Stohy publikací, které čerpají z vojenských zdrojů, dokládají, jak inspirativní pro management je armáda - od starověkého Mistra Sun Tze přes další velké stratégy a vojevůdce až po praxi a zkušenosti z elitních vojenských jednotek typu amerických Rangers či Navy Seals.

Kultura adaptability

Jedním z pojmů, který se vynořil v poslední době, je "kultura adaptability". Ve vojenství je klíčová. Ve Spojených státech existují již dokonce i MBA programy, které staví na tomto základě. Studenti se v jejich průběhu například zúčastňují zvláštních soustředění určených pro frekventanty vojenských akademií a přednášejí jim čtyřhvězdičkoví generálové.

Nejedná se o žádné kurzy přežití, tato móda už, zdá se, opadla. Budoucím manažerům tam vštěpují zásady, které vypadají vlastně zcela samozřejmě. Jako například to, že kroky lídra by se měly řídit zájmem a hodnotami celku, ne sledováním soukromých zájmů. Anebo další praktické poučky o tom, co je úkolem manažera:

Navázat kontakt s mužstvem: mít osobní kontakt s každým zaměstnancem.

Rozhodovat rychle: nečekat na stoprocentní dokonalost, ale nestřílet od boku.

Soustředit se na misi: definovat společný cíl, neusilovat o osobní zisk na úkor ostatních.

Formulovat strategický záměr: určit směr, ale dát lidem volnost, vyhnout se mikromanagementu.

Velení a vedení

Vojenské prostředí má svá specifika. A nejsou to jen ta, ke kterým "civilní" manažeři někdy toužebně vzhlížejí. Představa, že každý váš rozkaz bude bez odmluv splněn, je jistě lákavá. Je tady ale i druhá strana mince: odpovědnost velitele.

Učebnice Vojenský management I, vydaná Vojenskou akademií v Brně, doslova uvádí: "Velení jako specifická forma řízení může být uplatněno pouze mezi nadřízenými a podřízenými a je jednoznačně vymezeno zákonem, protože velitelské pravomoci, ale také odpovědnost, daleko přesahují pravomoci civilních manažerů. Voják v boji nebo výcviku není v roli zaměstnance, aby se mohl vyhnout nebezpečnému nebo namáhavému úkolu rozvázáním pracovního poměru a hledáním ,klidnějšího' místa na trhu práce. Velitel může k donucení podřízených použít trestů vyhrazených v civilní sféře pouze soudní pravomoci, ale současně nese i odpovědnost jak za splnění úkolu, tak za zdraví a životy podřízených, a to prakticky 24 hodin denně. V žádné obecné učebnici managementu nenajdeme návod, jak vysvětlit podřízeným vojákům, proč by se měli obětovat pro národní, nebo dokonce koaliční zájmy nebo proč by měli plnit namáhavé výcvikové úkoly bez dostatečného odpočinku nebo hygieny." S určitými výhradami autoři připouštějí, že velení je specifická aplikace managementu ve vojenském prostředí.

Osobnost a role velitele

"Výrazným specifikem řízení ve vojenském prostředí je postavení velitele," uvádí dále již citovaná učebnice vojenského managementu. Armáda, ať již demokratického nebo nedemokratického státního útvaru, je podle autorů založena na dvou základních principech:

přesně definované a legislativně určené povinnosti podřízeného splnit příkaz svého přímého nadřízeného;

striktně vymezené pravomoci a osobní odpovědnosti velitele za všechny procesy probíhající v podřízené jednotce.

Oba uvedené principy známé jako subordinace, resp. nedílná velitelská pravomoc, ve svých důsledcích vyúsťují v hierarchické uspořádání vojenských organizačních struktur. Osobnost velitele a jeho vlastnosti pak logicky hrají klíčovou roli.

