Mgr. Tatiana Cermanová
1. ÚVOD
Zaujmeme-li na chvíli pozici pozorovatele okolního dění nebo se zaposloucháme do běžných „hovorů lidí", zvláště ve větších městech, kde životní rytmus je rychlý a vyžaduje koordinaci množství úkonů, pocítíme, jak velkou úlohu hraje v životech zaměstnaných lidí stres.
Specifikem doby je zvláště v naší společnosti též okolnost, že žijeme v nesmírně proměnlivé, dynamické realitě, jež vyžaduje jak v osobní, tak v pracovní sféře nepřetržité přizpůsobování se novým pravidlům, normám, zákonům či nařízením. Za těchto okolností bývá někdy velice obtížné zvládnout nároky, jež jsou na nás kladeny v pracovním i v osobním životě, aniž bychom propadli stresu, pocitu přetížení, vyčerpání či vyhoření.
Z tohoto vývoje je možno usoudit, že je-li vše kolem nás v nepřetržitém pohybu, pak se od nás chce zdánlivý paradox: naše osobnost by měla na jedné straně být ukotvena do té míry, aby nebyla vykolejena, smetena či pohlcena kolotajícím chaosem kolem ní, aby dokázala tvořit ostrov stability, k němuž se utíkají potřební (klienti na rovině pracovní, členové rodiny či přátelé na rovině osobní), na straně druhé, aby mohla odpovídajícím způsobem zpracovávat nové podněty, změny a vyrovnávat se s nimi, měla by současně jakoby plynout souběžně s nimi a být naladěna na jejich vlnu.
Tuto situaci názorně ilustruje např. obraz člověka na windsurfingu. Také on se na jedné straně musí poddávat vlnám a větru, být s nimi v souladu, aby se mu dařil pohyb zamýšleným směrem, současně však by měl zůstat na svém surfu stabilní.
2. MOŽNOSTI A TECHNIKY PREVENCE STRESU
2.1. ÚVOD
Máme-li pocit, že se nám výše zmíněný ideální obraz nedaří uskutečnit, naopak nás spíše pohlcuje chaos, stres a vyčerpání, můžeme se pokusit - kromě toho, že vždy existuje možnost konzultace s odborníkem - sami odhalit příčiny svého neradostného stavu a zpracovat je tak, abychom učinili krok směrem ke snížení své psychické zátěže a k celkovému zklidnění.
Stres, anglický termín, označoval původně zátěž, obtíž, břímě, tlak, nátlak, a to ve smyslu fyzikálním, biologickém, psychologickém nebo i sociologickém. V současné době se pojmu stres používá převážně k označení stavu napětí, vyvolaného zátěží nebo k označení deformace vznikající takovým způsobem.
Chceme-li zlepšit svou adaptaci na podmínky a snížit svou osobní psychickou zátěž, téměř vždy nás v počátku čeká proces „rozkrývání", při němž si potřebujeme uvědomit, co konkrétně je pro nás největším zdrojem stresu a které činitele či okolnosti stresových situací můžeme nejsnáze ovlivnit. I zde, jakož při každé interakci s vnějším prostředím, bychom si měli být vědomi, že částečně je podoba této interakce naším dílem, jelikož jsme při ní jedním z činitelů.
Avšak nemůžeme mít pod kontrolou naprosto všechno, zvláště jsme-li zaměstnanci, tedy kolečko ve větším mechanismu. Nemůžeme si „objednat", s kým budeme jednat, jak s námi budou lidé jednat a též nemůžeme zcela svévolně říci v určité chvíli stop - zde je moje hranice časová či kvantitativní a některé úkoly, jež jsou součásti mé pracovní náplně (nehledě na to, že jiní lidé jsou na výsledcích mé práce závislí), zkrátka vypustím.
Byť se však stresovým situacím zcela vyhnout nemůžeme, přesto máme - připustíme-li si to a budeme-li to chtít využít - k dispozici celou řadu možností, způsobů a technik, jak změnit zdánlivě fixní mechanismy, jež nás do stresových stavů uvádějí.
