A navíc ve věku, kdy jsme dávno ze školy? To vše umožňuje privátní vzdělávací agentura AHA, kterou založila v roce 1993 PhDr. Alena Horáková, absolventka Fakulty žurnalistiky UK.

Paní doktorko, co Vás vedlo k založení agentury AHA PR Agency, s.r.o.?

Vystudovala jsem obor rozhlasová žurnalistika a během studií jsem pracovala v regionálních stanicích Českého rozhlasu. Krátce po studiích jsme s manželem založili rodinu, a tak jsem byla na mateřské dovolené se dvěma dětmi. Mateřská "dovolená“ se hodně protáhla - zůstala jsem doma osm let kvůli vážné nemoci mladšího dítěte. O návratu k novinařině jsem už neuvažovala. Těsně po sametové revoluci jsem nastoupila do zaměstnání v oboru vzdělávání. To mě bavilo a brzy jsem za podpory svého manžela založila vlastní agenturu. Chtěla jsem připravovat takové programy, se kterými se mohu ztotožnit, které mě samotné připadají zajímavé a potřebné. Ráda pracuji s lidmi, kteří jsou podobně naladěni a nadšeni pro stejnou věc. S řadou lektorů mě pojí osobní přátelství; vztah důvěry a dobré spolupráce je pro mě velmi důležitý. Navíc jsem cítila, že zájmové kroužky pro starší lidi - kteří ještě nejsou v důchodovém věku - u nás chybí.

Jak se rozvíjela činnosti agentury?

První roky činnosti agentury byly zaměřeny výhradně na organizaci vzdělávacích programů zahraničních studijních skupin, které přijížděly po roce 1989 do České republiky a zajímaly se o život u nás. Zajišťovali jsme pro ně přednášky o ekonomické a politické situaci, přednášky o ekologii, zdravotnictví a sociální péči, školství, kultuře a historii. S tím souvisely i exkurze do výrobních závodů nebo zemědělských farem, návštěvy škol, soudů, nemocnic a sociálních zařízení.

Takže různorodá činnost...

Ano. Zahraniční návštěvníci, kteří měli zájem o informace z České republiky, tvořili různorodé skupiny od středoškolských a vysokoškolských posluchačů až po odborníky z oborů právo, politika, výroba, zemědělství, ekologie, sociální a zdravotnická sféra nebo školství. Zajišťovali jsme programy jak pro studenty, dospělé v produktivním věku, tak i pro seniory. Postupně opadal prvotní masový zájem o návštěvu naší země se studijním programem, a tak jsme se zaměřili na domácí klientelu a zorganizovali jsme první otevřené kurzy pro veřejnost. Začínali jsme s tématem dějin umění, poté narůstal zájem o kurzy pro začínající manažery se zaměřením na etiketu, rétoriku a psychologii jednání.

Jaká byla - a v současnosti je - věková struktura vašich posluchačů?

Na Vaší otázku odpovím trochu obšírněji: již 13. rokem pořádáme "Kurz dějin výtvarného umění a architektury“, který se stal naší "vlajkovou lodí“. Desítka původních přednášek ze začátku 90. let se rozrostla na dvousemestrální studium. Tento kurz je zajímavý svým posluchačským složením - navštěvují jej všechny generace! Ta nejmladší skupina jsou většinou studenti gymnázií, kteří se chtějí připravit na vysokoškolské studium dějin umění, architektury či jiného uměleckého oboru. Co nás obzvlášť těší, je velký zájem střední generace, kterou tvoří posluchači v produktivním věku. Právě studenti po padesátce, kteří mají umění či architekturu jako svůj koníček, tvoří aktivní lidé. Z našich zkušeností víme, že právě lidé nad 50 let se rádi dále vzdělávají - věnují dostatek času doplňování znalostí a vědomostí - jak z historie výtvarného umění a architektury, tak z dalších oborů.
Konkrétně kurzy o výtvarném umění prošlo několik stovek spokojených posluchačů a věřím, že zájem o dějiny a umění bude trvat i v příštích letech. Po letech, kdy jsem agenturu vedla sama nebo pouze s asistentkou, se ke mně přidal i můj manžel, a tak jsme se postupně rozrostli na společnost s r.o. Nyní máme široké portfolio programů - od manažerských kurzů přes tréninky rétoriky, komunikace, prezentace a argumentace přes osobní rozvojové kurzy z oblasti psychologie až po mediální tréninky. Například rozsáhlý projekt "Řečnická škola“ komplexně připravuje absolventy v řečnických, komunikačních a prezentačních dovednostech s předními odborníky a mediálními experty. U nás si může zájemce vybrat od tréninků zaměřených profesně až po zájmové semináře a kurzy osobního růstu.

Co nabízí vaše agentura pro "žáky“ nad padesát?

