Jan Mühlfeit se narodil roku 1962, vystudoval informační technologie na ČVUT v Praze. V Microsoftu začínal roku 1993 v Praze jako manažer marketingu. V roce 1998 povýšil na šéfa české a slovenské pobočky, o dva roky později na regionálního ředitele pro střední a východní Evropu a loni na viceprezidenta pro oblast Evropy, Středomoří a Afriky. Stal se tak prvním manažerem střední a východní Evropy, který zastává tak vysokou funkci v některé z velkých světových firem. Je ženatý a má dceru.

Jak se žije manažerovi v Microsoftu?

Osobně velice prožívám, že se účastním něčeho, co se zapíše do dějin lidstva. Digitální revoluce je opravdu něco historického. My starší, mně je dnes 41, pravděpodobně tak úplně digitální nebudeme. Dost drsně to tady řekl maďarský ministr školství, podle kterého učitelé působí v elektronizaci vzdělávání jako firewalls, zábrana spojení.

Vím, že schopnosti lidí ve východní Evropě, v Řecku, které mám taky na starosti, nebo v baltských zemích, jsou na hodně vysoké úrovni. Výsledky těchto zemí však nejsou přesvědčivé a informační technologie mohou sehrát roli katalyzátoru. Internet a všechno další, co tvoří digitální společnost, však může přinést jak srovnání startovní čáry, tak naopak větší rozdělení společnosti. Maďarský ministr mne zaujal také úvahou, že bychom neměli připustit, aby vznikla nová, digitální zeď mezi Východem a Západem.

Sám si myslím, že pokud jde o firmy a velké instituce, východní Evropa se zatím nemá za co stydět. Ale pokud jde o investice do školství, není moc takových zemí, jako je Maďarsko, kde prostě učitelům zvedli platy o 50 procent a dali jim daňové úlevy na počítače. To byl velice moudrý tah, který dlouhodobě podpoří konkurenceschopnost země.

Dá se takový kolos vůbec uřídit, nebo je lepší na to nesahat?

Pokud jde o Microsoft, je to kolos a roste nevídaným tempem. Když jsem před jedenácti lety začínal, byly nás tam tři nebo čtyři tisíce, dnes je to 56 tisíc lidí. Největší nárůst zaměstnanců nastal za Steva Ballmera, tedy během posledních dvou tří let. Ale stále tomu udávají tón lidé, kteří jsou organizováni do relativně malých týmů.

Jak dlouho ve firmě vydrží?

Pravidelně měříme zdraví organizace, Organisational Health Index. Klademe lidem 110 otázek, zejména, jak jsou spokojeni s vedením firmy a s tím, co dělají. Když padne otázka, jak dlouho chtějí u firmy vydržet, většina odpovídá 5-10 let nebo více než 10 let.

Znovu, dá se to uřídit?

Firma s největší kapitalizací na světě je jistě kolos, ale myslím, že ji řídíme docela efektivně. Přesto děláme každý rok až dva reorganizaci, protože trh se velice hýbe.

Reorganizace jakého typu?

Tak třeba v české a slovenské pobočce, podobně jako v dalších větších, jsme teď daleko víc propojili lidi, kteří produkty dělají, s lidmi, kteří je nabízejí, dělají servis a reprezentují tedy zákazníky. Což v minulosti nebylo. Developeři něco vyvinuli, dali to lidem do pole, kteří to prodávali, dostávali od zákazníků feedback a ten se někdy dostal k developerům, někdy ne.

Kdo jsou zákazníci na vaší úrovni, s kým musíte teď jednat osobně?

Minulé dva roky jsem se denně staral o svých 28 zemí, aby všechno jelo, ale dnes mám na taková jednání daleko víc času. Předtím jsem strávil se zákazníky tak 35-40 procent pracovní doby, teď je to 70-80 procent. Moji zákazníci jsou většinou CEO, generální ředitelé bank, telekomunikačních firem, výrobních podniků nebo ministři informačních technologií, školství, vnitra. Tam, kde jsou informační technologie zařazeny výš v agendě vlády, jednám s předsedy vlád a prezidenty. V poslední době jsem se setkal s bulharským premiérem, předtím s rumunským prezidentem.

O čem spolu jednáte?

Obyčejně je zajímá, kam IT jde a co se děje v ostatních zemích. Typická otázka je, jak může IT napomoci konkurenceschopnosti země. Typická otázka ministra financí je, co má dělat, aby přišlo více zahraničních investic.

