Absolventka pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Jitka M. (25) patřila již v průběhu studia k nejnadanějším. Nespokojila se jen s přednáškami a semináři, vyrazila taky na půlroční stáž do Belgie, aby se zlepšila v jazycích a rozšířila obzor. Když však přišla na praxi do školy, měla smůlu. Nikdo jí neporadil, jak zvládnout zátěž první školní inspekce. Dopustila se řady chyb, byla negativně ohodnocena. Mladá učitelka se s tím nedokázala vyrovnat, a když se taky zamyslela nad svou výplatou, šla dělat něco jiného.
To je jen jedna z příčin, proč školy přicházejí o mladé talenty. Je jich však víc. Ředitelé škol si často stěžují na úroveň absolventů pedagogických fakult, ale kritika míří spíš na jejich pedagogy, kteří učí stále stejně 20, 30 let a nejsou schopni připravit absolventy pro moderní praxi.
Naprostá většina absolventů pedagogických fakult taky nenastupuje do škol. Na druhý stupeň základních škol jde učit, podle Ústavu pro informace ve vzdělávání, nanejvýš každý desátý. O kantořinu nemají zájem především učitelé cizích jazyků a odborníci na informační technologie, ale vysoký odpad je prakticky ve všech oborech. A tak v malých městech a obcích vypomáhají důchodci nebo "jazykáři", kteří mají jen jednu lekci předstihu před svými žáky. Není divu, že průměrný věk pedagogů v českých školách se pohybuje mezi 45 až 50 lety.
V kantořině nakonec zůstávají jen lidé, kteří se spokojí s nízkými platy. Jsou to buď fandové, nebo špatní učitelé, kteří odmítají na sobě pracovat. Ty by totiž jinde nikdo nezaměstnal. Nedocenění dobří učitelé cizích jazyků se snadno uchytí v soukromých či jazykových školách a specialisty na moderní technologie žádná škola nezaplatí.
O PENĚZÍCH A NEJEN O NICH. Tarifní platy se zvedly, dotace školám nikoli, a tak ředitelé, aby mohli zaplatit tarify, ořezali osobní odměny.
"Jsem ředitelem od roku 1997, každý rok slýchám o navýšení rozpočtu, ale situace je stále horší. Zvlášť teď, když už školy nemají možnost komunikovat se zřizovatelem přímo, jako tomu bylo v dobách, kdy spadaly pod okres," rozhořčuje se ředitel Základní školy ve Slavičíně Petr Navrátil. Zvýšené základní mzdy vyplácel tak, že díru zalepil z nenárokových složek platů učitelů, ale pak nezaplatil přesčasy a osobní ohodnocení.
Na přesčasy nemá ani zástupce ředitele základní školy s rozšířenou výukou tělesné výchovy ve Zlíně Zdeněk Sasín.
"Vede to ke snižování počtu volitelných předmětů, zvlášť ve školách s rozšířenou výukou nebo specializací." Safín vysvětluje, že děti tak budou mít mnohem menší možnost zapsat se do volitelného předmětu, který by jim mohl v budoucnu pomoci při přijímačkách na střední školu.
"Budeme muset rušit dělenou výuku informatiky, jazyků a zájmové výchovy." Plošné přidání tarifních částek - třeba o deset procent - udělá největší radost učitelům a učitelkám před důchodem, kteří už většinou nemají pražádnou chuť se nějak pracovně exponovat. Mladé, invenční a pracovité učitele letošní zvyšování mezd paradoxně poškodilo.
Potvrzuje to Tomáš Houska, bývalý ředitel školy pro nadané děti: "Učitelé stejně jako další státní zaměstnanci dostávají plat podle tarifních tabulek, které berou v potaz hlavně délku praxe, ale nehledí na množství, kvalitu ani náročnost práce."
VELKÉ FINANČNÍ PROSTŘEDKY jdou na prevenci šikany, šíření drog a dalších negativních jevů, přitom školám chybějí psychologové a speciální pedagogové. Peníze jsou navíc vynakládány neekonomicky.
