Takzvaná teorie efektivních mezd říká, že zvýší-li firma v určitém rozmezí mzdy nad běžnou úroveň trhu, může tím zvýšit svůj zisk. Důvodů, proč je tomu tak, je více. Vyšší mzdy mohou snížit fluktuaci a absenci, zvýšit pracovní úsilí či zlepšit pracovní morálku, přilákat lepší zaměstnance apod. Nejde přitom jen o teorii, ale o skutečnost, která byla ověřena v praxi.

FORDŮV EXPERIMENT

Jedním z prvých, kdo tuto teorii ověřil v praxi, byl Henry Ford, který v roce 1914 ze dne na den zvýšil mzdy svých dělníků na dvojnásobek.

Své bezprecedentní rozhodnutí komentoval slovy, že mu nejde o žádnou charitu, ale snahu "podpořit stabilní základy" podniku. "Podnik založený na nízkých mzdách nemůže být nikdy stabilní ani dlouhodobě úspěšný." V r. 1922 pak s odstupem prohlásil, že to byl jeden z nejlepších kroků ke snížení nákladů a zvýšení zisku, které kdy provedl.

Ford měl ke svému rozhodnutí vážné personální důvody. Přestože byl o práci v jeho závodech velký zájem, a to jak mezi nekvalifikovanými, tak i kvalifikovanými pracovníky, potýkala se jeho firma s vážnými problémy. Nešlo o nedostatek pracovníků, ale o chronicky vysokou fluktuaci a absenci podmíněné nízkou spokojeností zaměstnanců a náročnými pracovními podmínkami.

Práce u jeho montážních pásů byla zoufale monotónní. Vládlo zde navíc značné pracovní tempo a přestávky v práci byly jen krátké. Udržet zaměstnance u této práce po delší dobu bylo tak velmi obtížné. Fluktuace byla ohromná: v roce 1913 dosáhla úrovně 370 % ročně. K udržení zaměstnanosti na průměrné úrovni zhruba 13,5 tisíce osob tak musel Ford každoročně přijímat více než 50 tisíc nových zaměstnanců. Náklady na zaškolení nových osob byly proto přes poměrně jednoduchou práci jeho dělníků vysoké.

Stejně závažný byl i problém absencí. Továrny trpěly v průměru 10% absencí zaměstnanců denně, což znamenalo, že Fordovi manažeři museli každý den najít náhradu za 1300 až 1400 chybějících pracovníků. Noví zaměstnanci však většinou neměli potřebnou kvalifikaci ani zkušenosti.

EFEKT VYŠŠÍCH MEZD

Fordovo rozhodnutí mělo svá omezení. Týkalo se osob starších než 22 let, které v podniku pracovaly alespoň půl roku. Přesto bylo velmi odvážné. Pokud by se promítlo jen v růstu nákladů a nemělo žádný dopad na změny v chování zaměstnanců, snížilo by roční zisky Fordových závodů na polovinu. Ford musel proto svůj krok vysvětlit i svým menšinovým akcionářům, kteří se mohli ve snaze hájit své vlastnické zájmy obrátit k soudu.

Bezprostřední personální dopady rozhodnutí však byly dramatické. Míra fluktuace (na roční bázi) klesla postupně na "pouhých" 23 %. Výrazně (na 2,5 %) se snížila i denní míra absence. Zvýšení mezd se v růstu provozních nákladů pochopitelně promítlo. Vzestup produktivity a pokles nákladů fluktuace je však více než kompenzovaly. Fordovy zisky se tak zvýšily. Zatímco v roce 1913 představovaly přibližně 27 mil. dolarů, v roce 1915 to bylo již zhruba 40 mil. dolarů.

Fordovo rozhodnutí vyvolalo nevoli dalších zaměstnavatelů, a Ford je proto musel obhajovat před americkou Komisí pro průmyslové vztahy. Ve svém vystoupení uvedl, že denní produkce automobilů vzrostla o 15 %. Umožnila mu tak snížit počet zaměstnanců o 2 tisíce a současně i zkrátit denní pracovní dobu. Podle jeho údajů američtí ekonomové následně spočetli, že vzestup produktivity, kterého Ford svým odvážným rozhodnutím dosáhl, představoval zhruba 30 %.

Efekt vyšších mezd platí i dnes. Upozorňuje totiž na rozdíl mezi jednotkovými pracovními náklady a mzdovými náklady (či hodinovými mzdovými sazbami) firem, který občas manažeři dodnes podceňují. Důležitým faktorem ceny firemní produkce, a tím i její konkurenceschopnosti, jsou (především v pracovně náročných odvětvích) průměrné pracovní náklady, tj. náklady práce na jednotku produkce. Ty však nezávisejí jen na úrovni mezd, ale i na produktivitě práce a mimomzdových složkách personálních nákladů, například nákladech spojených s fluktuací. Snaha snižovat mzdové sazby na nejnižší možnou úroveň může tak být v důsledku dopadu nižších mezd na produktivitu či fluktuaci zaměstnanců drahá. Někdy se může se promítnout i v poklesu zisku.

Jan Urban
Consilium Group
Management Consultants