Jaká je typická odpověď?

Typická odpověď? To, co dělá vláda, by mělo být transparentní. A samozřejmě by to mělo obsahovat daňové úlevy. Co investora dále zajímá, jsou vytrénovaní lidé, tedy intelektuální kapitál za rozumnou cenu, a jasná pravidla hry, aby byl byznys předvídatelný. Když jim dnes řeknu, že garance daňových úlev je na 5 let, tak se to za rok nesmí změnit.

A co touhle odpovědí prodá Microsoft?

To je dlouhodobější strategie, protože v zemích, kde jsou zahraniční investice, investoři usilují taky o to, aby se používal legální software. To je také případ Česka, Maďarska nebo Polska. Dokonce i v Rusku je ohromný progres. Druhou věcí je, že většina velkých firem chápe nezbytnost investic do IT. A třetí věc, pokud je to investice do nějaké náročnější výroby a nejsou to jenom nějaké levné ručičky, pak to přináší celkový nárůst ekonomiky a zase jsou větší investice do IT.

Třeba ČR investuje 3,9 procenta hrubého domácího produktu do IT, což je jeden z nejvyšších poměrů takových investic v EU. Samozřejmě HDP není tak vysoký, ale klobouk dolů. Češi mají hrozně rádi technologie. Když se však podíváte, jak se zvyšuje produktivita práce, tak to zatím neodpovídá těm investicím. To je chyba průmyslu IT včetně Microsoftu. Musíme našim zákazníkům pomoci, jak ty technologie používat.

Tím se dostáváme k tomu, které první tři otázky mi zpravidla pokládají vedoucí činitelé vlád nebo generální ředitelé. První se týká bezpečnosti, druhá produktivity a třetí, co mohou udělat pro větší konkurenceschopnost své organizace. Zatím je rozpor mezi vývojem technologií podle Moorova zákona, kdy každých 18 až 24 měsíců přichází násobně silnější mikroprocesor, a tím, že lidé se to učí používat mnohem pomaleji, po malých krůčcích.

Na co se ptají ministři školství?

Ministři školství se ptají na nejlepší praxi v ostatních zemích, co se dá dělat. Následuje vyjednávání o rozumných cenách a my máme pro školství velice výhodné ceny. Trošku mě mrzí, že v Čechách se zastavil projekt Internet do škol.

Ale zrovna tam narazil právě na ceny...

Neznám detaily té věci. Mne mrzí, že zatímco v Maďarsku je jasná vize, v ČR se projekt zastavil. Ale zpátky k tomu, co se ptají ministři školství. Třetí věc je to, co tady řekl maďarský ministr - já bych to neřekl tak naplno -, že učitelé jsou firewalls. Jde o to, jak motivovat učitele, aby se sami přeškolili. Jedna věc je naučit děti, jak se zachází s Wordem a Excelem. To prostě budou umět. Ale druhá věc je vize celkové proměny procesu výuky, e-learning.

V celé Evropě, nejen v té východní, se zatím systém nezměnil od časů Marie Terezie a je postaven na memorování jednoho faktu za druhým, masírování levé mozkové hemisféry. E-learning by měl spočívat v tom, že fakta se studenti učí na webu a čas setkání s živým učitelem využívají k tomu, aby se ptali a aby se na seminářích přemýšlelo. Jedna věc je tedy nahrnout technologie do školství a druhá věc je udělat zásadní změnu, která se neudělá technologiemi.

Na co se ptají ministři vnitra?

To je dnes jednoduché. Na prvním místě je bezpečnost a následují povinnosti, které přinese členství v EU. Musí změnit hraniční režim podle schengenských kritérií, musí zavést systémy pro celní službu a spoustu dalších věcí. Ptají se proto na nejlepší zkušenosti a co v tom může Microsoft dělat. Uvedl jsem celnice - tak třeba v Rumunsku je to největší z projektů dělaný na technologii .NET, která využívá univerzálního formátu XML. Vybudovali jsme jej během 3 měsíců a je to dobrý příklad toho, jak je připravena země, která jde do Unie až ve druhé vlně. Některé západní země to ještě nemají. Pokud jde o bezpečnost, velký šlágr je teď e-police, mobilní zařízení, které umožní člověka zkontrolovat on-line na ulici. Pak jsou to produkty, které zajišťují bezpečnost velice citlivých dat, která tato ministerstva obsluhují. A nakonec taky harmonizace předpisů a práv podle schengenské dohody, na které se podílí vedle ministerstva vnitra i ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo financí.