Kdyby byl například projekt Internet do škol (INDOŠ) financován přes školy, ušetřilo by se. Tvrdili to alespoň účastníci celostátní konference pedagogů, která se konala na jaře v Olomouci. To je podle nich jednou z příčin, proč dnes chybějí prostředky na správce počítačových sítí, na pomůcky, učebnice a výměnu zastaralých informačních technologií.
Na mnohých školách neexistují servisní služby, jako jsou asistenti postižených žáků či pedagogičtí asistenti, kteří by prováděli o přestávkách dozor nebo se mohli věnovat inventarizaci sbírek. Jaromír Kratochvíl, ředitel Střední průmyslové školy elektrotechnické v Kolíně říká:
"Nejhůře se shánějí kvalitní učitelé cizích jazyků a zejména učitelé odborných strojírenských předmětů. Na to prostě nemáme. Získat a udržet učitele strojírenských předmětů s patřičnými znalostmi konstrukčních systémů, jako je CAD/CAM, to je velice obtížné. Můžeme spoléhat jen na "fandovství" těchto lidí."
PENÍZE NEJSOU VŠECHNO. Praxe ukazuje, že dobře se nepracuje tam, kde jsou horentní základní platy, ale kde špičkový pracovník může brát násobek mzdy lajdáckého kolegy.
"Chcete-li pro své děti dobré učitele, nevolejte po zvýšení tarifních platů, ale po změně přežitého systému," vyzývá Tomáš Houska. "Ať je nároková složka relativně malá (třeba jen deset tisíc korun), a zbytek ať dostanou za kvalitní práci. V takovém případě mohou špičkoví učitelé brát i třicet tisíc korun měsíčně. Dobrou školu totiž neudělají nové osnovy či připravované státní maturity, ale kvalitní a pracovití učitelé."
Zbavit se špatného učitele prakticky nelze.
"Pokud jednání učitele nevykazuje prvky trestného činu, je jeho propuštění ve většině případů téměř nemožné. Žádné výjimky ze zákoníku práce neexistují," postěžoval si Kratochvíl.
To tvrdí i ředitelka pražského gymnázia Nad Alejí Vlasta Bílková: "Pokud pedagog nechodí na výuku opilý, pozdě nebo jinak porušuje předpisy, není šance ho reálně propustit."
CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ je omílané téma, ale praxe je jiná. Podle ředitelů nejsou instituce, které by tyto kurzy provozovaly, a není ani kým nahradit studující učitele. Ti navíc mají malou motivaci se zlepšovat. Systém je příliš rigidní.
Ředitel Kratochvíl tvrdí, že vždy podporuje rozšiřování jazykových znalostí a vzdělávání zejména v oblasti výpočetní techniky (CAD/CAM systémy a podobně). Jde jen o to, jak to udělat.
"Háček je však opět ve financích. Odměňování za vzdělávání učitelů je v rámci možností zahrnuto do výše nenárokových složek platů, kterých se v současné době zoufale nedostává," tvrdí. Pokud tedy kantor sám nemá zájem zvyšovat si kvalifikaci, žádná ministerská směrnice ho k tomu nedonutí. Pouze má-li příslušný pedagog ambice například na místo zástupce ředitele, pak je pro něj rozšiřování vzdělání podmínkou. Bez nároku na vedlejší odměny.
V rámci platových tabulek může ředitel nabídnout učiteli, který se vzdělává, maximálně 1500-2000 korun navíc, což je i podle Petra Špirhanzla, ředitele odboru dalšího vzdělávání na MŠMT, nedostatečné.
"Tabulky si ovšem drží pod patronací Ministerstvo práce a sociálních věcí."
Přilepšení prostřednictvím osobního ohodnocení je většinou dosti omezené a nejisté. Špirhanzl tak přiznává, že o tom, zda se bude učitel dále vzdělávat, rozhoduje prakticky pouze sám učitel po domluvě s ředitelem. Ten mu však těžko může něco nabídnout, tvrdí ve shodě s řediteli Špirhanzl.
Nový školský zákon přinesl povinnost vytvořit školské vzdělávací programy a převést českou školu od biflování k získávání potřebných kompetencí. Tomu se učitelé musejí naučit.
