Na tvářích uchazečů o fiktivní místo „Area sales manager“, neboli finalistů letošního ročníku soutěže pro čtenáře přílohy Hospodářských novin Kariéra Start - Assessment Centre na zkoušku, se objevil výraz napjatého očekávání i nervozity.

Naproti tomu pětice hodnotitelů – této role se pro tentokrát ujaly pracovnice hostitelské a zároveň pořádající společnosti Economia – se pod metodickým vedením Petry Linhartové pustila do práce...

Uvedenému okamžiku předcházelo několik hodin individuálních i samostatných testů a úkolů, při jejichž plnění měli účastníci, vybraní společností CATRO z přihlášek, reagujících na inzerát zveřejněný v Kariéře Start i na KarieraWeb.cz,prokázat své dispozice a kompetence pro zvolenou funkci. Závěrečné hodnocení pak zase mělo za cíl vybrat toho z nich, který nejvíce odpovídá nárokům, jež si stanovili hodnotitelé před zahájením konkurzu.

Lenka, Martina, Radim, Jakub, Ladislav a Jaroslav přijeli z různých míst Čech i Moravy, někteří už vybaveni zkušenostmi z praxe v různých oborech, jiní zatím jen s teoretickými znalostmi získanými na studiích. Všechny spojovalo mládí a odhodlání dosáhnout v životě co nejlepšího postavení. „Těším se na setkání se zajímavými lidmi a na to, že získám novou zajímavou zkušenost a poznám lépe i sám sebe,“ odůvodnil svou účast na akci hned v úvodním představování Jaroslav a obdobně se vyjadřovali i ostatní.

„Jednotlivé úkoly či otázky mohou působit banálně nebo jako hra, jejich skutečná role není snad ani to, jak jsou vyřešeny a zodpovězeny, ale s jakou reakcí, jaká je účast jednoho každého z kandidátů při jejich plnění, nejde ani tak o názor jako spíše o jeho podání, provedení. I pro hodnotitele je to oříšek, všímat si skutečně toho, co je důležité,“ ještě před zahájením vysvětlila hodnotícím Petra Linhartová, pro níž organizování skutečných AC patří k dennímu chlebu. „Stejně tak výsledek, volba jednoho z kandidátů, závisí hodně na tom, koho skutečně zaměstnavatel chce na uvedené pozici vidět. Existují sice obecná kritéria, ale budoucí zaměstnavatel si přidává ta svá: chce člověka poddajného nebo spíš buřiče, poslušného nebo samostatného; to vše nakonec vyplyne ze závěrečného hodnocení a kandidáti jsou mnohdy překvapeni a rozladěni, když neuspějí, a přitom jejich kvality byly přeci tak evidentní.“

Ačkoliv byl onen páteční assessment centre jen na zkoušku, uchazeči o fiktivní manažerské místo se ponořili do hry, jako by se jednalo o konkurz skutečný. Zvláště v horkém křesle, poslední disciplině před hodnocením, byly jejich odpovědi upřímné a otevřené a hodnotitelky si pochvalovaly, jak příjemné mladé lidi, plné nadšení odpovídajícího jejich věku i cílevědomosti a moudrosti, které spíše hledáme u lidí starších a zkušenějších, mají před sebou.

„Jsem určitě míň dravá nežli mí mladší kolegové,“ přiznala se Martina, když hodnotila průběh konkurzu, „spíš naslouchám a porovnávám. Možná bych nebyla ten správný ´aerák´, nemám povahu drába, raději s lidmi komunikuji a vycházím po dobrém... Jako nadřízený bych hodně diskutovala o problémech, rozebírala je, ale pak bych na svém rozhodnutí trvala.“

„Důlednost, vstřícnost a porozumění, to jsou podle mě tři základní vlastnosti vedoucího,“ vyjádřil se Jakub, který by si přál nalézt takovou práci, jež by pro něho byla zároveň zábavou a hlavně aby ho naplňovala. „Měl by umět vystupovat a motivovat lidi.“

Radim se projevil jako velice racionálně uvažující mladý muž: „Prakticky dělám všechno pro to, abych se dostal na vedoucí pozici. Ovšem cíl, to není dogma. Pokud zakotvím na místě, kde budu spokojený, není nic snazšího, nežli si najít jiný směr. Osobně se snažím mít všeobecný rozhled – ostatně správný vedoucí by měl mít přehled o všech činnostech jemu podřízených, kvůli kontrole.“

Lenka chce po studiu hlavně čerpat zkušenosti: „I když na škole se učíme být manažery, podřízené místo mi vadit nebude. Hlavně když budu mít pocit, že se něco nového naučím. Hlavní cíl? Spokojenost a radost ze života. A učit se, to se mi daří, učím se rychle.“

 

Ze zvolených kriterií nakonec, po přidělení důležitosti a váhy, těmi stěžejními bylo vedení lidí, profesionalita a rozhodnost, kupodivu nejméně žádána byla flexibilita. Kandidáti byli ocharakterizování příslušnými počty bodů, body byly znásobeny číselně vyjádřenou vahou kritérií ... a je tu vítěz, vlastně vítězka: s 92 body pozici Area Sales Managera získala Lenka Ocelová, nejmladší ze zúčastněných, studující. Pro ostatní žádné velké překvapení, v individuálních pohovorech ji vesměs všichni stavěli na první pozici.

„Jsem nadšena,“ Lenka se docela upřímně raduje. „Už jsem se jednou assessment centra účastnila, ovšem nešlo o konkurz na pracovní místo. Tady to bylo jiné, skoro jako bych se doopravdy ucházela o manažerskou pozici. Vítězství je ohromně motivující.“

 

Na závěr, jako tečku za větou o podnětné akci a příjemně stráveném dni, pár otázek pro osobu nejzasvěcenější, Ing. Petru Linhartovou ze společnosti CATRO, osobu, která AC připravila a vedla:

 

Jak se Vám líbil druhý ročník AC na zkoušku?

Druhý ročník AC se mi velice líbil, ostatně každé dobře vedené AC je zajímavé. Myslím si, že bylo i zajímavé, jak se hodnocení projevovali ráno na začátku assessment centra, jak během dne a jak se v souvislosti s tím měnil a utvářel názor hodnotitelů na jednotlivé hodnocené.

 

Jaký je rozdíl mezi assessment centrem  na zkoušku a skutečným AC naostro? Může takové jeho pokusné absolvování, vlastně hra, být účastníkům opravdu užitečné?

Mezi skutečným AC na ostro a AC na zkoušku vidím obrovský rozdíl. Při AC na zkoušku se účastníci AC nedostávají pod tak velký stres, protože to je "jen na zkoušku" a nejde jim o získání zaměstnání, příp. povýšení na nějakou pozici ve firmě. Ale domnívám se, že i AC na zkoušku může být pro účastníky užitečné, protože pokud se někdy oni budou účástnit AC jako hodnocení či hodnotitelé, budou již zkušenější.

 

Jak často a jak hojně je skutečný assessment centre využíván klienty Vaší firmy?

Naši klienti využívají AC ve chvíli, kdy mají více kandidátů, ať již externích či interních, na tu kterou pozici.

 

A co Vy sama? Zkusila jste si ho někdy na vlastní kůži?

Tak jako je velký rozdíl mezi AC na zkoušku a opravdovým, takový je rozdíl mezi reálným, opravdickým AC a realitou všedního dne. S troškou nadsázky tak lze říct, že procházím permanentním několikaletým každodenním assessment centrem.