2.2 OBLAST KAŽDODENNÍCH NÁVYKŮ
Prvotní a nejjednodušší způsob, jak odstranit některé příčiny, jež jsou zcela v našich rukou, je sledování vlastních každodenních návyků, životního stylu a životosprávy. K vlastní sebereflexi v tomto směru slouží několik následujících otázek: Dopřejeme si dostatek odpočinku a spánku k obnově psychických sil? Nemrháme nadarmo v nesmyslných úkonech či při televizi časem, který by měl k odpočinku či ke spánku sloužit? Dbáme na potřebný pitný režim a přísun vitamínů ve stravě? Umíme správně dýchat, abychom okysličili své tělo a především buňky nervového systému, jež nám mají pomáhat zvládnout stres? Nepodléháme zbytečně různým škodlivým návykům (nadměrné kouření, pití černé kávy, alkoholu či pojídání sladkostí)? Jsme dostatečně disciplinovaní a uznalí k potřebám svého těla i duše? Dopřejeme jim regeneraci, pohyb, odpočinek, relaxaci a vhodnou materiální i duševní „stravu" i ochranu? Umíme především ráno, když se probudíme, se uvést do stavu pozitivního naladění a klidu, místo abychom okamžitě propadli ranní honičce a úzkostným myšlenkám na to, co nepříjemného nás zase čeká, co jsme nezvládli, zapomněli a co musíme za každou cenu stihnout?
Již náprava některých problematických stránek životosprávy může napomoci k větší vyrovnanosti, klidu a tudíž i k odolnosti vůči stresu.
2.2 CO MŮŽEME ZMĚNIT VE SVÝCH PRACOVNÍCH NÁVYCÍCH
Nespočívá-li příčina zvýšené citlivosti vůči stresu v oblasti osobní životosprávy, můžeme se zamyslet nad svými pracovními zvyky a postupy. Umíme si práci správně zorganizovat? Je možné, že jsme se dosud seriózně nezamýšleli nad prioritami svých úkolů, což je v podstatě potřebné vyhodnotit každodenně, a to jednak na začátku pracovní doby, jednak průběžně při náhlé kumulaci úkolů. Je také možné, že jsme se nezabývali sestavením optimálního časového sledu svých pracovních úkonů či žebříčkem jejich důležitosti tak, aby to odpovídalo reálným požadavkům spolupracovníků, klientů, časových limitů či termínů.
Můžeme také zkoumat, zda se ve své práci podvědomě nevyhýbáme úkonům, jež nemáme příliš v oblibě a zda neztrácíme čas s jinými, které nejsou příliš důležité, avšak děláme je raději. Položme si též otázku, zda neoddalujeme nepříjemné záležitosti, dokud se nám nenakumulují a poté vyžadují všechny najednou řešení, což se pro nás pochopitelně stane příčinou stresu.
Cesta ke změně takových návyků, uvědomíme-li si je, není příliš snadná, ani příliš populární, jelikož spočívá v osvojení vnitřní disciplíny. M. Scott Peck ve svých knihách velice zdůrazňuje tuto stránku života a práce, tj. fakt, že výsledky se nedostaví samy a zadarmo a že je třeba počítat s tím, že v celém životě je nutné se naučit tzv. „oddalovat potěšení", jelikož kdo tuto „dovednost" nezvládá, nezvládá dobře ani svůj život, jehož je zaměstnání neodmyslitelnou součástí.
Toto je také nejjednodušším návodem, jak můžeme zvládnout některé své nedisciplinované návyky; tj. vysledovat, které úkony nás v práci těší a naplánovat si je jako odměnu až po těch méně příjemných. Za odvedení většího úseku nepříjemné práce je prospěšné se vědomě odměnit i v mimopracovní době a dopřát si nějakou oblíbenou činnost nebo si jako odměnu dopřát něco, po čem toužíme - vždyť jsme si to zasloužili i vysloužili. Ostatně - vybavíme-li si dětské pohádky - nenásleduje snad v mnoha z nich „královská" odměna za oddanou a nelehkou službu či za složité a náročné práce?
