Vyplacení odstupného a zaplacení mzdy zaměstnanci za provedenou práci patří mezi základní povinnosti zaměstnavatele stanovené zákoníkem práce. K vaší poznámce o dlužné mzdě za měsíc březén však uvádím, že mzda za měsíc březen je splatná až v měsíci dubnu, ve výplatním termínu stanoveném ve společnosti vašeho zaměstnavatele. Není-li splatnost pracovní nebo kolektivní smlouvou, příp. vnitřním předpisem stanovena, dle příslušných zákonných ustanovení je splatná do konce měsíce následujícího po vykonání práce, tj. zde do konce měsíce dubna. Nesprávný je také vámi uváděný způsob ukončení pracovního poměru. V případě vámi uváděného důvodu se nejedná o výpověď dle § 56 odst.1 písm. b) zákoníku práce, ale jde o okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem dle § 56 písm. b) zákoníku práce, s nímž je spojen nárok zaměstnance na odstupné. V tomto případě jde o okamžité zrušení pracovního poměru, tj. neběží žádná výpovědní doba, zaměstnanec již dále nedochází na pracoviště a nevykonává pro zaměstnavatele práci a tudíž mu ani za tuto dobu nevzniká nárok na mzdu (jako při výkonu práce během výpověďní doby). Právní posouzení platného rozvázání pracovního poměru a způsobu jeho rozvázání a s tím související otázku vzniku nároku na odstupné nemohu takto bez znalosti přesného znění dokumentu, kterým k rozvázání došlo, a okolností, za kterých se tak stalo, posoudit.
Nevyplatil-li zaměstnavatel odstupné a/nebo mzdu za vykonanou práci, ačkoliv byl a je solventní (není v insolvenčním řízení), obecně považuji za praktický a nejrychlejší způsob vyzvat bývalého zaměstnavatele písemně ke splnění jeho zákonné povinnosti na vyplacení dlužné mzdy za provedenou práci a zaplacení odstupného, s uvedením lhůty pro zaplacení. Doporučuji také do výzvy uvést upozornění, že v případě marného uplynutí poskytnuté lhůty, aniž by byly zákonné nároky zaměstnance uhrazeny, obrátí se zaměstnanec s podnětem na příslušný inspektorát práce a dále že se bude těchto svých nároků domáhat cestou soudního řízení. Dopis doporučuji odeslat doporučenou poštou, případně s tzv. dodejkou/doručenkou, pro prokázání jeho doručení zaměstnavateli.
Nebude-li v poskytnuté lhůtě bývalým zaměstnavatelem odstupné a/ nebo dlužná mzda zaplacena, je možné se obrátit na inspektorát práce místně příslušný podle sídla zaměstnavatele – doporučuji osobní návštěvu a předložení kopie dopisu zaslaného bývalému zaměstnavateli s důkazem o jeho doručení. Inspektoráty práce ze zákona kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů v pracovně právních vztazích, včetně předpisů o odměňování a vyplácení náhrad zaměstnanců. Zároveň mohou uložit opatření k odstranění nedostatků a určit lhůtu k jejich odstranění, rozhodují o přestupcích nebo správních deliktech a případně též o uložení pokuty.
Nebude-li zaměstnavatel respektovat opatření uložené inspektorátem práce, lze se domáhat nároků žalobou k příslušnému soudu podle sídla zaměstnavatele v občanskoprávním řízení. V tomto řízení je možné vedle zaplacení dlužné mzdy požadovat i zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky a náhrady nákladů tohoto řízení.
Pokud zaměstnavatel nevyplácí mzdu či jiné finanční nároky více zaměstnancům, mohou podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. V případě prohlášení insolvence na zaměstnavatele jsou zaměstnanci, kterým nebyla vyplacena mzda a jiné zákonné finanční nároky, oprávněni obrátit se na místně příslušný Úřad práce s žádostí o vyplacení těchto dlužných částek. Zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele umožňuje při insolvenci zaměstnavatele uspokojit mzdové a ostatní nároky pracovníků ze státních prostředků, a to za dobu 3 měsíců. Zaměstnanec může na úřadu práce požadovat nejen mzdu (a to včetně příplatků za přesčasy, práci v noci, ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí), ale i odstupné a náhradu mzdy, které náležejí z pracovního poměru, nebo odměnu vyplývající z dohody o pracovní činnosti. Jiné než mzdové nároky (např. na náhradu škody, cestovní náhrady) se podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele neposkytují.
