Petr Otava, jeden z nejbarvitějších tuzemských miliardářů, v neděli zemřel. Podle serveru motejlek.com, který informaci přinesl jako první, byl hospitalizován poté, co zkolaboval. Podle dalších informací z jeho okolí měl již dříve problémy se srdcem, a tyto potíže ho tak zřejmě dohnaly i nyní.

Z byznysové scény každopádně ve svých pětašedesáti letech odešel muž, jenž symbolizoval podnikatelský rozmach, který s velkou dávkou divočiny panoval ­v 90. letech. A ze kterého nakonec vzešla úspěšná rodinná firma.

Zastřešující skupina jeho podnikání, MTX Group, kam patří obchodník s komoditami Metalimex, koksovny OKK, ale i Al Invest Břid­ličná či Měď Povrly, dosahovala v posledních letech ročního obratu téměř 30 miliard korun a hrubého zisku kolem miliardy korun.

Podle časopisu Forbes byl Otava 13. nejbohatším mužem Česka s majetkem 8,9 miliardy korun. A vzhledem k tomu, že se ve skupině angažovali i jeho syn Petr a dcera Simona, patřila Otavovým podle Forbesu dokonce první příčka na žebříčku rodinných korporací.

O byznyse bez iluzí

Mezi špičkami českého byznysu byl Otava nicméně zjevením spíše než svou výší majetku hlavně svým projevem a životním stylem. Na tenise nebo v salátovém baru svůj čas rozhodně netrávil. Cigarety si kupoval po kartonech a kávu po kilogramech. Oblékal se sice rád do značkových obleků, ale hodně dlouho se odmítal vzdát jako doplňku bílých ponožek v mokasínech. Nikdy ho prostě neopustila ostravská zemitost, v které vyrostl, i když už dávno žil a podnikal v Praze.

Mluvil slovníkem, ze kterého i otrlejším povahám červenaly uši. Zvláště když se při svém vyprávění dostal do varu, což se ostatně stávalo skoro vždycky. Vystihuje to i jeho výrok z přelomu století, kdy hodnotil situaci v tuzemském byznyse. Bez obalu tehdy prohlásil: "Vyhrává ten, kdo se pozvrací jako poslední."

Tuhle větu vyřkl Otava v době, kdy se vláda rozhodla neprodat ve veřejné soutěži těžební firmu Sokolovská uhelná, protože upřednostnila manažerskou privatizaci. Otava přitom spolu se svým tehdejším nerozlučným byznysovým partnerem Viktorem Koláčkem vlastnil přes Metalimex část akcií Sokolovské a usiloval o koupi celé firmy.

Jenže tenhle obchod nevyšel a oba muži navíc měli mít už zanedlouho úplně jiné starosti. Začala je totiž vyšetřovat policie kvůli podezření, že tunelovali tehdy ještě polostátní černouhelnou firmu OKD, v níž oba působili. Za údajné vyvedení 1,5 miliardy korun z ostravských dolů stáli nakonec před soudem, výsledný verdikt byl ale nakonec zprošťující.

Otazníky kolem OKD

Doly − to byl každopádně Otavův celoživotní osud. Jeho otec byl v dobách komunismu generálním ředitelem OKD, a tak i jeho kroky vedly po absolvování ekonomie do této firmy. Po revoluci z ní ale odešel. V roce 1998 se do ní vrátil jako spolumajitel a o šest let později z ní opět odešel, tentokrát jako miliardář.

HNBYZNYS NA FACEBOOKU

Byznysovou rubriku Hospodářských novin najdete také na Facebooku.

Na začátku 90. let se totiž spojil právě s Koláčkem, který šéfoval nově vzniklé firmě Českomoravské doly Kladno. Právě přes ni pak velmi spornou transakcí, kterou otec tuzemského kapitálového trhu Tomáš Ježek označil jako "podnikatelský incest", získali v OKD majoritu. V roce 2003 pak dokoupili od státu za 4,1 miliardy korun zbylý 46procentní podíl a již na podzim 2004 celou firmu prodali za více než 10 miliard finančníkovi Zdeňku Bakalovi (ten je zároveň vlastníkem společnosti Economia, která vydává HN).

Spor o to, jak výhodná, či nevýhodná tato privatizace byla, se táhne dodnes. Před soudem nyní pro změnu stojí dva manažeři státního Fondu národního majetku za to, že OKD tehdy Otavovi a spol. prodali příliš levně. Výsledek zatím není znám.

Každopádně když se OKD nedávno dostaly do velkých ztrát a vážných potíží, byl to Otava, kdo se objevil a "pomohl". Koupil si od nich strádající koksovny, které postavil na nohy, a spekulovalo se také o tom, že by v jeho rukou mohl skončit i některý z dolů. Tahle kapitola je ale zřejmě, stejně jako Otavův život, uzavřena.