První žena, která po sedmnácti letech dokončila Velkou pardubickou: Martina Růžičková chce být kentaurem

Mezi prvními jí loni v Pardubicích přál Josef Váňa, s nímž ji kromě vášně pro dostihy spojuje i bezpočet zranění. I ona už měla zlomené všechny kosti v těle, páteř třikrát. A v hledišti jí držel palce její jezdecký idol a kamarád, legendární Peter Gehm, který jako jediný vyhrál Velkou pardubickou čtyři roky po sobě. Po pádu v běžném tréninku ale zůstal na invalidním vozíku.

Ani to Martinu Růžičkovou neodradilo. "Miluji rychlost a miluji koně a to se krásně snoubí. Raduji se vždy, když se vyhoupnu do sedla. Pořád nejsem nabažená. Jako mladá jsem si říkala 'už to dám', dnes mi zní v hlavě 'ještě to dávám'. To je možná lepší pocit. Pořád jsem schopna jezdit každý den s mladými holkami u nás ve stáji všechny koně. Nejsem zatím ani ve stadiu, že bych jim dávala problematičtější zvířata, naopak. Na ty se sápu sama. A ony mi je nechávají rády," svěřuje se žokejka ve své stáji v Pohoří nedaleko Jílového, kde má v tréninku pětatřicet koní.