Postup ve změnách těchto návyků vychází z behaviorálních teorií a doporučuje postupovat po malých krocích, odměňovat se, dodržovat vlastní disciplínu a závaznost, eventuelně sepsat se sebou samotným osobní smlouvu ohledně plnění jistých úkonů, popsat si zisk, jenž z dosažení patřičných návyků vzejde, a neopomenout vyhodnotit své úspěchy či prohry. Pokud to nedokážeme sami, můžeme navštívit nějaký kurs, který provede jakousi „iniciaci" do žádoucích návyků a pomůže nám převést teoretické návody do vlastní praxe.
2.3 STRES VYCHÁZEJÍCÍ Z PRACOVNÍHO PROSTŘEDÍ
Někdy bývá příčinou stresu pracovní prostředí. Vyskytují se na něm například kolegové, kteří stále mluví, telefony, jež stále zvoní, příliš mnoho lidí, kteří stále něco vyžadují a potřebují, což jsou faktory, jež neumožňují soustředění na myšlenkově náročnější úkony. Pokud je to alespoň trochu organizačně možné, je dobré si za těchto okolností stanovit jistá pravidla či časová omezení a dohodnout se na nich s ostatními. S kolegy (kteří jistě také sami pozorují, jak jim plané povídání ukrajuje z pracovní doby) je vhodné domluvit se na dodržování doby, v níž se nebude hovořit a každý si v ní naplánuje práci náročnou na soustředění. Také si lze vyčlenit dobu, v níž se budou výhradně přijímat klienti či odpovídat na telefonické dotazy a instruovat v tomto směru ústřednu, sekretářku či stálé klienty, nebo si po dobu práce vyžadující koncentraci zapnout záznamník.
2.4 STRES VZNIKAJÍCÍ Z NÁHLÉ KUMULACE ÚKOLŮ
Jako stresové se zvláště pro pečlivého a odpovědného zaměstnance mohou jevit situace, kdy se mu rychle za sebou vrší mnoho dotazů či požadavků, přičemž rychlost tohoto sledu či dokonce jejich souběh zdánlivě nemůže ovlivnit.
Aby nedošlo jak v mysli takového pracovníka, tak i v situaci, jež se kolem něj vytvořila, k chaosu, zmatení či k malomyslnosti, je možno pro zvládnutí takové situace použít například techniky duševního útočiště. Jedná se o vytvoření jakéhosi pomyslného, ve vlastní představivosti vytvořeného prostoru, jakéhosi duševního a duchovního přístavu, kde se člověk cítí příjemně a uvolněně a z něhož může působit do okolí, aniž by se dal zmást výkyvy, jež se v tomto okolí odehrávají. Do něho se může naučit uchylovat, když hrozí stres, nebo se učit v něm pobývat co nejčastěji bez ohledu na okolnosti.
Jakkoliv vychází tato technika zdánlivě z nedávno importovaných a rozvíjených východních způsobů zacházení s myslí a s představivostí, vzpomeneme-li si například na Komenského Labyrint světa a ráj srdce, napoví nám to, že i naši „domácí" myslitelé se již dlouho před námi zabývali otázkou, jak se vyrovnat s ruchem světa tak, aby mysl a osobnost nebyla dezorientována protikladnými či neustále se proměňujícími podněty. Podobné metody se dostávaly již do relaxačních programů či tzv. autogenních tréninků, jež byly i v naší zemi používány již před rokem 1989, navzdory jejich původu.
2.5 DALŠÍ ZPŮSOBY, JAK OBECNĚ ZVÝŠIT SVOU TOLERANCI VŮČI STRESU
Jedním z obecně uznávaných a doporučovaných způsobů je umění relaxace, a to nikoli pouze ve volném čase, nýbrž přenesení mechanismů relaxace přímo do situací, jež přinášejí stres.
