Volně citovanými slovy samotného zákona je „zaměstnavatel z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců“ (§ 248 odst. 1 věta první zákoníku práce). Zaměstnavatel tedy předmětným právem kontroly v obecné rovině disponuje. Zda ze strany zaměstnavatele v konkrétních případech nedochází ke zneužívání tohoto práva (zejména k přesahu „nezbytného rozsahu“), to pro nedostatek bližších údajů nedokážu posoudit.
Podotýkám pouze, že zmiňované právo kontroly je omezeno i v jiném směru – věta druhá citovaného ustanovení požaduje, aby byly zachovány práva zaměstnance vyplývající z úpravy tzv. ochrany osobnosti (§ 11 a následující občanského zákoníku) a dále že eventuální osobní prohlídku může provádět pouze fyzická osoba stejného pohlaví. Zda jsou v konkrétním případě porušovány tyto normy, to opět pro nedostatek bližších údajů nedokážu bohužel posoudit.
