Jak sama v závěru dotazu zmiňujete, pracovní poměr mezi vaší dcerou a jí zvoleným subjektem (potenciálním zaměstnavatelem) nevzniknul – veškerá zmiňovaná činnost předcházela uzavření pracovní smlouvy, resp. vzniku pracovního poměru. Otázkou tedy je, zda se vaše dcera může domáhat jakékoliv náhrady po potenciálním zaměstnavateli z důvodu příslibu uzavření pracovní smlouvy a jejího následného neuzavření. Obávám se, že spíše nikoliv.
Do českého právního řádu sice začíná více a více pronikat doktrína o tzv. předsmluvní odpovědnosti (culpa in contrahendo – návrh nového občanského zákoníku ji dokonce již i výslovně upravuje), z jejíhož hlediska by bylo možné o některých nárocích vaší dcery uvažovat. S ohledem na dále uvedené skutečnosti ale považuji pravděpodobnost úspěchu takových nároků vaší dcery za málo pravděpodobnou:
- v první řadě bylo (resp. muselo být) vaší dceři zřejmé, že absolutní jistotu vzniku pracovního poměru nemá, když nedošlo ani k uzavření pracovní smlouvy, ani k nástupu do práce (a vzniku tzv. faktického pracovního poměru). To by samo o sobě možnosti vzniku předsmluvní odpovědnosti potenciálního zaměstnavatele nebránilo (vliv by to ale mohlo mít z hlediska míry spoluzavinění vaší dcery), ale
- zda k odmítnutí jiného potenciálního zaměstnavatele došlo proto, že vaši dceru k takovému kroku jí zvolený potenciální zaměstnavatel jakkoliv přiměl, případně alespoň o takové skutečnosti věděl, nic proti ní nenamítal a dál vaši dceru utvrzoval v tom, že ke vzniku pracovního poměru dojde (a dále zda jsou tyto skutečnosti prokazatelné), z vašeho dotazu bohužel nevyplývá, patrně tomu tak ale nebude,
- z vašeho dotazu bohužel ani nijak nevyplývá onen „100% příslib zaměstnání“.
V důsledku toho patrně nelze klást potenciálnímu zaměstnavateli za vinu, že vaše dcera odmítla jiného potenciálního zaměstnavatele a že se nyní ocitla bez finančních prostředků. Skutečnost, že je dcera samoživitelkou, nemá na posouzení eventuální předsmluvní odpovědnosti potenciálního zaměstnavatele vliv.