"Ale jak, když nejprve zanikla krajská pedagogická centra. Kraje si uvědomily chybnost tohoto kroku a buď zřídily vlastní vzdělávací centra, nebo vstoupily do některého z těch, která učitelům vzdělávání nabízejí," uvádí Jana Smetanová, členka Rady Pardubického kraje. To potvrdila i ředitelka gymnázia Vlasta Bílková.
Naopak Špirhanzl tvrdí, že zmíněná centra se pouze transformovala a jejich pomocný personál se zredukoval, ale to prý jejich činnost neohrozilo.
DRAHÝ UČITEL. Pokud ředitel uvolní kantora na vzdělávací kurz, musí za něj najít náhradu. Suplentovi ovšem musí zaplatit dvojnásobek hodinové mzdy učitele. Takže poslat učitele studovat, to je drahý špás.
Bez vzdělávajících se učitelů je však jakákoli snaha o proměnu českého školství pouze cárem papíru. "Kroky ministerstva jsou v rozporu, není jednoduché, aby si ředitelé s předpisy poradili. Zajistit proměnu školy, vytvořit školní vzdělávací program, a zároveň nemít prostředky na vzdělávání učitelů, to snad nikdo nemůže myslet vážně," rozhořčuje se Smetanová.
Kolik učitelů se nakonec vzdělává? Na centrální úrovni to ve skutečnosti nikdo přesně neví, informace nemá ani Ministerstvo školství, ani Ústav pro informace ve vzdělání, který má sběr těchto dat v kompetenci. Všichni zúčastnění ovšem tvrdí, že bez vzdělaných učitelů se české školství neobejde.
Shrňme to: Českému školství zjevně chybí dobrá práce s lidskými zdroji a to ohrožuje jeho budoucnost. Soukromý sektor již vnímá lidi jako nejcennější zdroj rozvoje společnosti, ale ne tak české školství. Neexistují motivační prvky pro zlepšování kvality učitelů, podle všeho neexistuje ani žádná dlouhodobá koncepce, kam by kariéra učitelů měla směřovat, aby neodcházeli pryč hned po absolvování pedagogických fakult.
Jak upozorňuje profesor Hanushek v následujícím rozhovoru, pokud se do takového systému nalijí nové peníze, pro ekonoma není překvapením, že to nemusí přinést žádné zlepšení.
Až se tedy některá z vlád rozhodne konečně věnovat školství, bude muset nejdříve změnit celou koncepci odměňování a kariérního růstu učitelů, a pak teprve dodávat další peníze.
To je jen jedna z příčin, proč školy přicházejí o mladé talenty. Je jich však víc. Ředitelé škol si často stěžují na úroveň absolventů pedagogických fakult, ale kritika míří spíš na jejich pedagogy, kteří učí stále stejně 20, 30 let a nejsou schopni připravit absolventy pro moderní praxi.
Naprostá většina absolventů pedagogických fakult taky nenastupuje do škol. Na druhý stupeň základních škol jde učit, podle Ústavu pro informace ve vzdělávání, nanejvýš každý desátý. O kantořinu nemají zájem především učitelé cizích jazyků a odborníci na informační technologie, ale vysoký odpad je prakticky ve všech oborech. A tak v malých městech a obcích vypomáhají důchodci nebo "jazykáři", kteří mají jen jednu lekci předstihu před svými žáky. Není divu, že průměrný věk pedagogů v českých školách se pohybuje mezi 45 až 50 lety.
V kantořině nakonec zůstávají jen lidé, kteří se spokojí s nízkými platy. Jsou to buď fandové, nebo špatní učitelé, kteří odmítají na sobě pracovat. Ty by totiž jinde nikdo nezaměstnal. Nedocenění dobří učitelé cizích jazyků se snadno uchytí v soukromých či jazykových školách a specialisty na moderní technologie žádná škola nezaplatí.
O PENĚZÍCH A NEJEN O NICH. Tarifní platy se zvedly, dotace školám nikoli, a tak ředitelé, aby mohli zaplatit tarify, ořezali osobní odměny.
"Jsem ředitelem od roku 1997, každý rok slýchám o navýšení rozpočtu, ale situace je stále horší. Zvlášť teď, když už školy nemají možnost komunikovat se zřizovatelem přímo, jako tomu bylo v dobách, kdy spadaly pod okres," rozhořčuje se ředitel Základní školy ve Slavičíně Petr Navrátil. Zvýšené základní mzdy vyplácel tak, že díru zalepil z nenárokových složek platů učitelů, ale pak nezaplatil přesčasy a osobní ohodnocení.
