Nina Bosničová (28 let) působí jako projektová manažerka projektu "Fit pro změnu: flexijistota a genderová rovnost na trhu práce" v organizaci Gender Studies. Dva roky vedla projekt O rovnosti s firmami, který se zaměřoval také na motivování zaměstnavatelů k zavádění rovných příležitostí do firem. Dlouhodobě se zabývá problematikou firemních zařízení péče o děti a práce se zaměstnavateli. Vedle otázek genderu a rasy se zajímá o problematiku multikulturnosti. Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity získala doktorát v oboru anglická a americká literatura.
Online rozhovor
Dobrý den, ve Vašem rozhovoru v dnešní Kariéře mě zaujal výraz sdílený pracovní úvazek. Můžete mi tento termín, prosím, přiblížit? Děkuji.
Dobry den, jde o jeden pracovní úvazek, o který se dělí dvě osoby. V ČR dosud není tato alternativní forma práce příliš častá. Důvodem je, mimo jiné, i její organizační náročnost - dva lidé, kteří se o úvazek dělí, by měli být dokonalým způsobem sehraní - komunikačně i jinak.
Dobrý den, myslím, že problém rovnosti šancí a mužské přehlížení ženské práce bude trvat tak dlouho, dokud ženy coby matky budou své syny vychovávat podle tradic: toto je mužská práce a toto ženská, toto je mužská role a tohle ženská. Nemáte povědomí o nějakém nástroji (učební předmět ve škole, literatura, hra), kterým by se tohle dávno přežité výchovné působení dalo změnit? Děkuji za jakýkoliv nápad.
Dobry den, myslím, že zásadní v tomto směru je, jak píšete, výchova dětí v rodině a ve škole. Výchova by navíc měla být věcí nejenom matek, ale i otců. Ideální by bylo, kdyby osoba, která děti vychovává, sama nepodléhala genderovým stereotypům a nepřenášela je - vědomě či nevědomě - na vychovávané děti. Existují hry, které je ve škole možné s dětmi dělat na podporu genderového zcitlivění. V tomto směru doporučuji knihu Genderově citlivá výchova, kde začít? neziskové organizace Žába na prameni.
V pondělním rozhovoru se zmiňujete o manažerce, která dává svým dětem vzor pracovité a úspěšné ženy. To asi ale nemá manžela, protože moje zkušenost je jiná: jakmile jsem začala být v podnikání úspěšnější než manžel ve svém zaměstnání, zhoustla atmosféra v rodině tak, že pokud jsem se nechtěla rozvést, musela jsem přestat podnikat. Muži obecně špatně snášejí úspěch svých partnerek, jak potom chcete, aby podporovali své kolegyně? Myslím, že je to neřešitelný problém... Přeju pěkný den
Dobrý den, manažerku, o které jsem v rozhovoru mluvila, osobně znám a vím, že je šťastně vdaná a má dvě děti. Není tedy uplně fér přidávat jedné osobní zkušenosti obecnou a celospolečenskou platnost. Problém, o kterém píšete, výchází, dle mého názoru, z genderových stereotypů, tedy z představ o tom, jak má vypadat a co má dělat "správný" muž a "správná" žena. Stereotypy se formovaly dlouho a chvíli potrvá, než se je podaří nabourat. Důležité je začít s genderově citlivou výchovou už u malých dětí, abychom se alespoň zčásti vyhli tomu, co jste zažila Vy.
V úvodu článku je otázka: Co si mladí lidé myslí o postavení mužů a žen v práci? Co si teda myslí? Uvažují snad už jinak než jejich rodiče?
V rámci našeho projektu "Fit pro změnu" jsme s mladou generací realizovali kvantitativní on-line výzkum, z kterého vyplynulo, že mladí mají poměrně silné povědomí o fenoménu diskriminace, a že přemýšlejí o zakládání rodiny a jejím následném slaďování s pracovním životem. Tady se ukázal dost výrazný rozdíl mezi mladými ženami a mladými muži. Zatímco ženy by v budoucnosti rády rovnoměrně rozdelily svůj čas mezi starost o rodinu a pracovní život, muži si představují svou roli především jako živitele rodiny. Výstupy z výzkumu lze stáhnout na http://www.genderstudies.cz/aktivity/projekt.shtml?cmd[2828]=x-2828-2067197.
Dobrý den, co je ta ta flexijistota? A pak by mě taky zajímalo, jak se dají zaměstnavatelé motivovat k zavádění rovných příležitostí. Díky za odpověď.
Dobrý den, jde o nový termín Evropské unie, který pojmenovává ideální stav budoucí flexibilizace trhu práce za zachování základních sociálních jistot.Například - jednou z možných forem flexibilizace trhu je zvýšení množství částečných úvazku. Ty potenciálně můžou lidem, kteří tak pracují, přinést nejenom pozitivní,ale i negativní důsledky (nižší penze, často stejné množství práce jako u plného úvazku za nižší plat, nemožnost volně, v případě zájmu, přestoupit na úvazek plný). Flexijistota má zajistit minimalizaci těchto negativních dopadů.
