Doba, kdy manažeři měnili práci každé dva roky či dokonce dříve, je pryč. Nejčastějším motivačním faktorem pro změnu zaměstnavatele kolem roku 2007 bývala výše platu. Dnes je žebříček hodnot jiný. Manažer zvažuje především stabilitu a reputaci společnosti, do které by měl nastoupit. Zjišťuje si pozici firmy na trhu, její finanční zázemí i vnitřní kulturu. Neméně důležité bývá z hlediska kandidáta do pozice ve firmě to, jak ji vnímá zákazník. Samotný proces hledání práce nebývá záležitostí několika týdnů, ale spíše měsíců. Není se čemu divit, manažeři dnes hledají práci nejméně na čtyři roky. Proto zvažují, jakou budoucnost mají produkty nebo služby, které firma nabízí.

Často se stává, že kandidát odmítne finančně zajímavou nabídku jen proto, že pozici nevnímá jako perspektivní nebo proto, že z dlouhodobého hlediska příliš nevěří firemním produktům či službám. Schopné manažery pak vedle nadějných vyhlídek firmy motivuje i možnost naučit se něco nového nebo získat větší prostor pro samostatné rozhodování. Dobře reagují rovněž na konkrétní popis toho, co od nich firma očekává v příštích dvanácti měsících a třech letech.

Pro stále více manažerů - a především manažerek - je důležitým motivačním faktorem také pracovní flexibilita. Žena-manažerka musí často zajistit nejen fungování svého pracovního týmu, ale i chod domácnosti a starost o děti. Proto velmi vítá možnost práce z domova nebo pružnou pracovní dobu. Zaměstnavatel tím přitom nijak netratí, právě naopak. Manažerku či manažera hodnotí podle dosažených výsledků, nikoliv podle hodin, které odseděli v kanceláři. Například pro ženy s malými dětmi bývá flexibilní pracovní doba mnohdy důležitější než výše platu. Firmu přitom takový benefit nestojí nic. Jde jen o to, aby správně nastavila hodnocení svých manažerů.

Petra Grabmayer
ředitelka headhunterské společnosti Pedersen & Partners ČR

"Manažeři dnes hledají práci, která pro ně bude zajímavá i po čtyřech letech."

Související