Jak postupuje zveřejňování vnitřního kódu operačního systému Windows?

S hrdostí v hlase mohu říci, že to začalo v mém regionu. První země, kde jsme to loni se Stevem Ballmerem udělali, byla Ruská federace. Microsoft podepsal smlouvu o sdílení kódu současně s NATO a s Ruskem. Je v tom symbol, že bariéry už opravdu padly. Dnes je ve východní Evropě několik dalších zemí, které o to projevily zájem, včetně ČR. Nejde jen o to dát kód k dispozici. Windows mají 45-50 milionů řádek, a tak se musí také vytrénovat lidé v governmentu, což je velká investice. Musíme dát vládám i naše specialisty, aby s tím mohly pracovat a něco jim to přineslo. Při implementaci těchto dohod zpravidla spolupracujeme s institucemi, jako je třeba v Čechách Národní bezpečnostní úřad.

V NATO už tento cyklus proběhl, už tam jsou experti?

V NATO probíhá školení.

Kdo je rychlejší NATO, nebo Rusko?

NATO i Rusko jsou na stejné úrovni. Vezměte si, že budete zkoumat 50 milionů řádků, řádek po řádku, jestli je to vlastně dobře. Není moc těch, kteří to umějí. Lidí, kteří ve světě vyvíjejí produkty na bázi Windows, je asi 3 až 5 tisíc. Vývoj zabere 60 procent, testuje se tak 40 procent času. Mimochodem všechny produkty, nejenom Microsoftu, jsou teď mnohem bezpečnější. Rumunsko je známo tím, že má nejvíce hackerů, a teď si představte, že tam zavedli portál pro elektronická výběrová řízení (e-procurement). Zaznamenali už 300 000 útoků na tento portál, ale když se technologie správně implementuje, funguje to i v zemi s takovým počtem hackerů, jako má Rumunsko. A to už portál užívají po dva roky.

Jak vlády ten zdrojový kód využívají?

NATO nebo Rusko pracují s citlivými informacemi a musí si tam být stoprocentně jisti, že v operačním systému nejsou žádné díry, žádná zadní vrátka. Zájem je jak z východní, tak západní Evropy, což svědčí o tom, že je to krok správným směrem. Teď Microsoft nabízí Windows, ale jsou zákazníci, kteří by chtěli mít zdrojový kód také kancelářského balíku Office. Jsme otevřeni myšlence, že se o tom můžeme někdy v budoucnosti bavit, i když to v tuto chvíli nenabízíme.

Jaká je úspěšnost absolventů českých vysokých škol, kteří se ucházejí o práci v centrále Microsoftu v Redmondu nebo v jeho prestižním výzkumném centru v Cambridgi?

To má dvě stránky. Myslím, že jejich úspěšnost je na stejné úrovni jako úspěšnost lidí z východní Evropy v Redmondu, to znamená vysoká. Působí tam 1000 nebo 1200 developerů z východní Evropy. Česká komunita však čítá jen kolem 30 lidi. To je dáno také tím, že prostě čeští studenti nejsou moc mobilní. Druhá věc, v IT jsou v ČR ceny na stejné úrovni jako v Americe nebo v západní Evropě. Když jsem byl před 3 roky s Václavem Klausem na Invexu, zeptal se mne nějaký německý novinář, co budeme dělat, až Německo začne nabízet 20 tisíc zelených karet pro experty z IT. Nebojíme se, že nám prostě všichni ujedou? A já jsem říkal, že bude málo expertů, který půjdou z ČR do Německa. Zrovna jsem se minulý týden bavil s partnery a ti říkali, že když teď budeme v Unii, velké firmy jsou tady a tady je větší šance než v západní Evropě. Jinak si myslím, že Češi, kteří odešli, jsou docela úspěšní. Dokonce špičkoví. Patří k nim jeden můj spolužák, jmenuje se Peter Koukol. Teď už je vlastně Američan, protože emigroval v roce 1983 a mluví skvěle anglicky. Bill Gates o něm řekl, že je to jeden z 10 nejlepších programátorů na světě.

Kolik času věnujete své elektronické poště?

