Právě tento syndrom je základem nové knihy "Příliš hlasité, příliš jasné, příliš rychlé, příliš těsné" britské psycholožky Sharon Hellerové. A jeho výzkum by rozhodně měl pokračovat, protože pokud nebude léčen, může vést k vysokému krevnímu tlaku, zažívacím problémům a dokonce i k srdečním chorobám, tvrdí Hellerová.
Objevování nových citových poruch může být ošidné, ale v tomto případě nejspíš nejde o výstřel naprázdno. Před čtyřiceti lety identifikovali terapeuti podobnou poruchu u hyperaktivních dětí a Hellerová ji nyní rozšiřuje i na dospělé, u nichž by měla vznikat v reakci na současný hyperstimulující svět.
Věří přitom, že až patnáct procent dospělých může trpět některou formou smyslově obranné poruchy: ať už půjde o muže, který odmítá řídit v noci, protože mu vadí odraz reflektorů ve zpětném zrcátku nebo o ženu, která je nervózní, dokud nevypere zatuchle páchnoucí hadr na nádobí v sousední místnosti.
Řečeno se Sharon Hellerovou: "Smyslově obranná porucha znamená, že vaše reakce na stimuly začínají řídit volby, které v životě děláte." Co tuto skutečnost způsobuje, nikdo neví, ale Hellerová věří, že svou roli hrají geny. Poruchu mohou zároveň spustit drogy, sexuální zneužívání nebo cokoli, co otřese nervovým systémem.
Je docela dobře možné, že se tento nový syndrom nikdy nedostane do učebnic psychologie - už teď má teorie Hellerové své odpůrce, kteří argumentují, že většina jeho symptomů se dá snadno zařadit do už existujících psychických poruch od panických záchvatů, přes různé posedlosti až po fóbie.
Ale ať už je to jakkoli, nelze popřít, že lidé trpící těmito poruchami - ať už je nazveme jakkoli - mají skutečné potíže a uvítali by skutečnou úlevu. Pokud syndrom smyslově obranné poruchy dokáže jejich potíže lépe identifikovat a popsat, bude to přínos, i kdyby si nikdy nenašel cestu na stránky lékařských příruček.
(čtk)