Na přesčasy nemá ani zástupce ředitele základní školy s rozšířenou výukou tělesné výchovy ve Zlíně Zdeněk Sasín.
"Vede to ke snižování počtu volitelných předmětů, zvlášť ve školách s rozšířenou výukou nebo specializací." Safín vysvětluje, že děti tak budou mít mnohem menší možnost zapsat se do volitelného předmětu, který by jim mohl v budoucnu pomoci při přijímačkách na střední školu.
"Budeme muset rušit dělenou výuku informatiky, jazyků a zájmové výchovy." Plošné přidání tarifních částek - třeba o deset procent - udělá největší radost učitelům a učitelkám před důchodem, kteří už většinou nemají pražádnou chuť se nějak pracovně exponovat. Mladé, invenční a pracovité učitele letošní zvyšování mezd paradoxně poškodilo.
Potvrzuje to Tomáš Houska, bývalý ředitel školy pro nadané děti: "Učitelé stejně jako další státní zaměstnanci dostávají plat podle tarifních tabulek, které berou v potaz hlavně délku praxe, ale nehledí na množství, kvalitu ani náročnost práce."
VELKÉ FINANČNÍ PROSTŘEDKY jdou na prevenci šikany, šíření drog a dalších negativních jevů, přitom školám chybějí psychologové a speciální pedagogové. Peníze jsou navíc vynakládány neekonomicky.
Kdyby byl například projekt Internet do škol (INDOŠ) financován přes školy, ušetřilo by se. Tvrdili to alespoň účastníci celostátní konference pedagogů, která se konala na jaře v Olomouci. To je podle nich jednou z příčin, proč dnes chybějí prostředky na správce počítačových sítí, na pomůcky, učebnice a výměnu zastaralých informačních technologií.
Na mnohých školách neexistují servisní služby, jako jsou asistenti postižených žáků či pedagogičtí asistenti, kteří by prováděli o přestávkách dozor nebo se mohli věnovat inventarizaci sbírek. Jaromír Kratochvíl, ředitel Střední průmyslové školy elektrotechnické v Kolíně říká:
"Nejhůře se shánějí kvalitní učitelé cizích jazyků a zejména učitelé odborných strojírenských předmětů. Na to prostě nemáme. Získat a udržet učitele strojírenských předmětů s patřičnými znalostmi konstrukčních systémů, jako je CAD/CAM, to je velice obtížné. Můžeme spoléhat jen na "fandovství" těchto lidí."
PENÍZE NEJSOU VŠECHNO. Praxe ukazuje, že dobře se nepracuje tam, kde jsou horentní základní platy, ale kde špičkový pracovník může brát násobek mzdy lajdáckého kolegy.
"Chcete-li pro své děti dobré učitele, nevolejte po zvýšení tarifních platů, ale po změně přežitého systému," vyzývá Tomáš Houska. "Ať je nároková složka relativně malá (třeba jen deset tisíc korun), a zbytek ať dostanou za kvalitní práci. V takovém případě mohou špičkoví učitelé brát i třicet tisíc korun měsíčně. Dobrou školu totiž neudělají nové osnovy či připravované státní maturity, ale kvalitní a pracovití učitelé."
Zbavit se špatného učitele prakticky nelze.
"Pokud jednání učitele nevykazuje prvky trestného činu, je jeho propuštění ve většině případů téměř nemožné. Žádné výjimky ze zákoníku práce neexistují," postěžoval si Kratochvíl.
To tvrdí i ředitelka pražského gymnázia Nad Alejí Vlasta Bílková: "Pokud pedagog nechodí na výuku opilý, pozdě nebo jinak porušuje předpisy, není šance ho reálně propustit."
CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ je omílané téma, ale praxe je jiná. Podle ředitelů nejsou instituce, které by tyto kurzy provozovaly, a není ani kým nahradit studující učitele. Ti navíc mají malou motivaci se zlepšovat. Systém je příliš rigidní.