Jak vyhrát válku

Přenesme se nyní na poněkud jinou, i když svým způsobem opět akademickou půdu. Polní maršál William Slim (1891-1970), válečný hrdina, nesmírně oblíbený velitel a pozdější generální guvernér Austrálie, ve svém projevu k budoucím důstojníkům na Royal Military Academy Sandhurst hovořil o pěti naprosto nezbytných vlastnostech, které jsou podmínkou úspěšného vedení v armádě. Na prvním místě uvedl odvahu, a to nejen ve smyslu schopnosti překonat fyzický strach z nebezpečí, ale i odvahu morální, která podle něj znamená "dělat, co považujete za správné, aniž byste si příliš lámali hlavu s tím, jaké následky to bude mít pro vás osobně". Výslovně přitom upozornil, že nemusí jít vždy o velké věci.

Pokud ale budeme zavírat oči před nutností dělat malá nepopulární rozhodnutí, protože se chceme vyhnout negativním reakcím, ztrácíme jistotu a tato odvaha se vytrácí.

K dalším vlastnostem, které se opakovaně objevují v motivačních projevech nejvyšších velitelů ze "staré školy", patří znalosti, síla vůle, iniciativa a integrita.

Také generál Maunsell dával před půl stoletím britským vojákům doporučení, která mají trvalou platnost. Některá mohou být i poněkud překvapivá:

Udržujte iniciativu. Vytvářejte si příležitosti a ihned je využívejte. Nečekejte, až přijdou. Buďte připraveni riskovat, ale nebuďte zbrklí. Znejte záměr svého velitele a jednejte v souladu s ním. Nečekejte na rozkazy. Nečinnost je vždy špatná.

Buďte loajální ke svým nadřízeným i podřízeným. Své názory vyjadřujte jasně a otevřeně, ale jakmile bylo učiněno rozhodnutí, podporujte je plně a zdržte se jakékoliv kritiky. Nikdy se neskrývejte za druhými, když se věci, za které jste zodpovědní, nezdařily.

Vyvarujte se žárlivosti, zatrpklosti a egoismu. Buďte taktní. Nikdy nevyhledávejte spory. Buďte uvážliví a uznalí, ale udržujte pevnou disciplínu. Nikdy nenařizujte svým vojákům to, co nejste připraveni provést sami. Nikdy nevydávejte zbytečný rozkaz. Nikdy nepřehlížejte nesplnění rozkazu.

Nikdy nepodléhejte strachu. Myslete na to, jaké nesnáze má nepřítel a jak je můžete využít. Pamatujte, že vítězí vůle.

Udržujte se v dobré kondici a postarejte se, aby v ní byli i vaši muži. Ovládejte své nervy a sledujte, jak jsou na tom vaši muži.

Mnohé z těchto rad zní jistě až příliš ušlechtile a naivně, ale fungují.

Polní maršál lord Harding, v 50. letech velitel generálního štábu britského impéria, ve svém projevu k nejvyšším důstojníkům v roce 1953 hovořil o mnoha formách vedení (leadership). Vedení na bitevním poli je přitom tím nejvyšším stupněm, protože podmínky, za nichž se uskutečňuje, jsou obtížné a nebezpečné. "Rád bych, abyste měli naprosto jasno o podmínkách, v jakých budete muset vykonávat vedení," řekl Harding. "Často budete unavení. Nejspíš vám také bude zima a budete promočení, hladoví a žízniví. Bude z vás stékat pot nebo budete mrznout. Nebudete přesně vědět, co se děje; nebudete přesně vědět, kde je nepřítel; zcela jistě nebudete vědět, co se chystá udělat nebo jaké má síly a prostředky. Možná nebudete vědět, kde jsou vaši vlastní lidé nebo co se chystají udělat oni. Stručně řečeno, musíte být schopni vykonávat vedení v podmínkách únavy a strachu, nejistoty a nedostatku informací, a často v izolaci."

Předpoklady úspěchu

To, o co se mohou opřít, připomněl důstojníkům, jsou faktory, které bychom dnes označili jako "netržní": kamarádství vojáků a jejich důvěra, tradice útvaru a vědomí povinnosti a služby královně a vlasti a nad tím vším vědomí povinnosti k Bohu.

Pokud jde o potřebné vlastnosti, bez nichž není možno na bojišti uspět, zdůraznil především naprosto dokonalou zdatnost tělesnou i duševní. "Jestliže vaše tělo nebude v naprosté kondici, abyste z něj mohli vyždímat i poslední gram úsilí, který je nutný k provedení úkolu nebo dosažení úspěchu - pak neuspějete."

