V ostatních vyspělých zemích se podíl terciárně vzdělané populace běžně pohybuje kolem 30-40 %. Na první pohled tedy máme hodně co dohánět. Ve skutečnosti je však vzdělanostní struktura obyvatel České republiky na velmi dobré úrovni, a to zejména v důsledku vysokého podílu osob s ukončeným SŠ vzděláním, který v roce 2006 činil přibližně 70 % celkové populace starší 15let. Celková národní zásoba lidských zdrojů ve vědě a technice představovala v roce 2006 necelé 2 mil. osob (1 967 520). Nárůst v poslední dekádě nebyl pouze absolutní, ale zvyšoval se úměrně také podíl této skupiny na zaměstnané populaci (z 32,7% v roce 1996 na 40,8% v roce 2006). Zaměříme-li se podrobněji na vývoj v jednotlivých oborech, můžeme konstatovat, že přírodní i technické vědy vykazují v čase relativně stabilní vývoj. Výjimku tvoří snad jen obory fyziky a chemie, které zaznamenaly v období 2002-2004 poměrně skokový nárůst a technické vědy a řemesla, které v posledních letech vykazují naopak klesající tendenci. (Zdroj: Český statistický úřad, Výběrové šetření pracovních sil, 2007)

HN20080124_1.jpg Tolik na úvod. Jak se na situaci v technickém vzdělávání a úroveň technických pracovníků u nás dívá člověk z praxe, prof. ing. Jan Maxmilián Honzík, CSc., z Ústavu informačních systémů Fakulty informačních technologií VUT Brno?

Je pravdivý názor, že na vysoké školy technické směru jdou u nás po ukončení střední školy uchazeči, kteří se nedostali na vysokou školu humanitního směru, a technické školy jsou rády, když naplní svou představu o počtu přijímaných? Nebo je "strašákem" matematika, fyzika neboli předměty, kde úroveň znalostí a oblíbenost u studentů středních škol závisí maximálně na kompetenci vyučujících, což bývá mnohdy kámen úrazu? Jaké jsou vaše zkušenosti?

Názor formulovaný v úvodní větě je poněkud zkreslený. 18 let působím v akademických funkcích na fakultě VUT a prvních sedm let jsem přijímací řízení na Fakultě elektrotechniky a informatiky organizoval. Podprůměrný student, který se nedostal na to, co se označuje jako "humanitní obor" (i učitelé středních škol špatně zařazují některé přírodovědné obory, jako je např. lékařství, mezi humanitní obory), přihlásí se, je přijat a snaží se studovat "volný" technický obor jakéhokoli druhu, nepřežije zpravidla první semestr. Zůstává skutečností, že po sametové revoluci se uvolnily dříve regulované počty studentů přijímaných na společenské obory a atraktivnost ekonomických a právních oborů výrazně vzrostla oproti ostatním. Tato skutečnost se podílí na odlivu zájmu i těch studentů, jejichž intelekt by zvládl i nejnáročnější technický či přírodovědný obor. Prestiž "inženýrů", kteří si musejí vydělávat prací (pokud v industriální oblasti nazvu prací činnost spojenou s podílem na tvorbě převážně materiálních hodnot), nevzrostla. Nároky průmyslu na kvalifikované pracovníky, zejména v konstrukčních oborech, začínají významně převyšovat možnosti výstupního proudu absolventů technických vysokých škol. Ale ani nastupující generace inženýrů nemá chuť pracovat na více směn, přebírat zodpovědnost za konstrukčně náročné projekty a raději tíhnou k obchodním a manažerským pozicím. Bez zvýšení společenské prestiže a ekonomického ocenění můžeme mít za čas více obchodníků, překupníků a manažersko-marketingových pracovníků než "výrobců". Přispívá k tomu i fakt, že profesionalitu a produktivitu uvedených činností lze na rozdíl od inženýrské práce měřit jen obtížně. Není to však bolest jen naší republiky a skutečnost, že se budeme muset smířit s přísunem inženýrů z východu, ochotných pracovat inženýrsky, se zdá být neodvratná.

