Školy papouškují učebnice a názory profesorů, a nevedou k tvůrčí práci, tvrdil Bacon. Sám hlásal přírodní vědu pracovitou, tvořivou a užitečnou. Stal obdivovaným a slavným, pocty a hodnosti se jen hrnuly. Dosáhl postavení nejvyššího úředníka v zemi. Pak však přišel náhlý pád. Byl obviněn z korupce, jež se nacházela běžně. Všude. Ale hodila se. Byl zbaven všech hodností a titulů. O vědu se však starat nepřestal.
Přírodní věda byla pro něj - a pro celou tehdejší společnost - hybatelem pokroku. Ostatní poznání bylo zařazeno velmi neurčitě pod pojem "morálky". Karel Marx nazval Bacona otcem moderní přírodovědy a shrnul jeho metodu do následujícího řetězce: fakta - analýza - srovnání - experiment - nové poznání.
V polovině 20. století oživil toto vědecké myšlení Joseph Schumpeter (narodil se v Třešti, avšak poté, co byl poslán do školy ve Vídni, už rodnou Moravu nespatřil). "Práci vědy" podával jako stálé nahrazování materiálních výrobních sil intelektuálními. Podle Schumpetera je třeba neustále "bořit" stávající kapitálové složení a "tvořit" nové, vyšší (creative destruction). To je reálná cesta k "inovaci" (není to tedy jakákoliv nová myšlenka).
Koncem 60. let rozeslal italský podnikatel Aurelio Peccei (Fiat a Olivetti) pozvánku známým podnikatelským a vědeckým osobnostem, aby se zúčastnily odvážného řešení globálních problémů. Tak začal působit Římský klub. Jeho první zpráva, nazvaná Meze růstu (Limits to Growth) vyvolala všeobecnou pozornost. Římský klub nadále působí, ale jeho ohlas je málo zřetelný. Myšlenka o úloze vědy ve společnosti je ovšem stále živá.
VZDĚLANOST NA ÚSTUPU
O tom, jak lze zvyšovat produktivitu práce lepší organizací, bylo již napsáno mnoho. Jak rozvrhnout čas, jak využít informací, jak pracovat ve skupině, jak kontrolovat postup, jak hodnotit vyhlídky na slibný výsledek i jak ukončit práci, jež nic neslibuje atp. Nám v tomto textu půjde o to, jak k růstu manažerského výkonu zužitkovat především nové společenské poměry.
Nic není pro vedoucího pracovníka důležitější než vzdělanost a znalost oboru. Jde o to, jak naplnit hlavu manažera rozvinutým poznáním, teorií, kombinační schopností, schopností spolupráce, odpovědností za dílo.
Zprávy z celého světa však jsou spíše varovné. Školy jsou stále méně náročné, vzdělanost ustupuje. Často jde spíše o vysvědčení a o titul. Jsou školy, kterým jde o počet studentů víc než o předanou znalost. Vysvědčení lze - nepřímo, někdy však i přímo - koupit. U nás uděluje titul MBA více než čtyřicet škol. Mohou mít dostatečnou úroveň?
Příští výzkumné a inovační týmy budou mezinárodní. Znalost angličtiny nebo dalších jazyků je naprostou nezbytností. Převážně národní přístup omezuje spojování mozků. Často k tomu vede i druhotná příčina, jako je státní přidělování peněz na výzkum a implementaci.
NOVÉ TECHNOLOGIE ROZŠIŘUJÍ MOŽNOSTI
Řadu prací navíc není nutné poskytovat lokálně. Například vyhledávací práce, výpočty, kreslení, regulované experimenty atd. Je známo, že britské banky si nechávají práce "back-office" zpracovávat v Indii. Současné technologie to umožňují. Prodlení bývá nepatrné.
Velké možnosti nabízejí ohromné informační zásoby. Některé školy nebo ústavy považují za zcela nezbytné prověřit a vyhodnotit sumu informací, kterými disponují, a výsledky tohoto hodnocení pak považují za dodatečný faktor ocenění možného vlastního úspěchu.
Zajímavá je také otázka hodnocení pedagogů. Jak dosáhnout v tomto směru objektivity. Za slibné jsou považovány pokusy, které proběhly v Kalifornii a ve Francii, kdy pět až šest profesorů nahraje zhruba dvacetiminutový výklad k určitému problému na DVD. Poté mohou studenti či odborníci diskutovat o rozdílech mezi nimi. Problém je, že mnozí pedagogové porovnání s konkurencí snášejí velmi špatně.
MANAŽER JAKO DIPLOMAT
V 70. letech překvapil Richard D´Aveni, americký profesor, který přednáší o strategickém managementu, svou knihou "Hypercompetition" (Superkonkurence). Konkurence se podle něj v následujících letech vystupňuje a mnohé výrobně obchodní jednotky nevydrží a zaniknou.
Po čase profesor D´Aveni svůj názor opravil: tím, kdo zanikne, budou malé jednotky; ty velké většinou přežijí, mají kapitálovou sílu, znalosti, umění řídit. Velké firmy si hlídají strategické okolnosti: tedy trhy, spojence, využitelné poznatky, návrhy nových výrobků, dohody a propojení, ziskovou míru, úrok, kapitál v investicích a v záloze (Richard D´Aveni: Strategic Supremacy: How Industry Leaders Create Growth, Wealth and Power through Spheres of Influence, 2001).
Státy budou muset rozebírat tyto "strategické okolnosti" a pomáhat vytvářet evropské, asijské, latinsko-americké i světové podnikatelské prostředí. Soudobá kapitálová spojení a přebírání podniků nasvědčují, že jinak budou - ovšem živelně - vznikat gigantická seskupení bez ohledu na jiné velké podniky. Příprava a vyzrávání manažerů pro takové mohutné celky se v některém ohledu bude podobat přípravě a vyzrávání státníků pro mezinárodní úlohy.
Co dobří manažeři nejvíce potřebují, to je vzdělanost a teorie. Nelze to ani dost zdůraznit. V programech MBA a v kursech pro manažery nelze pokud jde o kvalitu ustupovat. Patrně by se mělo zavést přísné přezkušování.