Hned na druhém místě ale uvedl naprostou integritu. "Musíte být poctiví, nejen k sobě, ale i k mužům pod svým velením a k lidem, se kterými pracujete; poctivost a integrita je něco, kde nesmíte připustit kompromis, nemůžete zakolísat; pokud ano, ztratíte sebedůvěru a nebudete schopni vést."

Následuje odvaha, a to trvalá odvaha. Skoro každý podle Hardinga dokáže být statečný na pár minut, většina z nás se dokáže vzepnout k jednorázovému rozhodnutí nebo podstoupit krátkodobé riziko. Odvaha na bojišti však musí být trvalá, a to i tehdy, když ostatní kolem selhávají.

Další podstatnou charakteristikou je iniciativa. Pokud budete čekat na to, až se věci budou dít, ony se dít budou, ale nemusí to být to, co byste chtěli, a zcela jistě vám nepřinesou úspěch. Iniciativa znamená poznat, co je třeba udělat, a pak to udělat a dotáhnout až do konce.

Neotřesitelná vůle je pak tím, co člověka pohání.

Harding pak přidává ještě tři podstatné předpoklady úspěšného vedení. Jsou jimi znalosti, o které se člověk může opřít: znalosti techniky a zbraní, zdrojů, které má k dispozici, terénu, možné podpory, ale i vlastních lidí a jejich možností - a schopnost toto vše kombinovat a uvádět do souvislostí. Dále je to schopnost úsudku, která pramení ze znalostí, praxe a zkušeností.

A konečně týmový duch, protože úspěch na bitevním poli je koneckonců věcí armády jako celku složeného z mnoha týmů.

Závěr Hardingova projevu stojí za pozornost. "Jako britští důstojníci nikdy nebudete mít všechno, co chcete, ani všechno, co potřebujete. Někdy budou chybět lidé, jindy technika nebo to či ono nebude tak dobré či v takovém množství, jak byste si představovali. Může chybět munice, jídlo, voda či jiné nezbytnosti. Když tyto okolnosti nastanou, a to se během vaší služby bude stávat často, za války i v míru - existuje jediné heslo, a to je snažit se udělat maximum s tím, co máte. A nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávejte."

 

Připraveno ve spolupráci s časopisem Moderní řízení.

 

Bankéři ve West Pointu

Michael Useem, profesor managementu na filadelfské Wharton School, popisuje ve svém článku pro Harvard business Review (HbR 11/2010), jak účast skupiny bankéřů z jedné významné americké finanční instituce na kurzu ve West Pointu zcela změnila jejich náhled na to, co znamená korporátní leadership. Poté co jim byly vysvětleny principy vedení v armádě, byli tito vysoce postavení finančníci navlečeni do kevlarových vest a maskáčů a jako "jednotka" vystaveni náročnému fyzickému programu v terénu. Jejich řady postupně řídly, jak se dopouštěli chyb a následkem toho "hynuli" v akci. Mnohým teprve tato zkušenost otevřela oči. Jak konstatoval jeden z nich při závěrečném hodnocení - jaké se v armádě používá po každé misi, aby tu příští bylo možno provést lépe - v bance manažeři až příliš často bez hnutí brvou sledují, jak odpadají jejich kolegové, kteří se dopustí závažné chyby a příliš riskují. Mnozí tiše doufají, že jejich vlastní kariéra se díky tomu posune rychleji. Co ale je dobré pro jednoho, není dobré pro společnost. Až když bankéři viděli své kolegy "vyřazené z boje", došlo jim, že by měli fungovat jako celek a včas se vzájemně varovat, i když by kolegova chyba jim samotným mohla přinést užitek. Americká armáda v tom má jasno: heslo "mission first" se rekrutům vtlouká do hlavy od prvního dne.

 

"Může chybět munice, jídlo, voda či jiné nezbytnosti. Když tyto okolnosti nastanou, a to se během vaší služby bude stávat často, existuje jediné heslo, a to je snažit se udělat maximum s tím, co máte."