Ředitel Kratochvíl tvrdí, že vždy podporuje rozšiřování jazykových znalostí a vzdělávání zejména v oblasti výpočetní techniky (CAD/CAM systémy a podobně). Jde jen o to, jak to udělat.
"Háček je však opět ve financích. Odměňování za vzdělávání učitelů je v rámci možností zahrnuto do výše nenárokových složek platů, kterých se v současné době zoufale nedostává," tvrdí. Pokud tedy kantor sám nemá zájem zvyšovat si kvalifikaci, žádná ministerská směrnice ho k tomu nedonutí. Pouze má-li příslušný pedagog ambice například na místo zástupce ředitele, pak je pro něj rozšiřování vzdělání podmínkou. Bez nároku na vedlejší odměny.
V rámci platových tabulek může ředitel nabídnout učiteli, který se vzdělává, maximálně 1500-2000 korun navíc, což je i podle Petra Špirhanzla, ředitele odboru dalšího vzdělávání na MŠMT, nedostatečné.
"Tabulky si ovšem drží pod patronací Ministerstvo práce a sociálních věcí."
Přilepšení prostřednictvím osobního ohodnocení je většinou dosti omezené a nejisté. Špirhanzl tak přiznává, že o tom, zda se bude učitel dále vzdělávat, rozhoduje prakticky pouze sám učitel po domluvě s ředitelem. Ten mu však těžko může něco nabídnout, tvrdí ve shodě s řediteli Špirhanzl.
Nový školský zákon přinesl povinnost vytvořit školské vzdělávací programy a převést českou školu od biflování k získávání potřebných kompetencí. Tomu se učitelé musejí naučit.
"Ale jak, když nejprve zanikla krajská pedagogická centra. Kraje si uvědomily chybnost tohoto kroku a buď zřídily vlastní vzdělávací centra, nebo vstoupily do některého z těch, která učitelům vzdělávání nabízejí," uvádí Jana Smetanová, členka Rady Pardubického kraje. To potvrdila i ředitelka gymnázia Vlasta Bílková.
Naopak Špirhanzl tvrdí, že zmíněná centra se pouze transformovala a jejich pomocný personál se zredukoval, ale to prý jejich činnost neohrozilo.
DRAHÝ UČITEL. Pokud ředitel uvolní kantora na vzdělávací kurz, musí za něj najít náhradu. Suplentovi ovšem musí zaplatit dvojnásobek hodinové mzdy učitele. Takže poslat učitele studovat, to je drahý špás.
Bez vzdělávajících se učitelů je však jakákoli snaha o proměnu českého školství pouze cárem papíru. "Kroky ministerstva jsou v rozporu, není jednoduché, aby si ředitelé s předpisy poradili. Zajistit proměnu školy, vytvořit školní vzdělávací program, a zároveň nemít prostředky na vzdělávání učitelů, to snad nikdo nemůže myslet vážně," rozhořčuje se Smetanová.
Kolik učitelů se nakonec vzdělává? Na centrální úrovni to ve skutečnosti nikdo přesně neví, informace nemá ani Ministerstvo školství, ani Ústav pro informace ve vzdělání, který má sběr těchto dat v kompetenci. Všichni zúčastnění ovšem tvrdí, že bez vzdělaných učitelů se české školství neobejde.
Shrňme to: Českému školství zjevně chybí dobrá práce s lidskými zdroji a to ohrožuje jeho budoucnost. Soukromý sektor již vnímá lidi jako nejcennější zdroj rozvoje společnosti, ale ne tak české školství. Neexistují motivační prvky pro zlepšování kvality učitelů, podle všeho neexistuje ani žádná dlouhodobá koncepce, kam by kariéra učitelů měla směřovat, aby neodcházeli pryč hned po absolvování pedagogických fakult.
Jak upozorňuje profesor Hanushek v následujícím rozhovoru, pokud se do takového systému nalijí nové peníze, pro ekonoma není překvapením, že to nemusí přinést žádné zlepšení.
Až se tedy některá z vlád rozhodne konečně věnovat školství, bude muset nejdříve změnit celou koncepci odměňování a kariérního růstu učitelů, a pak teprve dodávat další peníze.