Způsob, jakým zejména tradiční i technické univerzity regulují strategii přijímacího řízení ( a s tím souvisí i následná kvalita a náročnost studia), je dána politikou financování vysokých škol. Školy jen pružně reagují na nastavené ekonomické parametry. Na jedné straně jsou vystaveny politickému i ekonomickému tlaku přijmout co nejvyšší počty studentů, na druhé straně chtějí, aby na jejich výstupu byli kvalitní absolventi. Politika přijímacího řízení je ovlivňována i Evropskou unií, podle které by pomaturitním vzděláváním mělo projít skoro 50 % populace. Ostatně, slyšel někdo o škole, která by na jednoho studenta dostala větší příspěvek proto, že má náročnější a kvalitnější studium?


V průzkumu EU prováděném v souvislosti s Lisabonským procesem se zjistilo, že v západní Evropě je v populaci 10 až 12 % technicky nebo přírodovědně vysokoškolsky vzdělaných lidí, zatímco u nás je to jen 4,5 %. Současně se na západě značkou high-tech označuje 20 % produkce, zatímco u nás je to pouze 4-5 %... Z toho plyne jedno: méně technicky kvalifikovaných lidí, méně výrobků ve špičkové kvalitativní a výkonové kategorii. Co udělat, aby se tyto hodnoty změnily?

Nečekejte žádnou revoluci. Je to dlouhodobý proces - jak věřím - s dobrým koncem. Vyžaduje ale systémový přístup z nejvyšších míst vlády i z průmyslu, který by se měl daleko výrazněji podílet na vzdělávání svých budoucích pracovníků. Ne zcela dobrou službu poskytuje základní přefeminizované školství, které se může paradoxně podílet na výrazně nižším podílu žen v průmyslu, technickém výzkumu i vědě, než je obvyklé v Evropě, ale zejména v mimoevropských zemích. Řada studií hovoří o věku rozhodujícím o budoucím profesním směrování mládeže s nejvýznamnějším obdobím mezi 9 a 12 rokem. Agitace na středních školách již většinou přesvědčuje přesvědčené a nedotkne se těch, kteří si zvolili jinak. Nikdo nevychovává děti k tomu, aby svou volbu cíleně ovlivňovali nejen "zájmem" či "zábavností", ale také perspektivou uplatnění a ekonomickou prosperitou povolání. Podceňování matematiky, která je vedle jazyka v řadě vyspělých zemí základním indikátorem komplexnosti vzdělávané osobnosti, je smutným průvodním jevem národní kultury. Chápu, že přístupnost matematiky není dána do vínku každému, ale skutečnost, že z toho mediálně zajímavé osobnosti občas dělají skoro přednost v duchu: "podívejte, kam jsem to dotáhl bez matematiky", považuji za společenskou pokleslost.

Dobrému technickému vzdělávání chybí odborná praxe, jejíž absence není výsledkem nevůle škol, ale neschopnosti škol zajistit její povinné absolvování. Průmysl není připraven absorbovat velké počty studentů na krátkou dobu a dlouhou dobu neumí zákon zakomponovat do studijního programu. ČR má dobrou tradici v průmyslové výrobě. 60 let retardace je silnou, ale nikoli nepřekonatelnou překážkou a podobně, jako se vrací do řek s jejich postupným čištěním život, věřím, že se vrátí i do industriální kultury taková úroveň, jaká je běžná na jihu a na západu naší země.


Kvalita znalostí absolventů středních škol obecně klesá, a to nejen v oblasti matematiky a fyziky. Na druhé straně technické VŠ už několik let nestačí pokrývat rostoucí poptávku po svých absolventech - i v oblasti IT je nedostatek markantní. Má kupříkladu vaše fakulta vazby na střední školy, odkud by mohli přijít potenciální studenti IT oborů, třeba formou poskytování odborníků na vedení nepovinných předmětů apod.? Nebo existuje jiné řešení tohoto podle mého dost závažného problému?