Naše kurzy - které nejsou věkově ohraničeny - navštěvují právě "žáci“ od nejmladších po seniorské skupiny. V našich učebnách se proto čerpají informace mladší se staršími a nás těší, když vidíme, jak se studenti přátelí i mimo kurzy; když si poskytují informace o přednáškách a chodí na společná setkávání. Nemáme proto speciální kurzy pro posluchače ve věkové kategorii 50+. Myslím, že to není otázka věku, ale osobního pocitu a potřeby se vzdělávat, ať už profesně nebo osobně.

A jak se lidé ve věku nad padesát let vzdělávají?

Nemohu mluvit obecně, ale pouze ze zkušenosti z naší agentury. Záleží na tom, zda a jakou mají motivaci a jestli navštěvují kurzy ze své vlastní vůle a nikoliv proto, že je na ně vyslal nadřízený. Lidé ve vyšším produktivním věku, kteří nepodceňují celoživotní vzdělávání a osobní rozvoj, se vzdělávají většinou pro svůj profesní růst nebo pro nové pracovní zařazení. Pokud se vzdělávají starší lidé v oblasti zájmových kurzů, tam jednoznačně vyhrává jejich osobní zájem nebo někdy také doporučení jejich nejbližších. Často se ozvou děti nebo vnoučata s tím, že chtějí maminku nebo babičku přihlásit do kurzu, zaplatit jim kurzovné jako dárek.

Na které kurzy se nejvíce hlásí tato skupina lidí?

Posluchači nad padesát let (možná spíše nad padesát a starší: v důchodovém věku) nejčastěji vyhledávají kurzy dějin umění, dějin hudby, případně také základy grafologie. Jedná se většinou o zájmové kurzy. "Starší“ posluchači kolem padesáti let jsou i na kurzech rozvoje osobnosti, manažerských a komunikačních dovedností, např. asertivity, psychologie jednání, efektivní komunikace nebo prezentační dovednosti. Důvodem, proč manažerské nebo rozvojové kurzy vyhledávají, je jak jejich osobní potřeba se neustále vyvíjet a zdokonalovat své dovednosti, tak jsou někdy vedeni nutností rekvalifikace či očekávané změny zaměstnání.

Jací jsou studenti po padesátce?

Možná se někdy zapomíná na fakt, že řada lidí nad padesát let žije v dnešním světě úplně jinak, než generace jejich rodičů. Jsou velmi aktivní, mají před sebou řadu let v zaměstnání, mnozí si vybudovali úspěšnou kariéru a nemají pocit, že patří "do starého železa“. Sportují, mají koníčky, vzhledem k odrostlejším dětem mají více času na sebe a mohou do sebe investovat. Koneckonců i já a můj manžel, který se mnou agenturu již několik let vede, jsme ve věku nad 50 a nepřipadáme si jako nějaká speciální skupina. Naopak - jezdíme na kolečkových bruslích, na kole i na motorce, cestujeme, vzděláváme se. Sami se také účastníme některých našich kurzů jako posluchači a nepřipadáme si vůbec jako "dinosauři“.
Myslím, že pro vzdělávací akce je potřebné věkové rozvrstvení účastníků. Ti starší mohou mladším předat své zkušenosti a od mladých se naopak naučit novým poznatkům. Výměna zkušeností nemusí být generační, ale je určitě pestřejší, když se na tréninku sejdou jak mladší, tak i starší účastníci.

A na závěr se vás zeptám: jaké máte zkušenosti s lidmi 50+?

Nejvíce zkušeností máme s posluchači kurzu dějin umění a architektury nebo podobně zaměřených přednáškových cyklů. Tito posluchači (přesněji řečeno hlavně posluchačky) jsou dochvilní, kurzy navštěvují pravidelně a málokdy vynechají, a když už, tak se dopředu omluví a zajímají se o to, co jim uteklo nebo co se bude probírat příště. Sledují i další nabídky podobně zaměřených kurzů a často pokračují ve studiu v dalších ročnících nebo jiných zajímavých přednáškových cyklech. Zkrátka, pokud jsou u nás spokojeni, jsou velmi "věrní“. Mnoho z našich absolventů vypracovalo mimořádné seminární práce na vybrané téma. Absolventi právě na závěr studia získají kromě certifikátu i osobní zhodnocení své seminární práce a případná doporučení dalšího vhodného studia či doporučené literatury od autority, která je renomovaným odborníkem ve svém oboru. Seminární práce našich absolventů archivujeme a máme již poměrně "bohatou“ sbírku prací, z nichž mnohé si nezadají ani s odbornými pracemi na úrovni diplomových či doktorandských studií.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně spokojených studentů.

Mgr. Věra Hloušková, Třetí kariéra