Jednou z cest motivování zaměstnavatelů k zavádění rovných příležitostí do firemní praxe je jejich informování o nových trendech v personalistice a poskytování potvrzených argumentů o tom, že podpora rovnosti je nejen etickou, ale i profitabilní záležitostí.Mohu doporučit například studii organizace Catalyst "The Bottom Line."
Dobrý den,
jaké jsou vaše zkušenosti z práce s mladými lidmi ohledně různých představ o ženách a mužích? Někdy mám pocit, že jsou velmi stereotypní (například v hip hopové subkultuře je to podle mě markantní). Na druhou stranu mi připadá, že způsob komunikace teenagerů je dost odlišný od starších generací, takže je obtížné se k mladým lidem přiblížit. Jak to ve své práci řešíte?
Dobrý den, k Vaší první otázce viz moji odpověd výše k výzkumu s mládeží. Jinak, s mládeží teď pracujeme intenzivně v rámci projektu "Fit pro změnu". Pořádáme semináře a besedy pro střední, vyšší a vysoké školy.K oslovení mladé generace jsme také vytvořili sadu komiksů a videa k problematice sexuálního obtěžování a genderových stereotypů v práci a v rodině. Lze stáhnout na http://www.genderstudies.cz/aktivity/projekt.shtml?cmd[2828]=x-2828-2067197. S mladými se nám pracuje dobře - jsou otevřeni novým úhlům pohledu a nebojí se diskutovat.
Dobrý den, existuje příklad země, národa, popřípadě nadnárodní firmy, kde genderová rovnost funguje? Mám pocit, že pokud ano, tak jde celosvětově o ojedinělý úkaz...
Dobrý den, obecně se uvádí, že jako příklad nám v tomto směru mohou posloužit skandinávské státy. Moje zkušenost ale ukazuje, že, možná překvapivě, i jihoevropské státy (Itálie, Španělsko) mají spoustu zajímavých firemních iniciativ, kterými se lze inspirovat.V ČR v oblasti podpory genderové rovnosti výrazně vedou IT firmy, či banky.
Dobrý den, firemní (závodní) školky byly svého času běžnou záležitostí, pak se rušily, nyní se pracně reinstalují. Totéž se týká učňovského školství. Škoda, že neumíme využít z minulosti to dobré. V čem je ve firmách problém při zřizování firemních školek? Peníze? Personál? Nezájem vedení? Děkuji za odpověď.
Dobrý den, zásadním problémem je finanční nákladnost projektu firemních školek. Dále je složité dodržet přísné hygienické a jiné vyhlášky, které se na založení a provoz firemního zařízení péče o děti v ČR vztahují. Jeden z našich výzkumů navíc ukázal, že samotní zaměstnanci o existenci takových zařízení nemají často až tak velký zájem - upřednostňují umístění dítěte v obecných školkách v místě bydliště.
Ony genderové stereotypy, o kterých mluvíte, se asi hned tak vymýtit nepodaří, mají tisícileté kořeny. Což takhle cesta shora prostřednictvím zákonů? Nepomohla by k odstranění diskriminace na trhu práce legislativa?
Legislativa - evropské směrnice i české zákony - už jsou v této chvíli nastavené tak, že diskriminaci na základě pohlaví (nejenom) na trhu práce zakazují. Problém je, že ne vždy jsou zákony v praxi dodržovány. A případné pokuty udělované za jejich porušování jsou často až směšně nízké.
Myslím, že role muže jako živitele rodiny se projeví hlavně v době, kdy má manželku na mateřské. Takže tak docela se z této role vyvléknout nemůže. Navíc ne všechny ženy jsou ambiciozní a chtějí mermomocí budovat kariéru, spíše hledají partera, který je hmotně zajistí v mateřství i jinak. Co teda chceme vlastně měnit? Čí myšlení?
Jde primárně o to, aby lidé vědeli, že existuje i jiný životní styl, než jenom ten, který se řídí tradičními představami o rolích žen a mužů. Lidé by měli mít právo žít život podle svých představ. Osoby, které se rozhodnou žít jiný než tradiční genderový model, bychom neměli v žádném případě odsuzovat, ale jim spíše k naplnění jejich představ a cílů pomoci.
Ženy a muži se přeci nehodí na stejný druh činnosti stejně - jinak myslí, jinak vnímají atd. Umějí personalisté ve firmých či agenturách vyhodnotit, zda se na konkrétní pozici hodí více muž či žena? A mají se to kde naučit? Děkuji za odpověď.
O přijímání lidí do práce by nemělo rozhodovat jejich pohlaví (to je přímá diskriminace a je nezákonná), ale jejich kompetence. Ty nejsou podmíněny biologicky, ale sociálně.