Nedomnívám se, že by kvalita znalostí absolventů střední školy v oblasti matematiky a fyziky byla způsobena učiteli střední školy, ale spíše postavením těchto disciplín na žebříčku hodnot v celospolečenském měřítku a pak také na střední škole. Technické vysoké školy spolupracují se středními školami prostřednictvím řady projektů, metodických seminářů a společných soutěží i zábavně vzdělávacích akcí pro studenty středních škol. Tyto akce je třeba dále rozšiřovat a podporovat formou grantů a projektů. Nemyslím si, že připravenost té nejlepší vrstvy maturantů je horší, než byla ta v minulosti, ale potřeba kvalitních absolventů technických vysokých škol je mnohonásobně vyšší a na rozdíl od některých kolegů na tradičních univerzitách si nemyslím, že jen teoreticky připravený absolvent netechnické vysoké školy je snadno a univerzálně využitelný ve výrobním procesu a že tedy není zapotřebí udržet a rozšiřovat počet absolventů technických oborů. V řadě technických oborů je ale malý a v oborech IT karastrofálně nízký počet dívek (jednotky procent!). Příčiny tohoto stavu, který nelze najít ani v USA ani u "asijských tygrů", nejsou dostatečně známy, i když mají dosti evropský charakter. Deficit se projevuje v mnoha směrech. Kromě toho, že si mladí muži v "mušketýrsko-vojáckých" kolektivech netříbí mravy, neučí se ani sociálním dovednostem ve smíšeném kolektivu, do něhož se nepochybně dostanou. Dívky jsou mnohem pečlivější, systematičtější, často spolehlivější a dovedou lépe komunikovat, mají nezřídka lepší jazykové kompetence a i v jazyce českém, jehož úpadek je ve všech písemných projevech opravdu významný, drží úroveň nejméně o třídu výše. Přitom je to obor, nabízející nejen kariéru a dobré uplatnění, ale i nejjednodušší možnost nepřerušené práce v mateřství a kromě toho báječné prostředí i výběr mladých mužů v době studia. Snad se na tom podílí přehnaná sebekritičnost dívek i nedostatek emotivních podnětů přicházejících z nabízených studijních oborů. V každém případě je ženská část populace již téměř jedinou rezervou lidských zdrojů pro oblast informačních technologií. Je to vážná výzva zejména informatickým gigantům ve střední Evropě. I vysoké školy se však musí zamyslet, jak přizpůsobit své nároky i podporu ženskému klientu, při zachování všech kvalitativních požadavků na úrověň vzdělání.


Myslíte, že by naší republice obecně pomohl "plán", schválený technickými a ekonomickými kapacitami, který by definoval, jakou zemí chceme být, na které obory vědy a techniky se chceme soustředit, jak těmto oborům přizpůsobíme vzdělávání, jak optimálně využijeme prostředky vynakládané k těmto účelům Evropskou unií? Pokud vím, tak nic takového zatím k dispozici není...

Pojem "plán" mi přináší nepříjemné asociace z minulosti, zejména, když se ve velmi složitých společenských systémech vyjadřuje konkrétně a kvantitativně. Co asi napadá přemýšlivého vědce, když musí vyplńovat plán nákupu náročných vědeckých přístrojů a stanovit jejich cenu v sedmém roce výzkumného záměru...?