Na počátku je třeba samozřejmě vysledovat, o které situace se jedná a jakou úroveň napětí v nich pociťujeme. Poté lze tyto situace prožít ve vlastní představivosti a na nějaký osobně vytvořený spouštěč lze uskutečnit záměnu nepříjemného pocitu za příjemný a navodit stav relaxace. Posledním krokem je převedení tohoto naučeného mechanismu přímo do praxe a jeho důsledné uplatňování.
Odborníci na tuto problematiku vysledovali, že již 15 minut autogenního tréninku denně po třech měsících aplikace má srovnatelné či lepší účinky než různé farmakologické prostředky na uklidnění, přičemž na rozdíl od nich nedochází k žádným vedlejším škodlivým účinkům na organismus. Nejedná se ani o žádnou podstatnou časovou zátěž, jelikož člověk zběhlejší v aplikaci relaxace či autogenního tréninku je může použít i např. cestou do práce v hromadných dopravních prostředcích či během nějaké pracovní přestávky.
Technik jakéhosi výcviku mysli či převzetí kontroly nad ní je celá řada a je zvláště užitečné si připomínat jejich existenci, když se cítíme bezmocní nebo plni negativních myšlenek o sobě, o své situaci, či o aktérech stresových situací.
3. KRITICKÝ PŘÍSTUP PŘI VÝBĚRU „ANTISTRESOVÝCH" TECHNIK
Při konkrétním výběru techniky, již chceme použít pro zlepšení svého způsobu zacházení se stresem, je však také nutno se mít na pozoru, protože při nedostatečné informovanosti či zkušenosti ve výběru optimálních metod prevence stresu hrozí nebezpečí, že si vybereme něco, co nás poškodí. Tržní prostředí, jež také proniklo do této oblasti, má totiž rovněž za následek, že i zde se můžeme setkat s organizacemi, nabízejícími techniky, které v sobě mohou skrývat manipulaci vědomí a místo lepšího zvládání vlastního nepřiměřeného stresu mohou vést také například k ignorování potřeb druhých lidí, ke zvýšení pocitu pohody na úkor druhých, k pocitu moci, k povýšenosti či pohrdání ostatními. Někdy mohou vzbuzovat také nereálná očekávání (od okamžiku zvládnutí jistého návodu se mají všechny problémy jakoby mávnutím proutku rozplynout) nebo mohou mít za cíl vznik závislosti klienta na lektorovi či organizaci, která je pořádá, což může mít zase za následek jednak psychické poškození klienta, jednak mu způsobit finanční újmu.
Proto je užitečné vidět realisticky možnosti těchto technik, okruh jejich působnosti a též jejich funkci. Někdo by totiž v nadšení nad něčím novým, co údajně či zdánlivě „zabírá", mohl zapomenout, že se jedná o pouhé nástroje, jež mají zlepšit kvalitu prožívání pracovní doby (a většinou i volného času) a mohl by se pokusit vytěsnit vědomí, že životní cesta je zpravidla složitá a že zázračné recepty bez vlastního úsilí a hluboké vnitřní proměny mohou přinést také například deformaci osobnosti a její regresi, což by v budoucnosti přinášelo potíže místo užitku.
V chaotické době je vždy důležité, ať se člověk potýká s jakýmikoliv problémy, zachovat si též přiměřeně kritickou mysl, která pomůže rozlišit, co má být k čemu užito tak, aby vzniknul dlouhodobý prospěch všem zúčastněným stranám. Ten pak může být měřítkem všem technikám a způsobům, jež se nám v dnešní době nabízejí.
Více o psychologických důsledcích stresu nebo např. nejasně vymezených hranic kompetencí se dozvíte na semináři Motivační systém, aneb jak předejít vnitřní výpovědi zaměstnanců nebo na semináři Co ano a co ne - kompetence v pracovně-právních vztazích.
Za jakých okolností dochází ke stresu zaměstnanců a jak těmto situacím předcházet se dozvíte v čtrnáctideníku Zpravodaj pro mzdové účetní a personalisty.
