Práce zaměstnance v režimu konta pracovní doby má jednu podstatnou výjimku ze základních zásad zákoníku práce a to, že zaměstnavatel není povinen přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu stanovené pracovní doby (dle § 13 odst. 3 zákoníku práce). Tato výjimka však neznamená, že by zaměstnavatel neměl povinnost rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu před zahájením práce. V článku jsou dále uvedeny některé pro praxi důležité poznatky.
Rozvrh pracovní doby
Zákoník práce vymezuje pro uplatnění konta pracovní doby vyrovnávací období, které nesmí přesáhnout nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích a jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích (to znamená, že může jít o kratší období). Po ukončení vyrovnávacího období se posuzuje rozdíl mezi stanovenou týdenní pracovní dobou a odpracovanou pracovní dobou.
Zaměstnavatel zpracuje rozvrh pracovní doby týden před začátkem zvoleného období a to na celé toto období a zaměstnance s tímto rozvrhem seznámí. Při rozvrhování pracovní doby platí pravidla stanovená pro nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobu, jako např. délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. I v průběhu již rozvržené pracovní doby může dojít ke změně rozvrhu týdenní pracovní doby, tato změna však nesmí být učiněna tak, aby zahrnovala období kratší než 4 týdny po sobě jdoucí. Rovněž s touto změnou je zaměstnavatel zaměstnance povinen seznámit.
Práce přesčas
Práci přesčas je při kontu pracovní doby možné zjistit až na konci vyrovnávacího období. Práce přesčas je kladný rozdíl mezi evidovanou odpracovanou pracovní dobou zaměstnance (na účtu pracovní doby) a stanovenou týdenní pracovní dobou za vyrovnávací období. Pokud v jednom týdnu bude u zaměstnance rozsah práce vyšší, než činí stanovená týdenní pracovní doba, a v dalším týdnu bude nižší, bude v tomto týdnu předchozí vyšší počet hodin "jakoby spotřebován". Příplatky za práci přesčas lze proto zúčtovat až na konci vyrovnávacího období a není správné je připočítávat ke stálé měsíční mzdě.
Odměňování zaměstnance
Pro konto pracovní doby platí specifická pravidla pro odměňování. Aby nenastávaly výkyvy v odměňování, což by vyvolávalo nejistotu u zaměstnanců, byla zavedena tzv. stálá mzda. Stálá mzda náleží zaměstnanci ve vyrovnávacím období za jednotlivé kalendářní týdny nejméně ve výši 80 % jeho průměrného výdělku, případně vyšší, je-li takto sjednána v kolektivní smlouvě či ve vnitřním předpisu.
Na účtu mzdy, který musí zaměstnavatel vést, se vykazuje stálá mzda zaměstnance a dosažená mzda za kalendářní měsíc, na kterou vznikl zaměstnanci právní nárok dle pracovní, kolektivní či jiné smlouvy, mzdového výměru, apod. Pokud součet vyplacených stálých mezd za jednotlivé měsíce bude po ukončení vyrovnávacího období nižší než součet mezd, na které vznikl zaměstnanci nárok, je povinen zaměstnavatel takto vzniklý rozdíl doplatit. Zaměstnanci náleží stálá mzda i za dobu, po kterou zaměstnanec nepracoval, protože mu zaměstnavatel nerozvrhne v kalendářním měsíci pracovní dobu.
Zákon stanoví výjimku pro výpočet průměrného výdělku u stálé mzdy zaměstnance, kdy rozhodným obdobím je předchozích 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích před začátkem vyrovnávacího období.
Mzda při rozvázání pracovního poměru
Pokud během práce zaměstnance v kontu pracovní doby dojde k okamžitému skončení pracovního poměru (např. okamžitým zrušením, dohodou, apod.), provádí se vyrovnání a to stejným způsobem jako ke konci vyrovnávacího období (vyhodnocení výše nároku na mzdu a vyplacení souhrnu stálých mezd). Zákoník práce upravuje takové případy v ustanovení § 121 odst. 1.
Vyšetření nebo ošetření zaměstnance
Pokud má zaměstnanec rozvrženou pracovní dobu v den, kdy musí jít na ošetření k lékaři, jde o důležitou překážku na straně zaměstnance (dle nař. vl. 590/2006 Sb., v platném znění). U této překážky na straně zaměstnance náleží náhrada mzdy a je poskytováno pracovní volno na dobu nezbytně nutnou, pokud nebylo možné vyšetření nebo ošetření provést mimo pracovní dobu. Náhrada mzdy se poskytuje podle stejných pravidel jako u ostatních pracovních režimů (výpočet průměrného výdělku je vypočten z rozhodného období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí).
Zákoník práce upravuje konto pracovní doby v ustanoveních § 83 a § 84, § 86 a násl., § 120 a násl., § 345 odst. 4, případně jiných na ně navazujících.
Jana Holubcová
advokátka
