Studie z dílny OECD dokazuje, že význam vzdělávání stále roste. Jak se to projevuje v praxi?

V poslední době se stále více ukazuje, že klíčovým faktorem konkurenceschopnosti a ekonomického růstu jsou dovednosti a vzdělanost průměrného pracovníka. Technologie nejsou problém, ty už jsou v zásadě běžně dostupné kdekoliv na světě. V globalizovaném světě je proto nejpodstatnější schopnost ovládat a využít znalosti a informace.

Jak dopadl váš průzkum funkční gramotnosti v Česku?

Česká republika vykazuje obrovskou nevyrovnanost v dovednostech, podobně jako USA, Kanada nebo Velká Británie. Naopak Švédsko při podobném průměru má mnohem sourodější výsledky. Zajímavé přitom je, že vaše rozdíly ve vzdělání se neprojevují ve mzdách, na rozdíl třeba od USA. Z toho vyplývá, že Česko není schopno dostatečně zaplatit a ocenit vzdělané a schopné lidi. Přitom úroveň gramotnosti podle našich posledních údajů vysvětluje až polovinu rozdílu v dlouhodobém ekonomickém růstu. Pokud tedy málo investujete do vzdělání a neustálého zlepšování lidského kapitálu, ochuzujete sami sebe.

Jedné z nejúspěšnějších ekonomik světa, Spojeným státům, se podobně jako Česku nedostává potřebné funkční gramotnosti. Přesto jsou výrazně lepší. Proč?

Jak už jsem řekl, rozdíl je v penězích a možnostech. Amerika vkládá obrovské částky do kapitálové vybavenosti, zejména IT, a tím částečně kompenzuje mezery ve vzdělanostní úrovni. To si malá ekonomika, jako je Česko, nemůže dovolit.

Kde máme slabá místa?

Pokud se podíváte na váš vzdělávací systém pro děti a mladé lidi, zjistíte, že máte obrovské rozdíly v úrovni středních škol. Gymnázia jsou na velmi vysoké úrovni, jelikož jsou tam přijímány děti s vysokým přirozeným nadáním. Tento selektivní způsob způsobuje, že průměrné a podprůměrné děti prakticky nemají šanci na zlepšení. Výraznou mezeru máte také v pomaturitním vzdělávání neuniverzitního typu. Pokud se podíváme na rozdělení populace, tak právě dovednosti lidí, kteří nemohou z přirozených důvodů vystudovat vysokou školu, ale zůstanou těsně pod ní, budou rozhodovat o vaší konkurenceschopnosti. Například Skandinávie má v tomto ohledu mnohem efektivnější školství. Proto vykazuje menší nesourodost v úrovni vzdělání a dovedností a pravidelně se umisťuje na prvních místech žebříčku ekonomické konkurenceschopnosti.

Jak začít? Má se naše školství více zaměřit na výuku nových technologií a změnit styl výuky směrem k praktickým dovednostem?

Nejen to. Problém nelze zúžit pouze na tradiční školství. Je nutné uvědomit si, že vzdělávání je celoživotní proces, který by rozhodně neměl končit v 20 nebo 25 letech. Tam končí pouze první etapa vzdělávání. Po nástupu do zaměstnání ovšem nastává neméně důležitá část, kdy se zaměstnanec buď bude dále rozvíjet a zlepšovat své dovednosti, a tím zvyšovat pravděpodobnost, že najde snáze práci, pokud ji ztratí, nebo může nastat opačný proces, kdy své dovednosti spíše utlumuje. Náš výzkum ukázal, že Česko má v celoživotním vzdělávání značné mezery, a tím se ochuzuje o možnost dosáhnout vyššího hospodářského růstu a zvýšení konkurenceschopnosti.


Scott Murray je ředitelem sociální a institucionální statistiky OECD v Kanadě. Specializuje se na výzkumy funkční gramotnosti dospělých a na trhu práce. Podílel se i na výzkumech prováděných OECD v České republice, kde spolupracuje s Institutem pro sociální a ekonomické analýzy.

Zdroj: Ekonom