Jinými slovy, překladatel pro EU nestrhne žádné rekordy. Kvalitní práce nejde rychle a program na podporu překladu nenahradí rešerše, ani korekturu.

Ponaučení 3: vydržet s dechem


Další významná charakteristika je ta, že smlouvy s Evropskou unií jsou uzavírány na čtyři roky. To je strašně dlouhá doba. Kdo podcení svoje náklady, riskuje, že nevydrží do konce smluvního období. O tom by mohlo vyprávět několik agentur, které utrpěly vítězství za nejnižší cenu.

Za uplynulé čtyři roky stoupla cena paliva o 25 procent, regulované nájemné zrovna tak. Podražila elektřina, plyn, daně, vstupné, zdravotní pojištění, jízdné, mléčné výrobky... To, co v roce 2003 ještě vypadalo jako přijatelné k uživení, už dávno nestačí. Původní smlouvy však běží dál a domluvené honoráře nelze nijak valorizovat.

Za cenu doporučených minimálních tarifů Jednoty tlumočníků a překladatelů můžete být nejlevnější, ale nemůžete čtyři roky dodávat kvalitní překlady.

Závěrem


Evropské struktury mají velikou potřebu překladů. Nicméně je to objem ohraničený, právě tak jako je ohraničený počet kvalitních překladatelů u nás. Sebevíce stran překladu mi nepomůže, pokud je bude dělat někdo jiný, pokud mi je budou vracet k předělání nebo pokud se z nich neuživím. A špatné rozhodnutí na začátku vede ke špatným koncům. Mějme to na paměti, až nás zase oslní vidina milionů eur na dosah.

Autorka je předsedkyní Jednoty tlumočníků a překladatelů