Dnes večer budu do 23.00 psát odpovědi, co se musí udělat do druhého dne. Když jsem v letadle, mám ještě přihrádku s poštou na pozdější termín. Ono se to nezdá, ale když je někdo v pozici generálního ředitele nebo viceprezidenta, tak musí vědět ze všech krabiček něco. A tak musí být člověk na všech seznamech, kam se něco rozesílá i z nižších úrovní. A nemáte žádný executive summary. Takže asi před rokem jsme iniciovali, že dnes máme PCMCI kartu, to je jako harddisk, a když ji mám zapnutou, doplňuje se novými informacemi. Mám tam třeba vše o e-governmentu, ale když si řeknu, že na to mám jen pět minut, mohu jít jen tak a tak do hloubky. Pracuje on-line, a když jsem v letadle, je offline. Tuhle jsem jel do maďarské banky, a tak jsem potřeboval nějaké vzorové případy. Dělali e-banking, tak jsem dal dotaz na e-banking a hned vím o všem, co je v regionu. Ale co je třeba v Singapuru, to nevím. Člověk nemůže mít všechno. Tak se snažím mít v týmu vždy někoho, kdo mi přikryje záda, když jde o detaily, abych nepropásl něco důležitého. V Microsoftu, když někomu napíšete e-mail, tak je to prostě závazné.

Když na Microsoft vytáhli firemní e-maily u soudu, bylo to asi pěkně nepříjemné?

Musíme si dávat větší pozor, o čem se mluví a o čem se nemluví. Tohle to je prostě těžké. Dnes se používá ve světě byznysu spousta válečnických pojmů. Ačkoli naše konkurence je používá zcela běžně, tak na Microsoftu to lidem prostě vadilo. Já si myslím - i když nám to ublížilo -, že je to správné. Transparentnost a dobrá správa jsou to jediné, co dává byznysu dlouhodobost. Jinak vám lidi nebudou věřit. Jako ono známé: "Podepíšu tuhle smlouvu, když za to dostanu nějaké procento." To prostě neexistuje. Nebudu tu pobočku jmenovat, ale v jedné z mých poboček se to stalo zhruba před šesti týdny. Byl tam nový člověk, byl tam asi měsíc, přišel a řekl: "Potřebujeme tohle a musíme udělat takový deal." Trvalo mi 30 vteřin a toho člověka jsem vyhodil po telefonu. A udělal jsem z toho veřejnou věc, protože tohle prostě nejde. To jsou věci, které do byznysu nepatří. Můžete mít dlouhodobý vztah se zákazníkem, jen když on je úspěšný a jeho firma je taky úspěšná. I s nějakou zemí.

Potřebujete bohatnoucí klienty?

O tom to je.

Kdy dostáváte nejlepší nápady, před usnutím, ráno, při rozhovoru?

Při běhání. Musím říci, že sport je pro mě droga. Třeba dnes mám patnáctihodinový den. Tohle by měli lidé dělat jako vrcholový sport, ale není to sprint, je to běh na dlouhou trať. Podle toho musí být i životospráva, výživa. Teď jsem čtyři dny neběhal, zase jsem plaval, ale dnes už jsem musel jít běhat, abych se dostal ven. A tam dostávám nejlepší nápady.

Dost zápasím s tím, jak si udělat v práci dostatek času na to, abych mohl přemýšlet. Jedu třeba do Mnichova a mám v programu čtyři volné hodiny, kdy bych mohl jen přemýšlet. Jenže lidé to vidí jinak, chtějí využít toho, že přijel někdo z vrcholového vedení, a chtějí se mnou mluvit. Já je chápu. Je prostě těžké najít ten balanc. Chci být se zákazníky. Nejlepší nápady dostávám od zákazníků nebo od partnerů. To se nevyčte někde v knihách. Takže když má člověk dost času na přemýšlení, zase nedostává tolik podnětů. Já třeba dělám to, že když máme schůzi vedení, tak se snažím tyto podněty dostat do hlav dalších lidí, aby to fungovalo.

Steva Ballmera zaujalo, jak se nám daří v Rusku, a tak mne požádal, abych sepsal dokument o strategii pro emerging market na celém světě, a tím myslíme Čínu, Brazílii a Indii. Teď na tom pracuji se svými lidmi. Někteří jsou z Jižní Ameriky, další z Asie, a tak je to fantastická příležitost, každý máme svoji kulturu atd. Ale když to přeženu, tak to dělám hlavně v sobotu a v neděli.