To, co je zapotřebí, je široká politická shoda v nejvyšších státních strukturách vedoucí k rozhodnutí trvale podporovat rozvoj, ekonomické postavení i společenskou prestiž všech podílníků na náročném vzdělávání a prosím, abyste zaznamenali, že nehovořím o stupni a nepřidávám přívlastek "technickém" nebo "přírodovědném". Nevím, zda by mě jako učitele základních i středních škol těšil poněkud zvýšený vytrucovaný příjem (i tak překvapivě jen o málo nižší než základ vysokoškolských profesorů) při zachování někdy až nedůstojného a poníženého postavení a závislosti jich osobně i jejich školy na zbohatlických a nekompetentních sponzorech - rodičích nevychovaných a líných žáků, narušujících jakýkoli náročnější vzdělávací i výchovný proces. Nechtěl bych žít v obavách, abych se neznelíbil řediteli či majiteli školy důsledným vyžadováním základních povinností. Přál bych si, aby mé vzdělávací kompetence byly řádně oceněny individuálně, ne plošně. Přál bych si, aby byla oceněna odvaha, vůdcovství i s riziky, a ne jen poslušnost a průměrná manažerie školní manéže. Přál bych si, aby respektované osobnosti na všech stupních škol byly ceněny a dávány za příklad. Aby hrdinou byl člověk s vizí a ochotou vsadit svou kariéru na úspěch i za cenu rizika a padouchem byl byrokrat, který pro vlastní klid a klid svého nadřízeného nad rámec vyšších předpisů navršuje ochrany, zákazy a předpisy umrtvující skoro každou netradiční iniciativu a "podezřelou" aktivitu. Aby zřejmý podvodník, který zneužil důvěry a promrhal či rozkradl kapitál, byl nejen potrestán, ale aby byl vyřazen do konce života ze společnosti slušných lidí a ne aby jen dostal dištanc na dva nejbližší roky. Plán na vyspělou zemi bych nahradil celospolečenským procesem vývoje pevné a neotřesitelné autority kvalitního učitele a zajistil bych mu sociální nezávislost na demografickém kolísání.

Dobrý inženýr by měl porozumět matematice a fyzice a používat je pro řešení svých úloh stejně tak, jako by měl být schopen popsat slušnou češtinou to, čemu rozumí a co vytvořil a vysvětlit to i v jednom nebo lépe ve dvou cizích jazycích. Měl by vědět, jak se chovat k podřízenému, partneru i nadřízenému a nebát se převzít zodpovědnost za termín a úkol. Přitom by měl mít mnohem více schopností porozumět domácímu i evropskému právnímu systému, základům finančních, pojišťovacích operací i pracovně právním vztahům mnohem více, než je současné nivó. Na technických vysokých školách je jen zcela výjimečné vzdělávání orientované na etiku a na sociální aspekty inženýrské práce.

Někdy s politováním pozoruji, že zájem o projekty i granty zaměřené na vzdělávání (a je jich opravdu stále více) stojí na technických vysokých školách až ve druhé řadě zájmu mladých pracovníků, které kariérní postup vede téměř výhradně k vědeckým aktivitám, proměnitelným v bobříky publikací v impaktovaných časopisech. Najde se jen málo takových, kteří jsou ochotni a schopni nalézt rovnováhu obou těchto nedílných součástí profilu vysokoškolského učitele. Systematická pedagogická profesionalizace budoucích vysokoškolských učitelů se nevyžaduje. Často se při různých kariérních akademických postupech tolerují nízké pedagogické kompetence kompenzované vědeckou erudicí; nevzpomínám si na případ opačné kompenzace. Nevím, zda si Baťa, Křižík, nebo Škoda dělali plán, aby naše země byla průmyslově vyspělá, ale dělali svou práci dobře a výsledek se dostavil. Někdy mám však pocit, že by se ve svých nejlepších letech na řadě současných technických škol, podle stávajících kritérií, jen ztěží stali docenty nebo profesory.

-


Prof. Ing. Jan Maxmilián Honzík, CSc.

Profesor v oboru výpočetní technika, byl od r. 1990 proděkanem a děkanem Fakulty elektrotechniky a informatiky VUT v Brně a po rozdělení této fakulty na dvě nové byl až do letoška proděkanem Fakulty informačních technologií. Je členem týmu "Bologna Promoters" a Národním koordinátorem ECTS/DS.